Pavel Zvěřina 24. 7. 2018

Pamatuji doby povinného hopsání u tabule při údernických častuškách, pionýrských šátků, sjezdů SSM a povinného mávátkování prvního května na pražské Letné. K velké oblibě organizovanosti mám i díky tomu daleko. Každá větší zájmová skupina ale v moderní, zákony svázané době potřebuje mít svůj hlas. Takovou skupinou jsme i my, cyklisté.

Pamatuji doby povinného hopsání u tabule při údernických častuškách, pionýrských šátků, sjezdů SSM a povinného mávátkování prvního května na pražské Letné. K velké oblibě organizovanosti mám i díky tomu daleko. Každá větší zájmová skupina ale v moderní, zákony svázané době potřebuje mít svůj hlas. Takovou skupinou jsme i my, cyklisté.

K napsání tohoto agitačního textu mne vlastně přimělo členství v ČHS, tedy Českém horolezeckém svazu. Bez něj by totiž lezci měli skály jen obdivovat zdola. Členství nepřináší jen oficiální povolení lézt, ale také pojištění v ČR a možnost připojištění pro Evropu, jež stojí na rok stejně, jako pojistit se stejnými podmínkami týdenní výlet do rakouského bike parku. To už stojí za zamyšlení, že? A mimochodem plnění pojištění ČHS se vztahuje i na horskou cyklistiku. Dále svaz monitoruje stav skal, stavbu nových cest, pořádá metodické víkendy a další akce. Bydlíme CHKO Český Kras, na hranici PR Tetínské skály. Dle zákona je v PR pohyb mimo značené cesty zakázán. A ejhle, před pár měsíci se na skalách objevili lezci a začali vyřezávat nálety, vrtat nýty a stavět cesty. Svaz to dohodl se správou CHKO. Hlas velké, organizované a úředně uznané skupiny občanů má váhu. A to českým a moravským bajkerům chybí! Český svaz cyklistiky se o řešení povolení jezdit v lese, či stavět trail centra nezajímá, Český svaz turistiky jakbysmet. Mají své. Ježdění v lesích u nás vlastně probíhá v dost punkové formě a lesní zákon hovoří jasně: pohyb na kole mimo oficiální cesty není dovolen. Zákon o ochraně přírody také: V PR a NPR nejezdit, v CHKO pouze tam, kde je to místně povoleno. Vyrazit do lesa s lopatou vykopat klopenku a skok? Na to zapomeňte!

Tuto situaci se snaží změnit občanské sdružení zvané Česká mountain biková asociace, zkráceně ČeMBA (po vzoru mezinárodní asociace IMBA, International Mountain Bicycling Association), jímž je také členem, vedená Václavem Volrábem. Členská základna je v současné době stále malá, bajkeři nejsou milovníky organizovanosti (kde jsem to už slyšel?), mezi přední členy z těch pár stovek ale patří Pavel Horník z Rychlebských stezek, trialový šampión a lektor terénních dovedností Pepa Dressler nebo šéfredaktor časopisu VELO, Ruda Hronza. ČeMBA směřuje své úsilí hlavně k osvětě jak mezi členy a jezdci z pohledu dodržování zákonů a trochu i dobrých mravů, tak mezi zákonodárci, zastupiteli i ostatními občany, jež nevidí nic zajímavého na tom svištět rychlostí 30 km v hodině klopenkami mezi stromy. A zde se dostáváme k jádru pudla a podstatě tohoto textu: Vstup mezi nás, buď ČeMBA! Protože, budu citovat vlastní nedávná slova, hlas velké, organizované a úředně uznané skupiny občanů má váhu. Při jednáních s místními zastupiteli o stavbě pumptracků u sportovišť, při legalizaci na černo postaveného trailu v lese za vsí, při jednání s jinými zájmovými skupinami, se kterými lesy sdílíme, pro integraci cyklistických tras do turistického značení. Je nás hodně, ale nejsme slyšet. Co má s tímhle společného bikepacking ptáte se? Tady jsme všichni na jedné lodi. Trail jezdci, ixcéčkaři, sjezdaři, dirteři, fousatí štěrkoletaři, s brašnami nebo bez. Mohlo by se totiž lehce stát, že si jiná zájmová skupina se silnou zastupitelskou lobby, jmenovitě především myslivci, vymůže takové změny zákonů, že se všichni sejdeme na asfaltu. A to nechceš! Proto buď ČeMBA!

Zdroje informací najdeš na www.cemba.eu a www.imba.com.

SHARE

support:
inzerce Inzerce