Výlet do zimního Kerska

Usedám ke Komootu a začínám plánovat trasu. Po hodině mám vše naplánováno a nezbývá, než se těšit. V úterý volá Roman a oznamujeme mi, že fotbalisté posunuli trénink na neděli na desátou ráno. I to se dá. Holt budeme muset vstávat v šest ráno a brzy vyrazit. Prý OK a tak vše platí. Teď už nám zbývá jenom se modlit v nějaké lepší počasí. 

Ve středu se náhle otepluje a i výhledová předpověď počasí vypadá příznivě. Tudíž vše je jak má být. 

Je sobota ráno a nic není, jak mělo být. To co mělo přijít, nepřišlo, a to co přišlo, přišlo v jiném čase, než přijít mělo. Od rána na Liberecku leje jako z konve, sníh mizí před očima a obloha neslibuje vůbec nic pozitivního. Přesto jedu vyzvednout Romana, nakládáme i jeho kolo a jedeme směr Nymburk. Čím více se blížíme Nymburku, tím je počasí horší a horší. Parkujeme u Romanových příbuzných a jdeme se schovat k nim do domu. Konzumujeme výborný štrůdl a nezbytnou kávu a čekáme na zlepšení počasí.

Před jedenáctou liják ustává, tak rychle vyrážíme na cestu, než si to ten nahoře rozmyslí a spustí sprchu znovu. Najíždíme na cyklostezku na pravém břehu Labe po směru toku řeky a těšíme se, jak budeme polykat kilometry. Chyba lávky. Žádné polykání kilometrů se nekoná. Při nájezdu na úzkou, blátivou a místy ledovou stezku, vedoucí podél Labe, se do nás opírá prudký protivítr a rázem je po polykání kilometrů. Za čtyřicet minut jsme schopni ujet pouze sedm a půl kilometru. Do toho se přidává opět jemné mrholení. Ale i o tom to je, kousnout se a jet. U přírodní rezervace Mydlovarský Luh nás navigace nečekaně svede od řeky. Bohužel nás navede na cesty, které jsou neskutečně zničené od těžařů dřeva. Najednou jsme po kotouče v blátě a nezbývá nám nic jiného než tlačit. Těžko se nachází místo, kde by se člověk nebořil do bahna. Nakonec se přeci jen dostáváme zpět k břehu Labe a můžeme pokračovat dál. Nejlépe se jede na úsecích u chatek, kde je cesta samý led, ale kupodivu obě dvě naše kola perfektně drží a v těchto úsecích dokážeme i vyvinout vyšší rychlost. 

Pokračujeme dál, ale u Felinek narážíme na další problém, přehlédneme dopravní značku zákaz vstupu pěších a zákaz vjezdu kol a skončíme na stavbě. Ukáže se, že je to stavba nové lávky a jelikož je stavba zabezpečena vysokým plotem, nezbývá nám nic jiného, než se zase vrátit zpět a hledat objízdnou trasu. Objíždíme rybník, či co to je a zjišťujeme, že cesta vede do rozoraného pole a tam se nám fakt nechce. Už takhle vypadáme jako hliněné figurky, hlína prostě úplně všude. Nezbývá nám nic jiného, než po silnici dojet do Ostré a pokračovat do Lysé nad Labem. Je odpoledne a tak chvíli zvažujeme možnost pokračovat dle plánu dál na Brandýs nad Labem. Mží a do toho stále fouká, rozhodujeme se pro přejezd mostu Bohumila Hrabala a vyjet směrem k místu dnešního noclehu, do Kerska. Sotva řeku přejedeme, přestane pršet a i vítr se utiší, za to cesta je ještě napínavější. Plná výmolů, louží, bahna, ledu, sněhu, prostě všeho možného. Po pár kilometrech jízdy je nám jasné, že do cíle dnes v suchém oblečení rozhodně nedojedeme. A taky že ne. Je to absolutně nereálné, dokázat se vyhýbat všem loužím a tak po chvíli cítím, že mi vlhnou nejenom kolena, ale že začínám mít i mokro v botách. No a do toho začíná padat teplota s tím, jak se blíží večer. Ještě než dojedeme do Kerska, mám prsty u nohou úplně bez citu a ruce na tom nejsou o mnoho líp. Dohodneme se, že nejdřív najdeme turistický přístřešek a podíváme se, jak to tam vypadá, abychom v případě nemožnosti přespání nemuseli po tmě hledat jiné místo k noclehu. Což by mohlo být hodně zajímavé, protože jsme si nevzali stan ani tarp.

Mírumilovnou cestou. Děti čekají na své rodiče a chtějí se před nimi pouze schovat, naštěstí pro nás. Po chvíli přicházejí jejich rodiče, od kterých se dozvídám, že je otevřená slavná Hájenka a to by byl rozhodně hřích, se v ní nezastavit. Ale až po kávě, to je nutnost.

K Hájence to máme asi kilometr jízdy. Po cestě opět potkáváme čtyři mladé cyklisty. Tentokrát nám ničím nevyhrožují, jen na nás halasně pokřikují. V Hájence je opravdu otevřené výdejní okénko a tak si hned objednáváme horký čaj, chléb se škvarky a do pet láhve si necháváme načepovat čtyři plzničky. Chléb je vynikající a díky čaji se i trošičku zahříváme. Ruce už mám jakžtakž v pohodě, za to prsty na pravé noze jsou stále bez citu. 

Po občerstvení se vracíme zpět do přístřešku. Připravujeme si spaní a opět vítáme mladé cyklisty. Ptají se nás, kde bydlíme. Odpovídáme, že žijeme na kole, cestujeme sem a tam, peřiny si vozíme sebou a spíme, kde se dá. Nevěřícně na nás zírají a nakonec jeden z nich položí otázku, kde prý máme dům? No…přeci tady, v altánku, střecha tu přeci je. Odbíhají k rodičům a vesele jim sdělují, co jsme zač. Snad nám jejich rodiče odpustí.

Blíží se večer a s ním i chlad. Nohy máme zastrčené ve spacácích a mě konečně přichází k sobě pravá noha. Nevím, zda tomu napomohl jeden lok rumu, ale tou ledovou plzní to určitě nebylo. Po večeři tlacháme, upíjíme pivo a těšíme se na spánek. V osm jsme ve spacácích a po krátké chvíli nerušeně spíme. 

Noc proběhla v naprostém pořádku, akorát můj močový měchýř se po požitém pivu vyznamenal a donutil mě třikrát vylézt z vyhřátého pelechu. Příště budu srkat jenom ten rum. 

Před pátou vstáváme, protože Roman musí být brzy v Liberci kvůli práci a tak času moc není. Rychlý čaj, Roman odněkud záhadným způsobem vytáhne dva koláče k snídani, zabalit a v husté mlze se vydáváme na zpáteční cestu. Mám na sobě navlečeno úplně všechno suché oblečení, protože ráno se do mě pořádně dávala zima a tak se po pár kilometrech nemilosrdně koupu ve vlastním potu. Roman je na tom úplně stejně. Akorát ty ruce a nohy stále mrznou. V takovém počasí prostě přes noc boty neuschnou.

Jsme u auta, rychle nakládáme zablácená kola, převlékáme se do suchého oblečení a bot, loučíme se s rodinou a honem do Liberce. 

V Liberci vykládám Romana a ten mě prosí, ať se mu zase ozvu, až budu něco plánovat, ale nejdříve prý až v březnu. Tak nevím, co se mu nelíbilo. Vždyť to byl moc fajn výlet a vůbec mi nevadí, že doma až do večera rozmrzám pod dekou. Ta čistá hlava za ten výlet stála.