Pojem bikerafting není na našem webu žádnou novinkou. Pokud jste ho už zaznamenali a uchvátila vás myšlenka na spojení pádlování a jízdy na kole, je tento článek přesně pro vás. A pokud je to úplná novinka, alespoň získáte představu, o čem to je.
Dlouho jsem váhal, jestli má cenu toto téma načínat, protože v České republice jde spíš o raritu. Ale vzhledem k tomu, že už se mi špatně plánují trasy, na kterých není alespoň trochu pádlování a nějaké zkušenosti už jsem stihnul nasbírat, tak jsem se rozhodl alespoň jeden ucelený návod a popis v češtině vytvořit.
Jasně, udělat v naší zemi bikeraftingový výlet, znamená natlačit tam tu vodní cestu dost silou, protože v zásadě to není nikde nutné. Naše řeky také protékají hustě osídlenou krajinou, ale dají se najít i výjimky, kde zejména mimo letní sezónu nepotkáte živáčka. Na získání dovedností a jistoty při balení i pádlování je to skvělý terén. V našem dosahu je pak i spousta míst pro velké cesty. Skandinávie, Skotsko, Sibiř, možností je spousta.
Historie
Možná se zdá, že bikerafting je výplodem dnešní doby a pouhý výstřel do tmy od lidí, kteří už nevědí, jak na sebe upozornit. Ale realita a podstata věci je mnohem dál. V době, kdy se u nás cinkalo klíčema, probíhaly na Aljašce první epické expedice na horských kolech a packraftech. Za duchovního otce bikeraftingu je považován legendární aljašský dobrodruh a univerzitní profesor Roman Dial, který začal přivazovat své kolo na packraft již na konci osmdesátých let. Roman v té době podnikal ty nejsmělejší výpravy, které si člověk dokáže představit. Od té doby ušli packrafty a horská kola dlouhou cestu až do podoby, jakou vidíme dnes. Když pominu pionýrské začátky v 80tých a 90tých letech, historie moderního packraftingu se začala psát v roce 2000, kdy Sheri a Thor Tingey založili firmu Alpacka raft. Alpacka stojí za vývojem moderních materiálů i tvarů a doslova dostala packrafty tam, kde jsou teď. Pokud toužíte po hlubší sondě do dějin, doporučuji tento článek.
Packraft
V posledních letech se na trhu objevila řada dalších značek a tak se výběr značně rozšířil. Mezi nejznámější patří tedy Alpacka (USA), po ní asi Kokopelli (USA) a MRS (Čína). V Evropě stojí určitě za pozornost Anfibio (Německo). Čestnou zmínku zaslouží české packrafty RobFin, které jsou skvělé na divoké vodě, ale pro bikerafting jsou bohužel nevhodné.
Při výběru packraftu je dobré zvážit několik faktorů. Předně si udělat pořádek v materiálech. Poslední dobou se začalo objevovat čím dál více packraftů z PVC, které lákají nižší cenou. Packrafty z PVC jsou odolné, ale jsou také velice těžké a objemné (5-8kg). Lehké a sbalitelné packrafty se dělají z TPU, respektivě z nylonu potaženým TPU (2-4kg). Tento materiál je lehký, pevný a zachovává si vlastnosti v širokém rozsahu teplot. Takže pokud chcete packraft, který budete přepravovat vlastní silou, měl by být z TPU. K základní hmotnosti člunu je nutné ještě přičíst hmotnost dalšího příslušenství, jako je sedačka, opěrka, nafukovací vak, atd..
Dále není na škodu se důkladně zamyslet nad plánovaným využitím. Jakmile totiž máte packraft doma, začne vás to táhnout na vodu čím dál víc. Ze své zkušenosti mohu říct, že při pořizování packraftu mě nijak zvlášť nelákala divoká voda, ale dnes je nedílnou součástí mého pádlování. Naštěstí jsem hned v počátku sáhl po packraftu, který mi tento posun umožnil. Proto doporučuji koukat po univerzálnější lodi, která zvládne širší použití i za cenu vyšší hmotnosti.
