Test: Canyon Grail CF SLX 8 AXS

Od představení, kde byl mimochodem představený i nový Endurace, uplynul nějaký ten pátek a koncem roku se nový Grail objevil v online obchodě. Po novém roce proběhla krátká komunikace s Canyon ČR a kolo mi bylo přislíbeno. V Opavě se totiž tou dobou nacházelo kolo ve velikosti M a to, jak si správně pánové pamatovali, má velikost není. Ale po pravdě mi to vůbec nevadilo. Kdo by chtěl testovat takové kolo v lednu či únoru? Já. Protože neuběhlo ani čtrnáct dní a už kluci psali, že kolo dorazilo a obratem mi bude odesláno. Jaké je datum? 12. února? Ty vole! Tak to mě čeká perný měsíc! A do toho ještě jarní prázdniny. Z toho by se jeden picnul. Naštěstí si, ale počasí řeklo: „OK…já tomu moulovi pomůžu a sešlu mu podmínky pro gravel.“ Tímto bych chtěl počasí poděkovat. Díky. Upřímné díky.

Čtrnáctého února dopoledne zazvonila ve firmě přeprava a už táhnu krabici s kolem do kanceláře. Jaké je mé překvapení, že kolo je úplně nové. Nepoužité, přímo z výroby. No, nevím zda je to dobrý nápad. Nějak nedokáži ta testovací kola šetřit. A ani tohle šetřit nebudu. Rozdělávám krabici a s úžasem mi padne brada. Jak tohle zase zabalím zpět? Jak? Radši si vše fotím, ale začíná mi být jasné, že tento Tetris už do krabice nikdy nedostanu. Ani náhodou. Montáž, ač se to při prvním pohledu do krabice nejeví, se ukazuje býti velice snadnou. Během necelé hodinky je kolo připravené k jízdě. Akorát mu chybí pedály, tak toho rychle využívám a s kolegou kolo vážíme. Ve velikosti L je to moc pěkných 8,3 kg. Přidělávám pedály, nabíjím baterku do přehazovačky a kontroluji nastavení. Vše je již z výroby naprosto perfektně doladěné. Baterka nabita a mně začínají lehce poškubávat nohy v touze, vyrazit na první jízdu. Ještě než k tomu dojde, pustím se do své nejoblíbenější činnosti. Výbava a geometrie. Ano, poprvé u mě budete číst o geometrii a moc si na to nezvykejte. 

A proč se budu poprvé zmiňovat o geometrii kola? Protože mě to samotného zajímalo. Při představování Grailu byl představen i nový silniční model Endurace a loni jsme měli v testu model Grizl a tak jsem sám byl zvědavý na rozdíly a to především mezi bikepackingovým Grizlem a právě testovaným Grailem. A rozdíl tu je. Ani ne tak v zadní stavbě, tam je rozdíl nepatrný, ale v přední části již rozdíly jsou. Grail je delší a má více předkopnutou vidlici. Je více výkonnostní. Jste na něm více předklonění a natažení. Ale na škodu to rozhodně není. Ale k tomu všemu se dostanu až po popisu komponentů. 

