Tři dny v Jeseníkách

Text a foto: Petr Trávníček

Za výchozí bod naší cesty jsme si zvolili Bruntál. Město opředené spoustou, ne moc hezkých přezdívek. Při objednávání jízdenek do „rychlíku“ ČD z Olomouce, jsem po zkušenosti z minulé výpravy, rovnou přikoupil příplatek s tajemnou zkratkou ÚBP. Většina rychlíkových klasických vozů umožňujících přepravu kol disponuje 2 háky u stropu vchodových dveří. Fajn, tam se „normální“ kolo vejde, ale fatbike s koly 29+ a brašnami je v problémech. Ve třech lidech v problémech velkých, když i ostatní mají kola s obručemi typu 27,5+ nebo klasika fat a vyparáděných brašnami, tak potom v problémech obrovských. Tajemná záležitost ÚBP zaručuje dozor nad zavazadly přímo průvodčím v prostoru k tomu určeném, kam se nejen že vejdou naše biky, ale sedíme přímo u nich což je pro klid v duši k nezaplacení. Příplatek za klid v duši činí 10Kč k ceně za spoluzavazadlo.

Den první

Cesta vlakem proběhla příjemně a už vyskakujeme v Bruntále na perón. Počasí luxusní a chuť na kafe je veliká. Na náměstí nacházíme kavárničku a hned objednáváme kafíčko a zákusky. Přeci jen nás čeká spousta km a nechceme nic podcenit. Po zblajznutí dobrot vyrážíme. V Garminech si dáme na pozadí naplánovanou trasu a plni očekávání vyrážíme. Kousek za městem najedeme na šotolinku v lese a uháníme směr Široká Niva a Vrbno pod Pradědem. Cesta lesem je příjemně zvlněná a lemovaná nespočtem malých betonových bunkrů, odhadem tak 300m vzdálených od sebe. Na konci vesnice Karlovice vyjedeme z lesa a začneme šplhat na pastviny, po kterých pokračujeme krásnou pěšinou směr Vrbno. Alternativou je cesta dole v údolí, ale byla by to škoda přijít o ty nádherná panoramata. Shodneme se, že je čas pozdnějšího obědu, bruntálské zákusky by nám na to, co nás čeká za Vrbnem, nemusely stačit. Zbaštíme oběd v zámecké restauraci, pitný režim zajistí pivo Klášter a chvilku spočneme. Kopec ležící na trase Vrbno-Jeseník dává tušit dle gps, že se trošku zapotíme. Míříme souběžně s říčkou Střední Opava směr Rabenštejn a Kamzičí skála.

Dalších asi 9km bude „lesní“ asfalt, místy s převýšením 14%. Odfukování po jídle to převýšení jen potvrzuje. Měli jsme ještě chvíli počkat na zámku. Po vynaloženém úsilí a dosažení Kamzičí skály se nám naskýtá nádherný pohled do údolí na vzdálený nejvyšší vrchol Jeseníků, Praděd a vysílač na něm stojící. Po uložení obrazu krajiny na paměťovou kartu ještě zlehka stoupáme až k místu s názvem Pásmo Orlíka. Tudy se spouštíme po turistické zelené směr Adolfovice. Z potoka nabereme vodu skrze filtr, no když ho tahám sebou tak ho přeci použiju. Následný sjezd plný serpentin s výhledy do údolí a na protilehlé svahy a skály nás naplňuje pocitem, že stoupaní na druhé straně kopce nebylo zbytečné. Z Adolfovic pokračujeme kolem města Jeseník směr Lipová Lázně, na jejímž konci nás čeká perlička večera, místy 16% výjezd k cíli dnešní trasy. Téměř za tmy opíráme kola o dřevěnici Lesního baru, zdravíme se s klukama z Čech, kteří jsou již na místě. Svojí expedicí ověřují, jestli enduro kola a brašny mohou být v symbióze. Následně se vrháme na klobásy a pivko. Zbytek večera klábosíme u ohně a po půlnoci se jde na kutě. S prosbou aby se sobota vymkla předpovídané předpovědi počasí a nepršelo tolik, kolik předpovídá…