S ohledem na bikerafting je nutné, aby měl packraft dostatek kotvících bodů a byl dostatečně velký. Super lehký malý člun je k ničemu, když se do něj neposkládáte. Kromě upevnění kola, slouží kotvící body i k protažení “bezpečnostního” lana. To se hodí při nedobrovolném vystoupení do vody a následném chytání packraftu. Hladký, mokrý člun se ve vodě nechytá tak snadno, jak by se mohlo zdát. Další skvělý pomocník je TiZip, také označován jako Fly zip, Cargo zip atd. Díky zipu je možné uložit náklad přímo do komor packraftu. Sníží se tak těžiště a paluba zůstane přehledná. Starejte se dobře o své zipy, doslova na nich závisí váš život.
Otázka, zda je lepší packraft s uzavřenou palubou nebo otevřený, je na zvážení. Vzhledem k tomu, že pádluji po celý rok a vlastně v chladnějších měsících trávím na vodě více času než v létě, jsem za palubu a “špricdeku” rád. Počítejte s tím, že s otevřenou lodí budete opravdu mokří.
Tip: Packraft na fotografiích je model Kokopelli Rougue Spraydeck/TiZip. Vyniká super odolnou kevlarovou podlahou od DuPontu a velice univerzálním využitím. Na klidné vodě často nahrazuji sedačku batohem a neberu opěrku zad, čímž ušetřím skoro půl kila v batohu.
Další vybavení
Nezbytnou součástí packraftu je samozřejmě pádlo. Bez toho to fakt nejde. S ohledem na kompaktní balení je nejlepší volbou čtyřdílné pádlo, které se dá snadno zabalit do batohu, případně i na kolo. Čím lehčí, tím samozřejmě lepší. Výhodou je, že čtyřdílná pádla většinou spadají do lehčího spektra. Zároveň ale také do toho dražšího. Vzhledem k tomu, že packraft je podstatně širší než kajak, je potřeba počítat s délkou pádla cca 200-210 cm.
Za povinnou výbavu by se měla považovat plovací vesta (PFD). Packraft, pádlo a vesta jsou tři základní kameny výbavy. U vest je na výběr ze dvou druhů. Nafukovací a pěnové. Záleží na prioritách. Já osobně používám pěnovou vestu i za cenu větších rozměrů. Pěnovky jsou obecně přijímány jako spolehlivější a odolnější vzhledem k tomu, že do nich nejde udělat díru. Pěna také funguje jako izolace, což se v zimě hodí. Pro packraft jsou ideální vesty s volnou spodní půlkou zad. Ty si lépe rozumí se zádovými opěrkami. Nízká hmotnost je samozřejmě bonusem, proto doporučuji koukat po vestách bez zbytečných vychytávek a stovkou kapes.
Stejně jako náhradní duše a lepení pro kolo, je nezbytná i opravná sada pro packraft. Nejde o nic velkého. Tuba Aquasure, záplata a kus Tyvek pásky by mělo na nejzákladnější opravu stačit.
Tip: Osobně používám pádlo Kokopelli Delta pro bikerafting a Werner Powerhouse pro divokou vodu. Na klidné a stojaté vodě mám pádlo pojištěné šňůrou k packraftu. Nehrozí tak jeho ztráta. Bez pádla totiž s lodí neuděláte vůbec nic!!! Vestu mám super lehkou pěnovku Astral V8.
Na kole
Kompletní výbava pro packrafting přidá na kolo asi 4-5 kg. To je pořádná zátěž navíc, která zabírá i hodně prostoru. Zohledněte to při plánování, protože jízda bude pomalejší a náročnější. Nejjednodušším způsobem, jak vyřešit otázku “kam s tím”, je samozřejmě batoh. Do 30-40ti litrového batohu se dá více či méně elegantně zabalit packraft, pádlo, vesta a pár dalších drobností. V hodně náročném terénu spočívá výhoda batohu v přeložení těžkých věcí na záda a tlačit tak mnohem lehčí kolo.
Druhou a asi nejpoužívanější variantou je upevnění pakraftu na řidítka pomocí harnessu. Vyšší hmotnost je na řízení znát, ale i mě osobně to tak vyhovuje nejvíc. Bez batohu se sice neobejdu, protože pádla, vestu a občas i příslušenství k packraftu jako sedačku, opěrku, špricdeku atd vozím na zádech. Stejně tak objemné, ale lehké věci na spaní.
Se vším tímhle zařízením navíc vyvstává opravdový boj o místo. Aby celá sestava neztratila na zábavnosti a radosti z pohybu, bude nutné hledat úspory jinde.
