Vintage ocel

Jak už jsem psal, moderní cestovatelské stroje jsou sexy. Všechny ty extra navářky na košíky, možnosti montáže všech druhů brzd, zvýšené hlavové trubky, ergonomická řídítka, pluskové rozměry plášťů, … pokračovat by mohl pan Lorenc. Rozhodně nechci vývoj cyklistiky zlehčovat, sám momentálně slintám nad nejnovějšími počiny velkého S v podobě řad Diverge a Sequoia. Rád ale experimentuji a ještě radši stojím u montážního stojanu se špinavýma rukama a „ypsilonkou“ Park Tool v kapse.

Chtěl jsem neprůstřelný, lehký, trochu nenápadný a hlavně levný stroj na toulání krajinou cestou necestou. Po několika týdnech pravidelného zkoumání obsahu serveru cyklobazar.cz mi padlo oko na Scott Racing Comp, vyrobený v letech, kdy jsem přičichl ke kolům s tlustými plášti. Následoval telefonát majiteli, slovo dalo slovo a za týden jsem šel na poštu pro krabici. Po zavěšení kola na stojan přišlo očekávané zjištění: pohon komplet na vyhození, ráfky na dojetí, „třešničkou“ se stal zámek sedlovky, který se rozpadl po třech vyjížďkách. Po celkové kontrole jsem pro začátek jen vyměnil řídítka a pláště a stroj pár dnů jezdil, abychom si na sebe zvykli, a aby si moje celopérem zlenivělá technika jízdy vzpomněla, co je to pevné kolo.

Následovala přestavba. Rám měl pár záseků až pod lak, nový nástřik byl na místě. Vyhrála packersky stylová „kadinahnědláwehrmachtpolníšeď“, provedla ji komaxitem lakovna v Žebráku za lidovou cenu 500,- Kč. Zachovat logo na rámu nebyla nutnost, nicméně estetické cítění zvítězilo a v době venkovních samolepicích fólií a digitálních řezaček to byla hračka. Sedlovku o archaickém průměru 26,8 mm měl skladem klasik Štorek v Řevnicích a po delším zkoumání cen řídítek jsem zvolil Ergotec Aero Wing. Touha po Salsa Woodchipper byla velká, investice ale příliš vysoká, nehledě na nutnost měnit páky a řazení za dualy. Díky krátkému sloupku vidlice nesplňovala výška řídítek moje představy o cestovatelském pohodlí, což vyřešila chvíle hledání na eBay a měsíc čekání na balíček z daleké Číny obsahující potřebný nástavec sloupku. Po experimentování s různými typy gripů skončila na řídítkách korková omotávka, což příjemně rozšířuje možnosti úchopu.

Od začátku jsem měl jasný plán osadit stroj pohonem 1 x 9, osvědčeným na celopéru, a případně přidat malou pilu. V bedně v dílně se válela kazeta 11 – 34 a po zvážení terénu, kde se budu pohybovat a chvíli propočtů jsem zvolil převodník s 30 zuby. Díky českému výrobci Gebhardt, jež ve své produkci nezapomíná na 5 packu! Z původního pohonu zbyly jen nesmrtelné kliky Sugino, přehazku a řazení nahradilo Deore z již zmiňované bedny v dílně. Řetězy rád používám Sram, rychlospojka je rychlospojka.

Původní ráfky přežily 400 km, než se objevila první prasklina v brzdné ploše. Opět jsem poslechl svůj evropský patriotismus a objednal zapletená kola českého výrobce Remerx na nábojích Deore, obutá německy spolehlivými a lehkými plášti Continental Race King 2,2. Brzdy hrdinně zůstaly původní Shimano LX cantilever.

Sečteno, podtrženo, celková investice vyšla něco málo přes 10 000 korun, k tomu pár hodin na webu, dvě cesty autobusem z Berouna do Žebráku a pár hodin u montážního stojanu.

Technická data

Rám: Scott Racing Comp 20,5″, CrMo

Kokpit: Specialized, Wake, Ergotec Aero Wing

Kola: Remerx Dragon Deore, Continental Race King kevlar

Pohon: Sugino, Gebhardt, Shimano, 30 x 11 – 34

Řazení: Shimano Deore

Brzdy: Shimano LX cantilever

Páky: Avid