Titan vs. hliník vs. nerez

Při výběru nového nádobí je potřeba se zamyslet nad pár věcmi. V první řadě je to styl vaření a pak také kde budete nádobí vozit. Pro názornost uvedu svůj vlastní případ. Když jsem vybíral nový hrnec, věděl jsem že: vařím v drtivé většině jen vodu, maximálně nějaké instantní jídlo, vařím pro jednu osobu, vařím na lihu i na ohni, že chci vaření vozit v rámovce a pokud možno chci co nejlehčí. Po sečtení těchto kritérii jsem začal hledat titanový hrnec s objemem 1 litr, bez povrchové úpravy, větší průměr, menší výška. Jak už jste mohli vidět na řadě fotek z cest, zvolil jsem Evernew Ti Ultra Light Pot 0,9L a skutečně si ho nemohu vynachválit. Určitě ne proto, že to je nejlepší hrnec na světě, ale zcela jasně proto, že naprosto přesně odpovídá mému stylu používání.

Udělal jsem pokus v rychlosti vaření půl litru vody, aby byla vidět i reálná čísla. Přesto, než půjdete vybírat nádobí podle čísel, zamyslete se nad tím, jak ho chcete používat.

Titan

Titanové nádobí je jednoznačně to nejlehčí, které je k dostání. I když se vyrábějí i Ti hrnce s nepřilnavým povrchem, je titan ideální především pro vaření vody. Zejména ve spojení s lyofilizovaným jídlem. Vzhledem k tenkým stěnám a s tím spojenému horšímu rozvodu tepla se naopak moc nehodí pro vaření “skutečných” jídel jako smažení cibulky, vejce, apod. Ty se budou chytat a připalovat. S tím souvisí i hořák, se kterým se hrnec používá. Přestože naprostá většina uživatelů titanu vaří na lihu, při vaření na plynu je dobré vědět, že čím širší plamen tím lepší. Úzké rakety mohou časem pokroutit dno a jídlo na středu hrnce připálí takřka okamžitě. O titanu se obecně tvrdí, že vede teplo hůř než hliník a proto se prý jedná jen o marketingovou snahu dostat z lidí víc peněz za horší hrnec.

Toto bych rád uvedl na pravou míru (viz. tabulka dole), protože právě toto tvrzení je pravda jen části. Dle tabulek je tepelná vodivost skutečně menší než u hliníku a to výrazně. Jenže v tomto případě hraje zásadní roli tloušťka stěny, o které už se jaksi nemluví. Vzhledem k pevnosti a odolnosti titanu jsou oproti hliníkovým titanové nádoby tenkostěnné cca 1mm. Proto nemá na rychlost vaření tepelná vodivost žádný znatelný vliv a ve finále je vaření v titanu rychlejší, než v běžném hliníkovém hrnci.

Hliník

Hliník je bezesporu nejoblíbenější materiál. Je levný, celkem lehký a všestranný. Rovnou přejdu k oné vysoké tepelné vodivosti. Ta totiž mnohem víc než rychlost vaření ovlivňuje to, že se teplo nesoustředí v jednom místě, ale roznese se do celé nádoby. Díky tomu nevznikají na dně horké skvrny a jídlo nemá takovou snahu se připalovat. U hliníkových nádob je řada variant vnitřních povrchů i síly dna. Právě proto je hliník (obzvlášť se zesíleným dnem) nejvhodnější pro opravdové vaření z čerstvých přísad. Pokud nejste na cestách líní vařit masové směsi, snídat palačinky a je takové vaření váš denní rituál, je nejvhodnější volbou právě hliník.

Z vlastní zkušenosti zmíním, že se mi hliníkové nádobí neosvědčilo pro vaření na otevřeném ohni. Vnější povrch je v plamenech extrémně náchylný na ulpívání popela, sazí a nečistot. Po vaření je tak hrnec doslova obalený černým bordelem, který nejde moc dobře dolů a strašně špiní. Pro srovnání: u titanu mi tento jev připadá asi poloviční.

Nerez

Nerezová hrnce jsou patrně nejodolnější, nejlevnější a z těch tradičních také nejtěžší. Pokud budeme brát v potaz tepelnou vodivost, je nerez napůl cesty mezi titanem a hliníkem. Nelze to však brát všeobecně u nádobí. Protože zde je nejdůležitější dno. Někteří výrobci dávají na dno hliníkový kotouč, který roznese teplo po celé ploše, jiní dno jen zesilují, aby nevznikaly horké skvrny a připáleniny (na úkor velkému nárůstu hmotnosti) a další dno neupravují vůbec. Všechny tři zmíněné možnosti mají rozdílný dopad na samotné vaření. Nicméně obecně se dá říct, že nerezové nádobí je nejvhodnější pro opravdu časté vaření a manipulaci, kdy se neřeší ani tak hmotnost, ale životnost, odolnost, poškrábání apod.

Tepelný výměník

Hliníkové nádoby s tepelným výměníkem se ve větší míře objevily celkem nedávno. Tepelný výměník dokáže výrazně zkrátit dobu vaření. Což se v testu potvrdilo. Na druhou stranu je hrnec s výměníkem tou nejtěžší a nejobjemnější variantou. Hrnec s tepelným výměníkem vaří opravdu efektivně a dokáže výrazně šetřit palivo. Proto je nejvhodnější volbou pro zimní akce a dlouhé cesty, kde ušetřená váha paliva výrazně převýší hmotnost celého vařícího setu. Vzhledem k tomu, že jeden takový hrnec právě testujeme, vrátím se k tepelnému výměníku zanedlouho a podrobněji.

Pro jistý přehled o reálných hmotnostech a časech vaření jsem udělal několik měření na plynovém i lihovém vařiči. Aby bylo měření co nejvěrohodnější, snažil jsem se použít nádoby stejného objemu s co možná nejvíce podobným průměrem dna. Jak je vidět na obrázku, titanový Evernew má o něco větší průměr, než zbytek od Pinguina, ale sehnat čtyři totožné hrnce nebylo možné. Měření jsem dělal s půl litrem vody a bez poklice v uzavřené místnosti při teplotě 23°C, teplota vody byla stejných 23°C ve všech nádobách.

Použité hrnce: Acepac Minima Pot 1l, Pinguin Solo 1l, Pinguin Solo steel 1l (vzorek, není v nabídce) Evernew Ti Ultra Light Pot 0,9l

(jen pro úplnost podotýkám, že rychlost vaření ovlivňuje z jistého hlediska řada faktorů jako barva, průměr, výška nádoby, závětří, tvar a výkon plamene atd.