Test: Surly Karate Monkey

Jestli se dá nějaký test kola nazvat jako dlouhodobý, tak je to jednoznačně tento test mého Karate. Letos s ním totiž začínám už třetí sezónu. Za tu dobu toho tohle kolo zažilo opravdu hodně. A taky dost trpělo. Ale pokaždé mě bez zaváhání přeneslo přes všechno co jsem před něj postavil. On to vlastně asi nebude ani test, jako spíš óda na mé určitě nejpoužívanější kolo. Takže pokud prahnete po regulérní nezávislé novinařině, tak tady ji patrně nenajdete.

Nejprve rám. Jako nadšený uživatel toaletního papíru s potiskem “Carbon Fiber” mám v otázce zvoleného materiálu celkem jasno. Nové KM dostalo úplně novou sadu trubek CrMo 4130 Natch s větším průměrem, než bylo u Surly zvykem. A taky jeden skvost v podobě kónické horní rámové trubky. Podivíni z Minneapolis si asi řekli, že aby byl rám dostatečně pevný a tuhý, bude dobré ho nechat ukovat bandou opilých trpaslíků kdesi v podzemí Minnesoty. Hmotnost rámu totiž není moc daleko od Thorova kladiva. Na druhou stranu musím říct, že to člověka naplňuje jistotou a sebevědomím, že i z případné srážky s medvědem odjede jako vítěz.

První šla dolů řidítka. Ukázalo se, že 800mm mi absolutně nevyhovuje úchopem a navíc jsem s takovou tyčí neustále škobrtal o stromy. Nasadil jsem nějaké 760mm vlaštovky Mortop, které jsem měl doma a už jsem na ně byl zvyklý. Hned se mi kolo ovládalo líp a posed byl pohodlnější. Další přišli na řadu kliky. Na Rychlebech se mi podařilo vylomit pedál z pravé kliky, což už se nedalo opravit. Systém pevné osy ve středu rámu a na ní našroubovaných NX klik z bláta byl opravdu žalostný, takže přišla výměna za klasickou GXP osu a kliky Truvativ stylo, které od té doby slouží na výbornou.

Často jsem zvažoval přechod na 1×12, protože mi nohy nechtěly moc akceptovat rozsah 11sp kazety 11-42. Ale 12ti rychlostní kazeta s 50ti zuby na pastorku je na zadním kole něco tak odporného, že jsem se k tomu neodhodlal. Navíc se ukázalo, že peníze za přestavbu je lepší investovat do kondice, protože po pár návštěvách posilovny jsem s rozsahem převodů přestal mít sebemenší problém. 

Mnohem větším přínosem byla teleskopická sedlovka Kind Shock Lev SI se 125mm zdvihu. Na základě požadavků doby disponuje rám otvorem pro vnitřní vedení lanka a vnitřním průměrem sedlovky 30,9mm. Po jedné kryse na rychlebském hřebeni jsem musel vyměnit páčku teleskopky. Po dlouhém špekulování jsem vzal Crak Brothers Highline. Tahle páčka je skvělá a 100% doporučuji.

S přidanou hmotností odpružené vidlice bylo potřeba najít úsporu jinde. V pneumatikách. Dirt Wizzardy byly ohledně záběru neskutečné. Nejagresivnější vzorek jaký jsem kdy viděl, držel za všech okolností a s neoblomnou jistotou. Ale roztočit je dalo celkem práci. Wizzardy jsem tedy vyměnil na Noby Nic 2,8/3,0 zadní/přední a místo duší nalil tmel. Úspora přes 500g na rotační hmotě zapříčinila diametrální rozdíl v dynamice jízdy. Noby Nicům nemám v zásadě co vytknout. Mají takový záběr, jaký jsem chtěl, jsou lehké, na defekty netrpí, na mokru se nijak neplaší. Prostě solidní terénní guma. Chvilku jsem také experimentoval s Rocket Ronem na zadním kole, ale to byla slepá ulička. Jemný vzorek se sice parádně odvaloval, ale zdaleka mi neposkytl oporu, kterou potřebuji.

Tak jsme se postupně dostali až ke kolu, které mám dnes a které mě nepřestává bavit a naplňovat jistotou, že mohu vyrazit kamkoliv mě napadne. Čím těžší terén, tím lépe. Abych se po těch žvástech taky dostal k samotné jízdě. Inu jezdí se mi na tom kole dobře, jinak bych si ho asi nenechával že. Není to žádný závodník, je to těžké a má to tlusté gumy. Je to spíš nezmar, který sežere vše, co mu přijde do cesty a pokud se pojede z kopce, tak to bude i velká zábava. Kolo je dobře čitelné. I v hodně prudkých sjezdech v kamení, drží směr který určím. Stačí trochu pobídnout a ochotně zvedne přední kolo přes překážku. Jak jsem psal ze začátku, KM podle mě představuje ideál trailpackingového kola. Robustní ocelový rám, hravá, ale pohodlná geometrie a dostatečná přepravní kapacita jsou ty nejsilnější stránky. A taky je to přesně takové trailové kladivo jaké jsem si na mé ježdění po Kokostezkách představoval. Sedl mi rozměr kol 27,5 plus. Obzvlášť na domácích trailech se mi dobře obtáčí kolem stromů. Díky šířce mě snadno přenáší po pískových naplaveninách a se správným tlakem jsou to i spolehlivý kořenožrouti. Za podstatný klad také považuji fakt, že díky větší trakci širokých gum nemusím rvát za brzdy a v lesní hrabance po mě nezůstávají vybržděné rygoly. Sice mi stále vrtá druhý pár 29er kol, ale to je jen rozmar. Dvacetsedmičky fungují parádně a na objevování horských singletracků, které bývají plné šutrů a kořenů je to asi ideální rozměr. Baví mě bezúdržbový provoz a jízdní projev hardtailu. Rád vím, co se mi pod zadkem děje a vyhovuje mi ta odezva, co od zadní stavby dostávám. První rok jsem jezdil jen s pevnou vidlicí a teleskopem. Tohle kombo mě hodně bavilo a občas se k němu vracím. Je celkem zajímavé jak takový pevňák dokáže tlumit rázy do celého kola a není to jen o tom, že vám to musí utrhnout ruce. Jednoduchost a punk pevného trailového hardtailu má velké charisma a ať chcete nebo ne, pevná vidle tříbí techniku a každý biker by si tím měl projít. S upgradem na odpruženou vidlici jsem především zrychlil ve sjezdu a jízda není tak fyzicky náročná, protože vidlice toho pobere strašně moc. A samozřejmě větší rychlost=větší zábava.

Ač je to neuvěřitelné, tak na to, jak jsou Levely zoufalé brzdy, já na ně za celou dobu nemusel ani jednou sáhnout. Jen jsem vyměnil destičky a jezdil dál. Taky proto jsou pořád na kole. Sice moc nebrzdí a myslel jsem, že to bude první věc, kterou vyměním, ale ony jsou zcela bez údržbové a pořád fungují. Úplně stejně je na tom NX řazení. Vyměnil bych ho za Shimano, ale taky jsem na to nemusel za celou dobu sáhnout. Pořád jenom jezdím a řadím. Přesně a spolehlivě. A to stále na původním řetězu…..mechanici snad prominou. Takže dokud se něco z toho nerozbije, tak jezdím dál. Hřeben za hřebenem, trail za trailem.