Test: Niner RTL 9

Text a foto: Richard Sipoš

Měl jsem to štěstí, že jsem jezdil ocelovou verzi z bájných trubek Reynolds 853, Niner totiž vyrábí i varianty v hliníku a karbonu. Všechny tři s karbonovou vidlicí. 

Obutí bylo na poměry unikátní – „Road Plus“ pláště Byway od WTB. Jak už to bývá, na testování jsem měl omezenou dobu a říjen byl letos obzvláště suchý a teplý. Testování proto probíhalo v suchých podmínkách, i když na všech možných materiálech. Od silnice, přes zpevněné cesty, až po extempore na Singltreku pod Smrkem „na lehko“.

Když se kolo skládá s láskou

Kolo bylo stavěno na zakázku a oproti standardní výbavě mělo hodně odlišností. Nutno říci, že kluci ze svitavského ZOOKEE si na výběru komponentů dali záležet.

Od již zmíněných plášťů BTW Byway se šířkou 47 mm, to byla mtb kola Mavic XM 624 s náboji Shimano XT. O šlapání se kromě mých kopyt staraly kliky Praxis Works ALBA M30 se silniční kazetou Shimano 105 (11-34 zubů), což bylo příjemné na asfaltu a jizerskohorských panelkách. V prudších výšlapech to už tak příjemné nebylo, ale k tomu se ještě dostaneme.

O osazení kokpitu se postarala řídítka od Bontrageru v šíři 44 cm, hlávko Niner a představec Thomson Elite, s 0° sklonem a délkou 80 mm, pokud mne paměť neklame. Volba sedla padla na ověřenou anglickou klasiku Brooks C17 ve verzi carved a sedlovku Bontrager. 

Brzdy nezklamaly, ale nepřekvapily. Účinnost hydraulických brzd Shimano 105 (RS 505) určených pro silnici/cyklokros v kombinaci s XT kotouči, byla na suchém povrchu a bez brašen dostačující. S ohledem na víceletou pozitivní zkušenost s brzdami Avid BB7, bych na delší cesty volil právě ty. 

Páky měly ve srovnání s Ultegrou nebo Sram Apex o něco delší chod. Což o to…, na silnici to nebyl žádný problém, v terénu bych ale preferoval chod kratší. Pokud navíc vozíte řidítkovou brašnu a na ni si bez přemýšlení přikurtujete ještě stan, může se vám lehce stát, že vůbec nepřeřadíte. To jsou ale školácké chyby a nebylo by fér házet vinu na brzdy. 

Jak to tedy jezdí? 

Nebudu vám otravovat život výčtem všemožných čísel popisujících geometrii rámu, ty si dohledejte sami na stránkách www.niner.cz. Nejdůležitější je pocit z jízdy, protože tohle kolo je všestranná raketa. 

Nejvíc mu sedí gravel, pro který je určeno, takže na zpevněné štěrkové nebo prašné cestě nemá Niner RLT 9 konkurenci. 

V lehce technickém terénu to byla, vzhledem k 27,5“ průměru kol a šíři plášťů, pořád zábava a na Singlu pod Smrkem to bylo, za již zmíněných suchých podmínek, velice příjemné svezení. 

Kolo bych ale netahal do těžších terénů, na které ani není určené. Ale mohla by tomu pomoct výměna řidítek za Salsu Cowchipper/Woodchipper a plášťů s hrubším vzorkem.  Nejspíš to stejně nebude úplně ono. 

Neboj se a nalož mu!

Velmi příjemně mě překvapilo, když jsem kolo naložil na dvoudenní bikepacking v Lužických horách. Sám na výlety jezdím na Salse s obutím 29×3,0, takže při pohledu na naložené RLT 9 jsem trošku znejistěl. Obavy byly neopodstatněné, protože kolo se chovalo velice stabilně, nekroutilo se a mělo mou plnou důvěru. Nejspíš to je kombinací delší zadní stavby, širších plášťů a pohodlností ocelového rámu, ale i navzdory sportovnějšímu posedu jsem na kole strávil dva krásné bezbolestné dny a při mých 181 cm mě 56 cm velikost rámu sedla naprosto úžasně! 

S čím jsem ale v naloženém módu občas bojoval, byly převody, které byly nekompromisní. A sice, stoupací schopnost kola byla fantastická, utáhnout 34 zubů v Lužických horách mě ale stálo hodně sil. Když jsem pak s kolem jezdil na několikahodinové vyjížďky po Jizerkách a v Českém ráji, bylo to naopak naprosto v pohodě. 

Celkový dojem

O kole se dá ve zkratce říci, že je to velice povedený obojživelník, který je superrychlý na pevnějším povrchu a pořád s ním zažijete spoustu zábavy i v lehčím terénu. Jeho využití bych spíše hledal v kratších, řekl bych, jednodenních výletech na delší vzdálenosti, kdy se dokonale projeví jeho vlastnosti. Osobně by mě ale zajímala zkušenost z alespoň několikatýdenní cesty v „tour“ módu. Myslím si, že by to mohlo být velice zajímavé.