Tip: Packraft vozím v Acepac Harnessu, který na to byl od začátku testován. Zbytek vybavení pak v ultralehkém 40l batohu Gossamer G4-20. Na jednodenní letní výlet mi pak bohatě stačí i batoh Pinguin Fly 30.
Na vodě
Asi neexistuje přesný postup, jak správně naložit kolo na packraft. Viděl jsem a zkusil jsem různé způsoby. V zásadě se dají rozdělit na tři způsoby naložení kola podle vzdálenosti, kterou potřebujete po vodě urazit. Pokud se jedná o pár metrů přes řeku, není potřeba moc spekulovat. Jednoduše stačí sundat levý pedál, naložit kompletní kolo na příď packraftu a vyrazit. Na delší přejezdy v řádech stovek metrů a na klidné vodě je lepší demontovat alespoň přední kolo. Je to rychlé a získáte o trochu víc prostoru pro pádlo. Na dlouhé přejezdy, živější vodu, nebo úzké, klikaté říčky už je potřeba demontovat obě kola. V tomto případě se mi nejlépe osvědčilo nakládat rám sedlem dopředu. Tak získáte nejvíce prostoru pro slušný záběr pádlem a přehazovačka je krytá zadní vzpěrou proti nárazu. Už se mi stalo, že jsem jí na řece ohnul o padlý strom… Ovšem moje věta, ”Čau, koukni mi na hazku, asi jsem jí ohnul při pádlování o strom”, je v servisu legendární.
Pro bezpečné a zábavné pádlování potřebujete stabilitu a prostor. Proto musí být kolo a jeho části vždy 100% upevněné a musí vám zůstat prostor pro záběr pádlem. Najít si systém a správnou polohu bude chtít praxi.
Tip: K připevnění kola na packraft používám dlouhé, pružné Voile popruhy. S fatbikem je navíc doplňuji o pár delších nylonových popruhů Sea to Summit.
Jezera/řeky/moře
Zahrnout vodní trasy do svých plánů vyžaduje znalost a zvážení rizik. Voda je dynamické prostředí a je potřeba k ní přistupovat s respektem. Né vždy je možnost si zastavit a vystoupit, jako na kole. Silný proud, studená voda, vítr, strmé břehy, příliv, odliv, to jsou faktory, které hrají obrovskou roli a je nutné na ně brát ohled. Nechci přehnaně strašit, ale berte to v potaz.
Menší jezera a rybníky jsou asi nejlepší volbou pro úplné začátky s bikeraftingem. Vyzkoušíte přechod ze souše na vodu, demontáž a kotvení kola i první záběry pádlem. Určitě stojí zato si zkusit vypadnout z packraftu (bez kola) a vrátit se zpět. Na těchto stojatých vodách nehrozí žádné extra nebezpečí, proto je fajn se jim trochu pověnovat. Mé první bikeraftingové pokusy probíhaly na Máchově jezeře. Úhlavní nepřítel je na jezerech vítr. Naložený packraft je parodie na aerodynamiku. Nemá kýl, má nízký ponor, je krátký a celkem široký. Postupová rychlost je asi 3-5km/h. Protivítr o rychlosti 5m/s vám dokáže udělat z pádlování peklo. Kromě toho dokáže na velkých jezerech rozfoukat i pořádné vlny a nemusí se to na první pohled vůbec zdát. Ve Skotsku jsem zažil situaci, kdy po vyjetí z relativně klidné zátoky začal foukat tak silný vítr, že nás zastavil na místě. Hodina urputné dřiny znamenala posun ani ne o kilometr vpřed. Ve chvíli, kdy člověk přestal pádlovat, ho vítr okamžitě začal tlačit zpět. Na hladině se dělaly metrové vlny, proti kterým se v tom větru nedalo nic moc dělat. Nezbývalo, než se vrátit a najít jinou cestu po souši. Proto při plánování i následně v terénu sledujte rychlost a směr větru.
Klidné nížinné řeky, jaké máme u nás, jsou skvělé pro první výpravy. Nicméně, protože se již jedná o pohybující se vodu, je více než vhodné vědět, jak pracovat s pádlem. Proud může snadno zrychlit, v řece se může objevit padlý strom, kameny, mrazák apod. V tu chvíli už je potřeba vědět, jak packraft ovládat a řídit. Na řekách je fajn, že se dají celkem snadno zahrnout do trasy a fungují jako skutečná dopravní spojnice. Ideální první výlet je, vyrazit proti proudu na kole a vrátit se zpět po vodě.