Jestli čekáte nějaké cenové kompromisy, tak budete čekat marně. Rám je celokarbonový a nese označení Canyon Grail CF SLX a ve spodní rámové trubce najdete nad montážními body na láhev vnitřní úložný prostor, v jehož víčku se nachází nářadí a lze tam dostat pumpičku (malou) a nebo CO2 bombičky a já tam dokonce nacpal ultra lehkou větrovku. Uvnitř rámu je vidět, že ani na vnitřním vedení hadičky od brzdy se nešetřilo, ta je totiž obalena v mirelonu a tak při jízdě terénem nikde nic nepříjemně necvaká. Dobrý. Dále je zde karbonová vidlice Canyon FK0117 CF Disc, na které bohužel chybí montážní body, ale lze dokoupit systém LOAD Fork Sleeve Quickloader a díky němu rozšířit přepravní kapacitu kola. Bohužel jsem neměl k dispozici a tak nemohu o tomto systému nic napsat. Na karbonové sedlovce Canyon SP0072 najdete sedlo Fi’zi:k Vento Argo X3 a to je skvělé. Měl jsem ho několik let a patřilo mezi má nejoblíbenější gravel sedla. Představec i řidítka jsou vlastně jeden kus. Nesou označení Canyon Cockpit CP0039, ve vrchním úchopu jsou zploštělá a disponují montážním bodem na navigaci. Dále je na nich omotávka Canyon Ergospeed Gel, která se velice dobře drží, je měkká a ani za mokra neklouže. K řidítkům se ještě vrátím. O řazení a brždění se stará sada SRAM Force XPLR AXS. Elektrika v poslední době vládne. Brzdy, již jsem o tom psal v recenzi na Repete, SRAM konečně udělal plně funkční a povedené. Přední převodník má 42 zubů a vzadu je dvanácti rychlostní kazeta v rozsahu 10-44 zubů. Stačí to? Mladším určitě ano, já trochu trpěl. Ale přeci jen jsem už starší člověk. Kola jsou naprostý top. Karbonové ráfky od firmy Zipp, přesněji 303 Firecrest o výšce 40mm, jsou doplněny plášti Schwalbe G-One R o šířce 40mm. Pokud budou, a to by měly být, ráfky Firecrest stejně odolné jako mé 303S, tak budou téměř nezničitelné a to opravdu mluvím z vlastní zkušenosti.

Konečně mám po práci a mohu vyrazit na první jízdu. Původně jsem plánoval jenom takovou krátkou projížďku, ale když jsem dorazil do Proseče, domů se mi nechtělo, tak se jede dál, v Jablonci úplně stejná situace a tak to šlo celé odpoledne. Nakonec to bylo krásných padesát seznamovacích kilometrů a ty kilometry stály za to. Kolo je neskutečně pevné a nutí vás doslova letět dál a dál. Vlastně je to takový hybrid mezi silničkou a gravelem. Závodní posed a vy jenom letíte krajinou a moc si neodpočinete, ale není to na škodu, to vůbec ne. Je to zábava. Dokonce se mi hlavou honí i myšlenka, že kdybych takové kolo měl, tak okamžitě pořídím druhou sadu kol a obuji tam pláště na silnici a měl bych takový univerzál. Škoda, v dílně mám teď plno a tak nákup dalšího kola nehrozí. Grail se naprosto skvěle cítí na polních cestách, šotolinové a pískové cesty jsou jeho domovinou a i na asfaltu to umí náležitě rozjet. Tedy pokud na to máte nohy. Kde jsem měl z kola trochu respekt, byly lesní cesty, plné kořenů a kamenů. Tam jsem se bál. Tedy bál jsem se o kolo, ne o sebe. Přeci jen mi kolo neříkalo pane a tak jsem ho poněkud šetřil. Co mohu ale s klidným svědomím říct, že ani na takovýchto úsecích se neztratí, ale chce to přeci jen trochu opatrnosti. Šířka pláštů na takové cesty není stavěná a tuhost rámu je také znát. Ale na druhou stranu, kdo bude s takovým kolem jezdit v místech určených spíše pro MTB, že? Prostě je to čistokrevný závodní gravel s důrazem na slovo závodní. A tady se ještě vrátím k řidítkům. Mně kolo naprosto sedlo a to včetně délky představce. Ale nevím, jak se to řeší, že sice velikost kola bude pro vás ideální, ale nebude vám vyhovovat délka představce. Jelikož je to kompaktní kus, tak představec nevyměníte. Takže doufám, že v Canyonu na toto mysleli a taková možnost po vzájemné dohodě existuje.

