Test: Canyon Grail CF SLX

Německá firma Canyon se vždy tak trochu vymykala a šla jinou cestou, než jiní výrobci kol. Hlavním rozdílem, oproti jiným, je jejich přímý prodej zákazníkům. Ano, jsou s tím i spojeny určité problémy jako jsou reklamační opravy nebo servis. Některé prodejny kol vám Canyon nebudou servisovat, ale naštěstí jich je dnes již málo. Na druhou stranu je zde ohromná výhoda. A to, že za přijatelné peníze dostanete spoustu kvalitní muziky…tedy komponentů.

A jak to vše probíhá? Vyberete si kolo a velikost, objednáte, zaplatíte a obdržíte kolo. Že by to bylo tak snadné? Ne, není. Předem vám doporučuji využít pomocníka s výběrem velikosti kola. Věnujte tomu chvíli času a pečlivě se změřte a pak se modlete, abyste nikde neudělali chybu. Po platbě si počkáte asi tak týden až deset dní, než vám dorazí krabice s kolem. Tady bych se chvilku zastavil. Já jsem se těšil tak moc, že jsem zhlédnul instruktážní video, které mi ukázalo, že montáž trvá do deseti minut a vše potřebné je přiloženo v krabici s kolem. Dorazil jsem v den doručení do práce pouze s oblečením na kolo, lepením, montpákami, držákem na láhev, lahví a malým nářadím. Kolo jsem po doručení začal nedočkavě vybalovat a hned se ukázalo, že nějaké video mi bude dost k ničemu, neboť kolo bylo demontováno více než v instruktáži a to včetně odšroubované přehazovačky. Na vše v Canyonu mysleli, ale torx tak malého rozměru do bedny nedali a ani na mém nářadí nebyl. Takže mi stejně nezbylo nic jiného, než svou první jízdu odložit a kolo smontovat v dílně u kamarádů. No, chybka se vloudí. 

Celokarbonový černo šedivý rám je osazen kompletní sadou Sram Force 1 a to včetně kotoučových brzd o průměru 160 mm. Kazeta je jedenáctirychlostní s rozsahem 10-42 a vpředu je jedno převodník s 42-ti zuby.  Luxusní zapletená karbonová kola od DT Swiss CRC 1400 Spinline jsou osazena plášti Schwalbe G-One Bite o šířce 40 mm a pevnými hliníkovými osami Canyon. O posed se stará karbonová sedlovka Canyon S15 VCLS 2.0 CF a sedlo Fizik Aliante R5. A pak již zmiňovaná karbonová řidítka Canyon CP07 Gravelcockpit CF. Pro bidony jsou zde pouze dvě montážní místa. Bohužel na spodní části šrouby pro košík chybí, ale to se u této vyšší verze Grailu dalo očekávat. 

První jízdy, jako vždy, probíhaly s nenaloženým kolem a první dojmy byly značně rozpačité. Mohla za to především a jedině atypická, téměř futuristická řidítka. Já jsem měl štěstí. Kolo i řidítka s integrovaným představcem mi sedly a nějak jsem pořád musel myslet na lidi, kterým vyjde dle měření určitá velikost kola a pak zjistí, že jim nesedí délka nebo šířka řidítek. Tady nemáte možnost představec jednoduše vyměnit a tak vám řidítka buď sednou, nebo si budete muset zvyknout a to není to, co člověk očekává od kola za takovou částku. Nakonec mi to nedalo a zavolal jsem přímo do firmy Canyon s dotazem, zda je dodatečně možné řidítka vyměnit za jinou velikost. Odpoveď: v současné době tato možnost neexistuje, ale výhledově to vypadá, že to možné bude. Bohužel přesný termín není v současné době známý.

Vše na Grailu se točilo kolem řidítek. Změna úchopu totiž totálně mění styl jízdy. Když chytnete řidítka z vrchu, jede dost vzpřímeně a pohodlně. Ve chvíli, kdy jdete do spodního úchopu, máte pocit, že jedete na časovkářském stroji. Je to hodně zvláštní, chce to zvyknout si, ale pak je to zábavné. 

Na kole pruží dva prvky. Prvním je sedlovka, která je složená ze dvou částí a díky tomuto systému poměrně slušně pruží a tak jízda po rozbitých, nezpevněných cestách vám tolik nenaklepává vaše pozadí. Poněkud složitější je nastavení sklonu sedla. Pokud chcete změnit sklon, musíte sedlovku vytáhnout, povolit šroub na spodní části, sedlovku vrátit, nastavit požadovaný sklon, opět sedlovku vytáhnout, šroub utáhnout a opět namontovat zpět. Jsem rád, že jsem to musel dělat jenom jednou.