Co se týká divoké vody, tak je potřeba říct, že bikerafting se provozuje zpravidla na klidných řekách do klasifikace WWI. Opravdu zkušení a znalí pádleři jezdí WWII a úplná hrstka matadorů se občas pustí i do WWIII. Divoká voda je úplně jiná disciplína a s kolem na přídi je na ní packraft velice špatně ovladatelný.
Bez kola je to naopak obrovská zábava. Pokud vás láká divoká voda, to nejlepší, co mohu doporučit, je absolvovat kurz. Já jsem to tak udělal a během pár lekcí se mi otevřely úplně nové horizonty. Ale musím podotknout, že bez stehenních popruhů to dost dobře nejde.
Z moře jsem měl vždy velký respekt a před první výpravou do Skotska jsem teoretické přípravě věnoval hodně času. Snad u každého packraftu najdete varování, že není určen pro pádlování na otevřeném moři. Ale ve fjordech a zátokách se s ním dají podnikat pěkné věci. Pro pádlování na moři je potřeba pochopit příliv/odliv, znát jejich časy a naučit se s tím kalkulovat. Rychlost a síla přílivu/odlivu se liší jak zeměpisnou polohou, tak fází měsíce. Je obrovský rozdíl, jestli se bavíme o odlivu ve středozemí, pobaltí, nebo v západním Skotsku. Absolvoval jsem několik zhruba kilometrových přejezdů po moři. Vždy takřka bez větru a vždy ve chvíli, kdy skončil odliv. Nastupující příliv mě tak mohl maximálně odnést dál k pevnině. Pokud například nastoupíte na moře v úžině (abyste pádlovali co nejkratší vzdálenost), za odlivu a ještě blízko úplňku, nebo novu, může se velice snadno stát, že vás silný proud vytáhne na otevřené moře a vy začínáte bojovat o život. Takže když se rozhodnete vyrazit na slanou vodu, buďte si jisti tím, co děláte.
Díky za článek ! Už delší dobu na téma bikerafting narážím, občas tady, občas na bikepacking.com…. a upřímně, pořád tomu nemůžu přijít na chuť ani na smysl. Prostě,táhnout na kole pseudočlunek, se kterým si vlastně na otevřenější vodě neškrtnu, a ještě na tom člunku vlíct 10-15kg kolo, a vůbec to celý nafukovat, nakládat, a pak zase zpět do trailu…. Nevim no. Na kole bych to ujela rychleji, i kdybych objížděla bůhvíjaký meandry…. Tak mi to celý přijde, jak nějaká agroturistika pro pražáky….
Myslím to dobře, zkrátka od začátku článku doufám kdy se mi to téma rozsvítí a nainspiruje, ale furt nic : ))
Tak, milí Bikerafteři, užívejte si to, budiž vám přáno. Já to budu dál šudlat po kořenech.
Podle mě je to o optice kterou se na to díváš. Buď to vidíš a hned máš jasno že to chceš dělat, kam se díky tomu můžeš dostat a baví tě to. Tak jako jsem to měl já. A nebo to nevidíš a je ti to vlastně jedno protože ti to nedává ten smysl a rozhled. Tak jako to mám já třeba se závodama.. Taky je myslím potřeba vidět širší souvislosti…kvůli ježdění po ČR jsem si packraft fakt nepořizoval 🙂 Ale tenhle článek nemá nikoho přesvědčovat o tom jak je to super zábava. Občas se i stane že to zábava není.. Má pomoc lidem, kteří v tom už mají jasno.
Ahoj, moc děkuji za zajímavý článek. Po packraftu už nějakou dobu pokukuju, je to velmi lákavé. Kromě bikepackingu bych ho využil i při geocachingu, kešky jsou dost často ukryté na nějakém ostrově, ke kterému je fajn dojet na kole. A také přemýšlím o kombinaci pes a packraft., zvládne nafukovací loďka drápy 30 kg ovčáka? A co stabilita, kdyby člověk chtěl z lodě lovit pomocí dlouhé tyče keš zavěšenou v devíti metrech nad vodou? Mám zkušenosti jen s klasickými kanoemi, nebo s levným nafukovacím kajakem za pár tisíc vážícím kolem 12 kilo. Ale i s tím už jsem užil spoustu legrace, třeba odlov keše umístěné na sloupu uprostřed pískovny, ke sloupu člověk přijede na lodi a nahoru pak smycuje v sedáku.