Prvních čtrnáct dní jsem jezdil pouze s nenaložených kolem a užíval si Grailu, jak jen to šlo. Ale ve skrytu duše už jsem přemýšlel, kdy a kam vyrazím s nabaleným kolem a podrobím ho bikepackingové zátěži. Jedna, bohužel jenom jedna, taková příležitost přišla hned po návratu z jarních prázdnin. A bohužel jenom na jednu noc. I jedna noc se počítá. Kolo nakládám co nejúsporněji. Vlastně se ho snažím naložit tak, jak by ho naložil nějaký ultra závodník. No dobře, mám na něm trochu víc. Nejdříve se trochu obávám montáže přední brašny, vzhledem k zploštění řidítek, ale to se nakonec ukazuje jako naprosto pohodové, vše drží na svém místě jak má. Kolo zabalené a je čas vyrazit s Grailem na společný bikepacking. Co vám budu povídat. I naložené kolo je raketa, až mi to bylo trochu na škodu. Nechal jsem se totiž strhnout a jel jako cvok a první den ujel téměř sto kilometrů a druhý den se mi to vrátilo jako bumerang. Málo jídla v kombinaci se špatným spánkem se ukázalo býti vražednou kombinací a druhý den mi to mé tělo dalo náležitě sežrat. Ale to byla čistě má chyba. 

A jak jsem měl dojmy z jízdy na naloženém kole? Pokud jsem jel po cestách, tomuto kolu určených, vše bylo naprosto bez problémů. První úskalí nastalo, když jsem vjel do zničené části lesa a tam byl donucen projíždět hlubším bahnem. A hle, problém byl na světě. Malá průchodnost zadního pláště se ukázala být hodně limitující. Mezi pláštěm a sedlovou trubkou moc prostoru není a tak po nějaké chvíli začalo docházet k nalepování bahna a to dokonce tak moc, že jsem musel zastavovat a rukama vše vytahat a vyčistit. Takže zapomeňte na to, že by jste si na kolo dali ještě širší pláště, než je dodávaná šíře 40mm, ani náhodou. Čtyřicet milimetrů je prostě strop a víc ani ťuk, takže pozor na to. Naštěstí tento bahnitý úsek nebyl moc dlouhý a já se brzy vrátil na normální cesty. Druhým limitem se mi ukázaly převody. Prostě kombinace 42 zubů na převodníku a 44 z na kazetě mi bylo nedostačujících, ale jak už jsem psal výše, to není chyba kola, ale to už je únavou materiálu. Myšleno únavou mého těla. A taky naplánování trasy, kde některá stoupání byla nad mé fyzické možnosti. Tlačení k bikepackingu prostě patří. Jinak, co se týká pohodlí, nemám jednu jedinou výhradu. Nemám. Kolo mi sedlo jako ulité a cítil jsem se na něm více než dobře. Akorát se příště před takovým testem musím sám nad sebou zamyslet a nechat tělo pořádně zregenerovat. Což nějak neumím.

Je na Canyon Grail CF SLX 8 něco, co mi vadí? Je, ale jsou to drobnosti. Vadí mi, že na levnější variantě kola CF SL 7 není úložný prostor v rámu. Ale chápu, že někde ten cenový rozdíl poznat být musí. Co mi vadí mnohem víc je, že na levnější variantě je sice totožný typ beranů, ale s absencí montážního bodu na navigaci a to může být vzhledem k tvaru vrchní části řidítek dost problém. Ale asi se vše dá nějak vyřešit. Jen mě to trochu zarazilo.

Je kolo určené pro bikepacking. Ano je, ale pro určitý druh. Osobně bych si kolo pořídil, kdybych byl zaměřen na ultra rychlé závody, kdy člověk jede na lehko a neřeší komfort a pohodlí. Montážních bodů je zde naprostý dostatek a v případě, že si člověk pořídí adaptéry na přední vidlici, tak se nákladní kapacita ještě o dost zvýší. Kdybych zvažoval koupi takového kola? Určitě by toto kolo bylo v tom nejužším výběru, pokud bych primárně jezdil gravel a na bikepacking vyrážel párkrát do roka, na pár dní. Pak bych asi měl celkem jasno a Canyon Grail CF SLX 8 bych určitě zvažoval. Spíš bych ho určitě pořídil, protože za rozumný peníz dostanete spoustu dobré muziky. Tedy vybavení. Tohle Canyon opravdu umí a ano, vím, že je to jejich stylem prodeje, který se ne každému může zamlouvat. 

ps: a je vhodná baterie? Jo, je. Za celou dobu testu jsem baterii ani jednou nedobíjel a to jsme spolu najezdili cca 750 km. Takže elektrika je v pohodě a navíc řada XPLR je fakt dobře odladěná a funkční.