Test: Salsa Mukluk 2019

Nový fatbike jsem začal vybírat v době příprav na cestu do Skotska. První volba padla na, v té době dostupnou, Salsu Beargrease. Což pak o to, není to špatný fatbike, ale na delší cestování to přeci jen není. První problémy se projevily hned po prvním naložení batohu na záda. Beargrease je spíše závodní kolo a tak i posed na něm je více položený. Ve chvíli, kdy jsem si dal na záda pětikilový batoh, jsem měl po pár kilometrech jízdy pocit, že mám záda v jednom ohni. Naštěstí jsem na Fat Bike Challenge potkal velkého specialistu na cestování na fatbicích a měl jsem možnost si prohlédnout a posadit se na další kolo z dílny americké Salsy a tím byl Mukluk. Hned po prvním seznámení jsem nabyl dojmu, že to by mohlo být to pravé. Hned jsem začal kolo ve velikosti L shánět. Štěstí se na mě usmálo a na začátku března jsem si byl kolo převzít. Do odletu do Skotska zbývalo již jen pár týdnů a to znamenalo, že jsem kolo sedlal každý možný den, abychom se spolu co nejlépe seznámili.

Mukluk, to je především masivní karbonový rám, který vám již na první pohled dá najevo, že ho jen tak něco nezničí. A když ho zvednete, tak budete překvapeni jeho nemalou váhou. Ta je ve velikosti L něco málo přes třináct kilogramů. A to jsem jeho váhu ještě snížil výměnou plášťů, změnou sedla a výměnou brzd. Kolo bylo dodáno s plášti Maxxis a šíři pěti palců, tyto pláště šly okamžitě do garáže a místo nich jsem na ráfky SUNringlé Mulefüt nasadil 45NRTH. Přední kolo jsem osadil čtyřválcovým Dillingerem a na zadek šel plášť Hüsker také o šíři čtyři palce. Místo brzd Sram Level jsem kolo vybavil brzdami Shimano XT. Dále jsem vyměnil přehazovačku Sram NX za odolnější GX, včetně řazení.

Posed na kole je o poznání vzpřímenější a při plném naložení také pohodlnější. A to nemluvím o jízdě, při které jsem měl batoh na zádech. Batoh je peklo sám o sobě, ale díky Mukluku je to peklo o dost snesitelnější. Kolo, i přes svou váhu, je snadno ovladatelné a v terénu velice přesné. Ani při plném naložení neztrácí téměř nic ze své hravosti a jízdu jsem si s ním vyloženě užíval. Tedy až na chvíle, kdy jsem byl nucen kolo v terénu přenášet. To už žádný med nebyl, ale ono přenášet jakékoliv kolo žádný med není, ale k bikepackingu to hold už patří.

To hlavní, v čem Mukluk hraje prim, je jeho schopnost pojmout neskutečné množství nákladu. Přední vidlice Kingpin je osazena ne třemi, ale hned šesti šrouby na košíky či jiné držáky. Plus ještě šrouby pro uchycení předního nosiče. Na rámu najdete další tři montážní místa na košíky a na zadní stavbu můžete v případě potřeby přidělat nosič. K tomu si připočtěte velký prostor na celorámovou brašnu a v pohodě můžete vyrazit s manželkou kolem světa. A klidně ji vezmete kulmu, žehličku, další potřebné věci, ona pojede nalehko a celou cestu vás bude chválit, jak ji to upaluje a že vám i stačí. Večer si z brašen vezme večerní róbu, lodičky a půjde si zatancovat, zatím co vy budete spánkem nabírat síly na další den.

Za celý rok se mi nepodařilo naplno využít nákladní kapacitu. Nejvíce jsem se blížil maximu při bikepackingu s dětmi, kdy jsem jim vezl oblečení a dva stany.

Salsa Mukluk je prostě fatbike určený na dlouhé cesty všemožným terénem. Písek, kameny, kořeny, bláto, šotolina…nic ho nezastaví. Proto ještě nějaký ten pátek u mě zůstane a já si ho budu plnými doušky užívat.

Ještě jsem zapomněl zmínit jednu věc. Pokud se vám nebude chtít dřít se na fatbikových pláštích, tak vždy máte možnost mít druhou sadu kol. V mém případě jsou to kola 29+. Sice je to poměrně velká investice, ale získáte tak dvě kola v jednom.