Moc informací k packrafttngu zatím není, tak by mě zajímalo, podle čeho jsi vybíral výrobce a konkrétní model? Na co si dát pozor? Zatím uvažuju o MSR Nomad, ale koukám, že ten Kokopelli Rougue vychází finančně dost podobně. A už ho začali dělat i v nenápadnějších barvách, než je ta svítivě žlutá. A vyplatí se ten TiZip? 150 USD navíc a ještě opruz, že musíš loď vyfouknout, když si potřebuješ něco vyndat – není snazší si vše nabalit nahoru? Nebo pozoruješ tak zásadní změnu těžiště, i na klidné vodě a s těžkým kolem vepředu? Díky.
ahoj, nějaké fotky se psem jsem viděl, ale jak jsou reálné netuším. ten materiál vydrží dost, ale zrovna u toho psa fakt nevim. ale tak on tam nebude běhat takže asi by to šlo. Stabilita je za mě hodně dobrá, ale opět osobní zkušenost se šermováním nějakým bidlem nemám.
Rogue jsem vybíral kvůli nosnosti, uzavřené palubě a odolné podlaze. ta začátečníkovi dokáže hodně odpustit..ale je to za cenu vyšší hmotnosti.
mě na MRS trochu vadilo že od první chvíle mi to připomnělo bezostyšnou kopii Alpacky… Kokopelli a Anfibio jdou vlastní cestou designu a vývoje a to je na první pohled vidět.
Pro mě je TiZip skvělý, protože, když dáš na příď kolo, tak už ti moc prostoru nezbyde. A při pádlování brzy zjistíš, že na i v packraftu chceš mít co nejméně věcí. na jednu noc v létě je to jedno. jinak za mě TiZip ANO…jo a tam samozřejmš neukládáš věci denní potřeby, ale věci o kterých si seš jistý že nebudeš potřebovat…spaní, apod….. Ale jak píšu v článku, před koupí je potřeba si opravdu ujasnit co chci dělat a jak.
Parádní článek na hodně zajímavé téma, kterému jsem před dvěma roky také propadnul. Souhlasím se vším, co je v článku uvedeno. Já jsem si koupil starší packraft Alpacka Yak a používám ho se skládacím kolem Dahon. Inspirací mi byl britský dobrodruh Alastair Humhreys svými výpravami na Shettlandské ostrovy, Island a skotskou horu Suilven (doporučuji si přečíst na jeho blogu).
Jezdím teda hlavně jezera a klidné řeky (takový urban bikepackrafting). Proti proudu na kole, packraftem zpátky. A opravdu je nutné začít s prázdným packraftem na klidné vodě a získávat zkušenosti postupně (já začínal na Mácháči a Miladě). S přibývajícími zkušenostmi a jistotou v ovládání se začnou rozšiřovat i možnosti, kam vyrazit. A možností je opravdu spousta, u nás i za hranicemi.
Dávám na za zvážení, článek rozšířit i o doporučené oblečení pro chladnější období, které je možné použít jak na packraftu tak na kole. S tím já osobně ještě dost laboruji a nemám v tom jasno. Ono to z článku možná nevyplynulo úplně jasně (i když je to uvedeno), ale packraft nemá nefukovací dno (mimo RobFINu). Tím pádem je ode dna lodě dost chladno oproti klasickým nafukovačkám.
Na závěr musím napsat, že máš parádní fotky, některé dokonce i v Indiegogo kampani na toho průvodce. Hlavně ta zimní na Ploučnici je fakt úžasná.
Ahoj a děkuju. Ten Yak je perfektní. Mám v hlavě taky nějaký eurotip s packrafem a skládačkou jestli se letos nedostanu nikam dál za hranice.
Já mám víceméně všechno od Alastaira nakoukané a načtené…sleduju ho skoro 10let.
