Suchý únor

Text a foto: Lukáš Soumar

Kam s ním?

Asi nevíte jak to dopadlo, že? Když musíš, tak musíš. Další stroj doma, kam ho dám? Dobře, půjde na zeď – objevil jsem skryté skladovací rezervy.

Jedu!

Namontoval jsem pedály, nastavil posed a vyjíždím. Raketa, nemám formu a jedu, letím..funím..ale pořád mě to nutí šlapat, berany dělají své. Asi budu zvracet.

Projíždím okolní vísky a s nastoupanými metry se objevují ledové plotny a potůčky tajících ledů.

A jak to tak bývá, nedá se jet jinudy než právě těmi ledovými korýtky ve kterých zurčí čerstvě roztáté ledy. Zaděláno na vlka mám co by dup. Celou cestu zpět si v duchu upřímně a opakovaně kladu otázku jestli jsem ve svých letech tak naivní nebo hloupý že mi to předem nedošlo. Omlouvám si to rychlým chtíčem osedlat nového oře. Každopádně problém k řešení tu je, potřebuji blatníky, chci jezdit!

Ti hrabe?

Popsal jsem svoji čerstvou zkušenost kolegovi silničářovi z práce a ten se ihned dožadoval abych se mu prokázal lékařskou zprávu dokazující mojí mentální svěžest.

„Ti hrabe?! Víš jak to kolo bude vypadat?” ptal se.

Vysvětlil jsem mu, že tohle kolo beru jako pracanta, tady se na dizajn nehraje. Zakroutil hlavou a mávl rukou.

Dlouhé večery

V tomto případě se mi dlouhé zimní večery hodily a mohl jsem v klidu, téměř do zblbnutí gůglit všechny možné alternativy blatníků. Měl jsem stále tendence koukat po rychle nacvakávacích blatníčcích pod sedlo a do vidlice, zřejmě má mtb deformace, ale vzhledem k sedlu jsem byl nucen se podívat jinam, ty na Fizik nebo Brooks Cambium nenasadíte.

Dobře mi tak!

Během hledání jsem narazil na výraz mudhugger pod kterým se začaly objevovat blatníky, které svým vzhledem slibovaly, že by nemuselo jít jen o plechové lyžiny a plasty nasunuté na nich jaké jsem znal z mých počátků na kole a se kterými jsem se už nikdy nechtěl potkat.

Zjistil jsem, že Mudhugger je UK značka, která se od roku 2012 specializuje na výrobu blatníků nejen na gravel ale i XC, Enduro nebo Fatbike. To mě zaujalo. Kdo jiný by měl vlastně být odborníkem na vodu, bahno a vše co s tím souvisí než britové, logiku to má.

Léto 2012, bod zlomu

„Na konci nejmokřejšího britského léta, které jsme zaznamenali (2012), jsme už byli úplně unavení z toho, že jsme se vracelii domů kompletně obalení blátem. S několika nýty, kousky hliníku a starým blatníkem jsme si vyrobili první Mudhugger pro sebe a po prvních pár jízdách jsme si uvědomili, že jsme přišli s něčím, co opravdu fungovalo, a rozhodli jsme se, že si je uděláme a prodáme sami.“ (Citace z webu značky.)

 Tahle story mě oslovila a hned jsem hledal varianty blatníků vhodné pro gravel, nebylo to těžké a navíc jsem vzápětí zjistil, že jsou k mání i v Čechách. Hotovo, objednáno.

Vánoce

„Dobrý den, mám tady pro vás balíček“ řekl kurýr a než se otočil v autě pro balík, už jsem mu stepoval u dodávky. Hmm, dneska v práci přesčasy nebudou, ne ne ne.

Rozbalil jsem krabici a vybalil stroze zabalené (rozuměj, žádné zbytečné načančané blistry a barvami hýřící visačky) černé, pololesklé blatníky. Nebyl bych to já abych hned nezkoumal jejich souměrnost a zpracování. Vše sedí, nic se nekroutí, vše je v pořádku.

