Na toto téma mě přivedl již několikátý dotaz „proč nejezdíš na SPDčkách?“. Jenže ono je to trochu jinak. Nejde o to, že bych na SPD pedálech nejezdil, jezdím. Zároveň jezdím i na platformách. Oba dva typy mi totiž poskytují něco jiného. V tomto článku nenajdete odpověď na to, zda jsou na bikepacking jednoznačně lepší placky nebo „nacvakávačky“. Takový verdikt snad ani není možný. Půjde o mou osobní zkušenost.
Platformy jsem začal používat zejména pro dálkové cesty. A to z prostého důvodu, kterým je pohodlí. Při cestě, na které natočím i několik set kilometrů, je na snadě i další velké PRO. Za to považuji fakt, že nejsem vázaný speciální obuví. V případě nutnosti tak mohu hltat kilometry i v sandálech z pneumatiky. Nesporné je, že na platformy určené boty posouvají vlastnosti pedálu na zcela jinou úroveň. Lepivá podrážka FiveTenů je v tomto směru nenahraditelná. Stejně tak tvrdost podrážky hraje velkou roli. Bez velkého filozofování se dá říct, že tvrdší = lepší. Lépe přenáší sílu na pedál a nebolí z ní noha. Z hodně měkkých podrážek může začít doslova tahat klenba, což je jednak dosti nepříjemné i unavující a může se tím zadělat na zbytečné potíže. Já většinou jezdím v turistických botách, ve kterých se mi i dobře chodí. Zejména když vím, že jedu někam, kde budu s největší pravděpodobností často tlačit. Stejně jako při mé výpravě do Ladaku, kde jsem věděl, že budu kolo často tlačit a chodit po kamenech. Proto jsem také celou cestu absolvoval v kotníkových botách. Ono také při bikepackingu většinou pro druhé boty nezbývá místo. Po několika dnech v sedle bývá velice příjemné zamknout kolo a projít se po městě, což opět znamená jedny boty na všechno. Samotný výběr pedálů je kapitola sama pro sebe. Jedním z pro mě důležitých kritérií je snadný servis. Pak také dostatečně velká plocha pro podrážku.
Oproti tomu SPDčka využívám především doma. Při víkendových výletech a akcích jak se říká přes noc. To přímo souvisí i se zátěží, kterou vezu na kole. Ta je oproti dlouhodobé cestě minimální, takže si mohu dovolit sportovnější jízdu. Právě na tu preferuji SPD. Všechny výše zmiňované vlastnosti platforem už nejsou tak podstatné, protože doma mi jde většinou o jízdu jako takovou. Nachodím toho minimum a to jde i s kuframa bez problémů. S případnou poruchou domů vždycky nějak dokloužu a mimochodem SPDčko je slušný otvírák na lahve. Přišpendlený k pedálům jsem na kopci rychleji, šlapání je efektivnější a celkově mám lepší kontakt s kolem. Ale to snad není nic nového. Stejně jako u platforem tu hodně záleží na botě. Protože bikepacking nepovažuji za sportovní disciplínu i v tomto případě používám turistickou botu se zapuštěným kufrem. Jednak se v ní oproti tretře dělá těch pár kroků výrazně lépe a jsou celkově pohodlnější. (Přesto musím dodat, že i na krátký výlet občas vezmu placky, protože je zkrátka fajn být celý den v pohodlné botě a odpočinout si od skřípání kufrů při chůzi).
Jak z textu vyplývá, největší roli pro mě hraje jízdní styl. Zatím co platformy používám pro větší pohodu a proto, že mi stačí jedna bota na všechno, v SPD jedu většinou propotit triko. Pro bikepacking jako takový se čím dál více přikláním k platformám. Jednoduše proto, že jsou univerzálnější. To, co vás při přechodu na platformy patrně nemine, je zjištění, že neumíte jezdit na kole. SPDčka výrazně otupila mé jezdecké dovednosti, které jsem do té doby považoval za samozřejmé. Jaké bylo mé zděšení, že najednou nedokážu odlepit zadní kolo od země a ladně přeskočit nahodilé překážky. Díky platformám jsem se začal učit lépe spolupracovat s kolem a ne jako dříve nutit kolo aby spolupracovalo se mnou.
Diskuze