S tím oblečením tě chápu ale připadá mi to moc individuální. Jen když to vidím kolem sebe, tak já mám většinou polovinu oblečení co kluci. Jinak ale s chladem ode dna nemám žádný problém ani v mrazu. Sedím na nafukovací sedačce cca 10 cm a ode dna mi nikdy zima nebyla. Do Kokopelli se dá případně dát celá nafukovací podlaha z modelu Nirvana. Ještě teda, většinou jezdím jen v nepromokavém oblečení které mám na kolo. na vážnější vodu mám i „polosuchou“ bundu a na tu úplně vážnou a studenou vodu je jediná bezpečná jistota „suchý oblek“. Ten jsem pořídil teď v lednu. Ty máš Yaka uzavřeného, nebo otevřeného? v tom otevřeném musí být kosa i když vyloženě nemrzne…
Mám fakt radost, že se fotky líbí…když už se s nima dělám 🙂 ta zimní má být i v kalendáři Kokopelli 2021, ale corona to nějak stopla, protože kalendář byl hotový už na podzim, ale do dneška se neprodává, takže to asi padlo. No a na knize The Bikerafting Guide jsem s amíkama spolupracoval a mám tam jednu kapitolu, takže tam bude i řada mích fotek….to pro mě byla opravdu velká čest.
Mě přijde kombinace skládací kolo + packraft ve spojení s vlakem nebo autobusem naprosto skvělá. Alastair mě v tomhle směru hodně ovlivnil.
Alpacku Yak jsem kupoval použitou stáří asi 6 led od jednoho chlapíka z Prahy, který s ní byl půl roku na Aljašce, sjel Yukon a pak mu ležela doma pod postelí. Výhodou bylo, že nabízel plně vybavenou a upravenou loď (s odnímatelnou špricdekou, dobře udělaným systémem úchytů z lan, úchytem na pádlo, čtyřdílným pádlem, vestou). Prostě komplet. Stačilo jen nafouknout a vyrazit na první výpravy. Nemám ještě vychytaný způsob uchycení kola nebo batohu (to odkoukávám z Tvých fotek) a to oblečení, z tohoto důvodu jsem se na něj ptal. Proto taky netrpělivě čekám, jestli se tu neobjeví nějaký report z cest (třeba ten Krumlov, nebude náhodou?).
O tom průvodci budu ještě pouvažuju, 30 doláčů není až tak moc, že bych podpořil Tvojí tvorbu ?
Taky znám jednoho pražáka co jezdil s Alpackou po Yukonu 🙂 ale ten jezdí pořád. Report z Vltavy určitě nebude, to byla jen taková rychlá hurá akce. Asi bude krátký report z Třeboňska, ale taky toho není moc ke psaní. Při bikeraftingu mám a sobě většinou nějakou vlnu a lehkou nepromokavou bundu. občas i nepromok kalhoty. Když jdu jenom pádlovat tak beru vodácké oblečení protože to je na kolo nepoužitelný.
Ten průvodce bude fantastickej. Většinu lidí co do něj psali sleduju už několik let a ti jezdí ty největší mordy. O mě tam nejde, já se vzdal i honoráře, takže o mou podporu tam vůbec nejde.
Prosím proč myslíte, že packraft RobFin je nevhodný?
Především proto, že na to aby se vozil na kole je dost velký a těžký. RobFin je fantastický na divoké vodě na kterou je navržený. Spadá do jiné kategorie. Otevřený packraft jako Alpacka Yak, Mule, Kokopelli Rogue light jsou o 50% lehčí. Taky jsem u něj neviděl kotvení na přídi, i když to se dá dolepit. Prostě… určitě je super na divokou vodu ale na cestování a bikerafting bych ho nechtěl.
Aha, myslel jsem že třeba něco konstrukčně. Úchyty se dají dolepit. Je pravdou že je těžší. Ale jsem zvyklý tahat fototechniku )cca 5-7 kg) . Já jen že ho mám a právě jsem uvažoval využít ho i na ten bikerafting. Tak mě zajímalo zda tam není něco úplně zásadní proč je to blbé.
Díky za odpověď
Jestli ho máš tak nic neřeš, hoď na to kolo a uvidíš. Blbě tam není vůbec nic, jen jak už jsem psal je to primárně vyvinuté na něco jiného. Ale měl by to být mimochodem jeden z nejrychlejších packraftů…a to se může hodit.
Měl jsem možnost v létě srovnat RobFIN Sea Expedition s Alpackou Yak. Pokud chceš převážet kolo, musíš mít podle mého názoru buď XL verzi nebo Sea Expedition. Na menší verze se nevejdeš, nebo to bude hodně natěsno.