Den druhý

Ráno jen slabě chvilku mrholí. Snídaně, nezbytné kafíčko a balíme věci. Kluci pokračují směr Rychlebské stezky, my opačným směrem. Jako první nás čeká Smrk na hranicích s Polskem. Volíme delší ale o to přívětivější cestu, na rozjezd po ránu optimální. Nikde ani živáčka za což asi může strašidelná předpověď počasí. Ze Smrku se spouštíme po modré směr Petříkov, kde si v penzionu U Orla dáme kafíčko. Dále přes Ostružnou a Banjaluku pokračujeme směr Branná, kde hodláme navštívit místní pivovar Kolštejn a něco malého zbaštit. Výborný boršč a polotmavá 11ka jsou pohlazením. Pohled ven z oken nás ovšem velice rychle vrací do reality. Zlověstné ocelově šedé mraky jsou nad námi. Je zle. Platíme a venku nás přivítají první kapky. Naštěstí nic hrozného, vyrážíme z Branné směr naučná stezka Pasák, později členy výpravy přejmenovaná na Prasák. Tuhle část jsem s laskavým svolením Jardy doplánoval já, abychom se vyhnuli stoupaní na Přední Alojzov přímo proti vrstevnicím. Jak se asi po hodině a půl ukázalo, nebyl to úplně nejlepší nápad. Nutno ale říci, že kdybychom oblast Pasáka minuli, byli bychom ochuzeni o spoustu zážitků, což jak se později ukázalo, by byla škoda. Stoupání po pastvinách kolem ohradníků, pěšinky plné kravských koláčů a zákeřných haluzí a keřů. Na závěr pod skalami úsek, ze kterého se i Garmin splašil a ukazoval údaje v rozmezí 28 a 48% stoupání. Do té doby jsem netušil, že disponuje takovým rozsahem měření. Odměnou nám byl ovšem famózní výhled ze skalisek, obrovské skalnaté útvary. No prostě paráda. A hlavně? Zatím nepršelo. Následuje další stezka kolem ohradníků směr Alojzovské louky. Začína pršet, teď už to vypadá že zmokneme. Schováme se pod obrovský dub a čekáme co bude. V hlavě se nám honí myšlenky jak to dojedeme, chybí nám už jen cca 25km a na posledních 10km převýšení 700m. Náladu zlepší fakt, že déšť přešel z průtrže do mírnějšího pršení. Slovo dá slovo a vyrážíme. Není nač čekat. Vyjíždíme na Přemyslovské sedlo a oproti plánu se spouštíme do Loučné nad Desnou dřív než bylo v plánu. Rozhodnutí padlo při pohledu vzhůru k obloze.