Druhým pružícím prvkem jsou řidítka a to je kapitola sama pro sebe. Po prvních jízdách jsem moc nadšený nebyl. Ba přímo jsem nadával tomu, kdo to vymyslel. Hlavní pružící část je totiž ve vrchním úchopu a ten používám především při stoupání a to pružení, alespoň pro mě, postrádá smysl. Já potřebuji, aby řidítka pružila ve chvíli, kdy jedu z kopce a držím řidítka dole. A tam jsem měl pocit, že řidítka nepruží a to mě dost zklamalo. Pak jsem na to přišel, chyba není v řidítkách, ale ve mně. Nejezdil jsem na Grailu každý den, ale kola jsem střídal, a že jich mám v garáži fakt hodně. Tohle střídání skončilo ve chvíli, kdy jsme jeli na dovolenou, a já jsem si sebou vzal jenom Canyon a každý den jsem vyrážel na dlouhé ranní jízdy. Každodenní jízdy po asfaltu, šotolině a písčitých cestách mi ukázaly, jak hluboce jsem se mýlil. Řidítka pruží i ve spodním úchopu. Ano, není to tak měkké pružení jako ve vrchní části, ale je tam. Názorně se mi ukázalo, jak je důležité se jízdě na testovaném kole pořádně věnovat a kola nestřídat. Myslím tím hlavně přechody na celoodpružená kola nebo pevné oceláky a ještě v provedení plus.

Jízda na Grailu je hravá, řízení přesné a to, co zvládnou pláště Schwalbe, je na jedničku. Po asfaltu upalují, ale teprve když vlítnete na šotolinu a písčité cesty, oceníte jejich vlastnosti a schopnosti.

Co už mě bavilo méně, byla volba převodů. Přece jenom čtyřicet dva zubů na předku, je více než dost a tak si mé nožky opravdu mákly. 

Teď se ale vraťme k tomu podstatnému a tím je bikepacking. Primárně říkám ne. Ne pro mě. Nejsem výkonnostní závodník, nejezdím závody typu Transcontinental a podobně. Neumím spát pouze ve žďáráku na karimatce. Nemám vůbec nic proti těmto závodům, ale pro mě je bikepacking relax a chci si ho užívat. S Caynon Grail se mi do rukou dostala na testování i nová řada Apidura Racing Series a přišla mi, jako to nejvhodnější vybavení na tento bike. Ale první úskalí se ukázalo opět u řidítek, kde je ve vrchní části nálepka, ať tuto část nezatěžujete těžkým nákladem. Okamžitě vám tak vznikne problém, kam dát spacák, karimatku, tarp a podobně. O Apiduře budu psát samostatnou recenzi, ale objem přední brašny pět litrů není mnoho. Ne, že by to nešlo, všechno jde, ale pro mě to není. Ne, že by kolo osazené rámovkou, podsedlovkou a řidítkovou brašnou ztrácelo něco na svých schopnostech. To vůbec ne. Ale v mém případě byl bikepacking s tak malým objemem brašen o nepohodlí. Ale chápu, že pokud jste ultra vytrvalostní závodník, tak se s nějakým tím nepohodlím umíte srovnat a pak vám bude Grail dobrým a kvalitním parťákem. Ono taky, aby nebyl za cenu jedno sto tisíc. 

Pokud berete bikepacking jako já, tak se určitě podívejte na hliníkovou řadu Grail. Tam v základu najdete i spodní úchyty na držák láhve, nemusíte řešit řidítka, značně ušetříte a váha kompletního kola není o moc vyšší než u Grail CF SLX.

My jsme testovali tu téměř nejvyšší řadu a závěr je: Grail je povedený bike a určitě si svou klientelu najde, je hravý, přesný, výkonný jako jeho jezdec a dost pohodlný na hodně, hodně moc dlouhé cesty, na kterých vás nějaká  ta štěrkocesta rozhodně nezastaví. Prostě štěrkolet v předu z dvojplošníkem.

Omlouváme se našim čtenářům, že jsme také zkusili otestovat něco jiného než pravý bikepacking bike. Snad vám to vynahradíme jindy.

Pokud máte pro nás nějaké typy na testování, určitě neváhejte a napište nám.