Made in

Během kvalitativní kontroly jsem si nemohl nevšimnout označení Made in UK, hrdě dokazující zemi původu a označení PP 5. Později jsem se na stránkách výrobce dočetl, že blatníky jsou navrženy a vyrobeny v UK ze 100% recyklovaného černého Polypropylenu (PP 5), který je možné dále recyklovat. Super!

Tak ještě aby fungovaly. Čecháček se ve mně nezapře

Montáž

Součástí balení blatníků jsou nejen plastové stahovací pásky pro připevnění zadního blatníku a gumičky pro připevnění předního, ale především čirá samolepící ochranná folie na místa kde se blatník dostává do kontaktu s rámem a vidlicí. To oceňuji, komplet balení, možná okamžitá montáž.

Přední blatník se uchycuje pouze čtveřicí gumiček kulatého průměru (pár na každé noze vidlice). Jednoduše je zaháknete na jedné straně blatníku, omotáte jimi nohu vidlice a opět zatáhnete. Postup a řešení podobné jako u montáže některých čidel cyklocomputerů. Snadné, funkční a dovolující následné doladění výšky blatníku nad pláštěm. Poklepáním na blatník jsem zkusmo otestoval zda se nebude vrtět nebo vibrovat, nic tomu nenasvědčovalo.

Montáž zadního blatníku je o něco komplikovanější, ale jen v tom, že místo gumiček se používají dva až tři páry stahovacích pásek, tady tedy dvakrát měř a jednou řež. Rychlé odmontování zadního blatníku tedy nepřipadá v úvahu, respektive ano, je to možné za cenu vždy několika párů stahovacích pásek, které ucvaknete štípačkami. Později jsem zjistil, že k zadnímu blatníku je možné objednat popruhy ze suchého zipu, které rychlé nasazení a následnou demontáž řeší.

To je ocas!

Vzhled předního blatníku je celkem nenápadný, dalo by se říci konzervativní, tak jak bysme to od Britů čekali.

Zato zadní blatník, toho si nelze nevšimnout. Jeho dlouhý „ocas“ a bočnice mi nevím proč trochu připomínají zadní křídla Cadillacu z 60tých let. Chybí jen zabudovaná blikačka.

Ale abyste mě nepochopili zle, tím nechci říci, že není hezký, naopak. Spíš bych ho označil výrazem „hustý“. Na názor kolegy silničáře jsem se samozřejmě neptal.

Má to i nějakou funkci?

Montáž i vzhled je v pořádku, projedeme to.

Sraz máme asi 8km od domu, dnes to bude silnice. Zatím je sucho, cvičně najíždím a sjíždím obrubníky abych otestoval pevnost uchycení a hlučnost blatníků na nerovnostech.  Nic se neděje, blatníky drží a jsou zcela bez vibrací, tak to má být.

Odbyl jsem si opakované kroucení hlavou kolegy a vyrážíme, zvykne si.

No a co čert nechtěl? Teda já to chtěl! Po 30ti km začíná sprška, nic velkého co by nás donutilo slézat z kola hledat nejbližší autobusovou zastávku, to DWR větrovky udrží. Po asi 15ti minutách sprška končí a já si vesele šlapu dál, bunda schne, jinak se nic neděje myslím.

Asi jsem se zmýlil, protože na nejbližší křižovatce mě kolega oznamuje, že končí, protože už teď ví že bude mít pořádnýho vlčáka a je mu zima na zadel.

A v tu chvíli mě to došlo, já žádnou vlhkost necítím. Nic jsem zezadu neschytal! Paráda!

Loučíme se a já pokračuji ještě asi 15km objížďkou, protože já můžu, mám totiž blatníky!

Cestou jsem ještě chytil další sprchu, tentokrát většího kalibru, ale vše co jsem schytal bylo jen z nebe, od kol nic. Blatníky makají skvěle, můžu doporučit.

O možném zanesení blatníků blátem záměrně nepíši, protože zaprvé k tomu nedošlo a zadruhé bude vždy záležet na použitém rozměru pláště a usazení na rámu a vidlici. Osobně z toho ale obavy nemám. Vnitřní rozměry blatníků jsou velkorysé.

Gravelhugger blatníky jsou navrženy na rozměry kol 700c x 42 až 650b x 50. testovány byly s rozměrem 700c x 38.