Vyhlášená hospoda v Loučné nad Desnou na Staré Poště, kterou navštěvujeme při našich výpadech do Jeseníků často, nás uvítala nápisem „Zavřeno,uzavřená společnost“. Takže myšlenka výborně se najíst před finálním stoupáním na horní nádrž elektrárny Dlouhé stráně a nakoupit pivo z místního pivovaru, vzala za své. Opodál stojící rybářskou restauraci jsme tedy vzali na milost, k čemuž zásadně přispěl fakt, že v okolí už žádná slušná hospoda není a začíná opět dost pršet. Jídlo, pivko a Stará myslivecká na večer a vyrážíme na posledních cca 10km naší dnešní poutě. Na této vzdálenosti překonáváme cca 700m převýšení a v závěrečné partii kopce i průtrž a teplotu těsně pod 8st.C. Co nás udržuje v celkem ještě dobré náladě je fakt, že nahoře nás čeká nocleh v luxusním přístřešku typu dvoupatrové dřevěnice, kterou nám postavili za naše peníze daňových poplatníků Lesy ČR. Zbývá už jen doufat, aby bylo volno… V takovém počasí a denní hodinu by se jen blázni nebo bikepackeři potulovali v Jeseníkách ve výšce kolem 1200mn.m.. K našemu údivu jsme zjistili,že dřevěnici již obsadila skupinka lidí. Naštěstí okupovali horní, zčásti otevřené patro, takže my jsme se ubytovali dole, v místnosti s okny a dveřmi. Široké dřevěné lavice půl metru nad zemí, velký stůl. Naprostý luxus. Proběhla nutná hygiena s pomocí tekoucí vody ze střechy a omytí unaveného těla. Šup do suchého oblečení a jdeme hodovat. Rámovka Rebelt a Apidura brašny pomalu vydávají dobroty, Stará myslivecká přelitá do PET láhve na výjezd kvůli váze, nezbytné kafe. Obrovskou výhodou je možnost načepování pitné vody těsně před dřevěnicí ze studánky. Kdo se bojí nechť použije filtr, my jsme sem,v lijáku co právě panoval, na tuhle činnost vykašlali. Večer pomalu plyne a venku se střídá průtrž za průtrží. Probíráme jednotlivé úseky trasy a shodujeme se, že nám pršelo něco přes tři hodiny z celého dne, což je parádní. V půl jedné v noci máme budíček ve formě pracovníka nejmenované hlídací služby, který zareagoval na výzvu kouřového čidla a vydal se ho hledat do vyšších partií Jeseníků. Ubezpečil jsem ho, že v tomto přístřešku žádné čidlo není, není zde ani elektřina a po té co vyslovil název objektu ve kterém se čidlo ozvalo, jsem ho poslal zpět dolů na spodní nádrž s následným výjezdem do stejné nadmořské výšky, akorát na jiný kopec. Dál se již nic mimořádného nestalo a my spali dál…

Den třetí

Ranní počasí nás příjemně překvapilo. V údolí mlha, po dešti ani památky. Snídaně, zabalit věci a po nezbytném focení vyrážíme na poslední, nejdelší úsek naší pouti směr domů. Cestu směr Vernířovice obohatím o pár úseků, kde v případě že by nebyla mlha, je k vidění spousta krásy. Teď je vidět prd. Ve Vernířovicích u staré lípy rozděláme vařič a vaříme červenou čočku a nezbytné kafe. Čeká nás výjezd směr Svobodín, dnes již zaniklá vesnice, a dále pak Skřítek a námi velice oblíbený Rabštejn. Na Rabštejně si dopřejeme Rabštejnský borůvkový knedlík, pokrývající celý povrch velkého hlubokého talíře. Pivko a kafe je samozřejmost. Po takové hostině se nám moc nechce, ale překonáme nám vrozenou lenost a vyrážíme z tohoto ráje směr Třemešek a Libina. Prudký sjezd v lese se střídá s mírnějším klesáním po lesním asfaltu. Po pár kilometrech následuje výšlap cca 500m s převýšením 100m po modré turistické značce. Po zdolání této pasáže se již proháníme po nádherných loukách s pomalým klesáním přes již zmíněný Třemešek až do Libiny. Z Libiny jedeme trochu oklikou směr Bradlo. Jardova minulá zkušenost s výjezdem přímo přes vrstevnice rozhodla. Bradlo je kopec ze kterého je pěkný výhled na velký kus Hané. Následuje 8km sjezd do Úsova a po cyklostezce přes Nové Zámky do cíle celé pouti, do Náměště na Hané. Zakončení v podobě jednoho 14 stupňového piva z místního minipivovaru je samozřejmostí. Krátké ohlédnutí za třemi dny je učiněno a rozjíždíme se každý směrem ke svému domovu…

Závěr

Technika fungovala na 100% , vybavení v podobě beznosičových brašen obstálo na jedničku. Defekty se nám vyhnuly a počasí nakonec vyšlo nadmíru dobře.