Když to vezmu Alpacka – malé balení, lehká, rychle ji nafoukneš – stačí jen vak na nafukování, je stabilní, odpouští chyby (vhodná i pro úplně začátečníky), na klidné vodě pomalejší, má ukotvovací body po celém obvodu, odnímatelný spraydeck.
RobFIN Sea Expedition – objemově velký, výrazně těžší (6,5 kg pouze loď bez pádla a pumpičky), na nafukování sebou musíš tahat pumpičku a docela to trvá, než loď nafoukneš, má samovylévací dno, což může znít jako výhoda ale když nemáš vodácké oblečení a všechno zabalené seš mokrý a věci v lodi také, má úplně naprd sedačku sedíš na dně, které se zalévá, takže sedíš furt ve vodě (to i já se svými 75 kg – a to je nosnost lodi asi 150 kg) – to mi asi vadilo nejvíc, ale vyřešil jsem to nafukovacím polštářem z decathlonu. Jinak je loď rychlá (na klidné vodě o cca 1 – 2 km/h oproti Alpace), obratná, oproti Alpace trochu víc vratká (ale nijak výrazně) a o něco více citlivější na boční vítr, má 3 nafukovací komory (bezpečnost), má TIZIP, nafukovací dno, a je cenově výhodnější.
S RobFINem chybu určitě neuděláš, je to dobrá loď (ten sedák má snadné řešení a výrobce ho určitě upraví). Kdyby tě k lodi cokoliv zajímalo, dej vědět.
Super komentář. díky
Ahoj,
nemáš názor na rafty od mekongu? Díky za názor a článek!
Ahoj,
S Mekongem nemám žádnou zkušenost. Viděl jsem je na pár fotkách. Jejich tvar/design mě moc nezaujmul, ale to vůbec nic neznamená. Chtělo by to zkusit. Přijde mi že mají celkem utopenou špičku, ale těžko říct jak se to chová ve vodě. Jinak vím jen to co se dočteš na webu. Hodně mladá firma, asi velcí nadšenci co se snaží prorazit. Těžko říct jak obstojí v čase.
Ahoj, moc děkuji za inspirativní články a hodně pomocné informace! Packraft už také mám, tak sbírám inspiraci, kam vyrazit.
Můžu poprosit o radu: kolik těch „Strapu“ koupit, asi i různé délky. Dle obrázku odhaduji 6-8?
Ještě hledám batoh, kvůli padlu(4 díly):
Gossamer Gear Silverback 65 je veliký s kapsami, jen není nepromokavý.
Našla jsem podobný s kapsami, má aspoň pláštěnku: NATUREHIKE 60 + 5
Tuším že takový nepromovy není a jde asi o materiál, aby to vše vydržel 🙂
Moc děkuji za informace, rady a velikou motivaci kterou nám dávát! Majka
Ahoj minimálně potřebuješ 4 popruhy, ale většinou vozím několik navíc, protože se hodí na ledacos. záleží jaké kolo budeš přidělávat, ale na běžné MTB by ti měly stačit 4x 50-60cm a pár kratších. Silverback je skvělí batoh, mám ho. Ale je dost velký používám ho a zomní přechody. Na bikerafting se mi skvěle osvědčil Gossamer G4. je výrazně lehčí a na pádlo, spacáxh vestu a nějaké příslušenství dostatečně veliký. Není ideální si na záda nakládat moc…..to sezení pak opravdu bolí. Nepromokavost batohu řeším pláštěnkou + drybagy dovnitř. Případně jeden velký drybag na všechny věci v batohu.
MOC DĚKUJI!!
Ahoj, dobře že se ptáš. Na tekoucí vodě ani té nejsnadnější se NIKDY, opakuji NIKDY nepřipoutávej k lodi!!!!
Malé vodítko používám POUZE na jezerech a moři a to pouze na pádlo. Pádlo mám vodítkem zajištěné k packraftu, aby případně brzdilo loď unášenou větrem. Je dobré se naučit pádlo nepouštět z ruky. Pádla se nepouštím ani v té nejdivočejší vodě. To by musela být nějaká obzvlášť výjimečná situace, že bych se rozhodl zahodit pádlo, které mě třeba drží v nějaké díře, apod….