Přes Kunštát

Text a foto: Jaroslav Levek

Den první

Start byl naplánovaný na 7 hodinu ranní v neděli, kdy jsme s Petrem odjížděli směr Olomouc na nádraží a cestou jsme nabrali posledního člena naší skupiny Radka. Odjezd vlaku EC 155, Jan Perner byl v 9:18, tedy spousta času na návštěvu Olomoucké kavárny Café 87, jediné otevřené od 8 hodin. Výborná káva a croissant a už byl pomalu čas vyrazit na nádraží na vlak směr „báječné dva dny“. Mám pocit, že ČD nikdy neviděli naložená kola 27,5+ a 29,5+ . V tomto typu vlaku je jen mála ulička a 4 háky na které kola nelze pověsit. Kola trochu zavazela do dveří, ale to nebyl problém, vlak měl jen jednu zastávku, než dorazil do České Třebové. Milá průvodčí s tím také neměla problém, takže všechno bylo v nejlepším pořádku. Cesta příjemně ubíhala a za necelou hodinku jsme již byli v České Třebové.

Č. Třebová nás přivítala krásným slunečným počasím, krátká zastávka v Café 59, kde proběhla velmi potřebná kávička a výborný zákusek. Malé zpestření byl místní hlodavec, který zmateně pobíhal kolem kavárny. Posilněni vyrážíme směr Svitavy. Byla mi dána důvěra a kluci nechali celou trasu naplánovat mě. Kousek motání po městě, průjezd podchodem pod nádražím a už svištíme po cyklotrase č.24. Touto cyklotrasou jedeme, až k přístřešku u Antoníčka, kde odbočujeme na cyklotrasu 4033, která nás dovedla až do blízkosti města Svitavy, kde je několik místních naučných stezek jako třeba K pramenům řeky Svitavy nebo Na pomezí Čech a Moravy. Místo, které opravdu stojí za projetí. Je zde velmi zajímavý památník včelích matek. Příjemné místo k odpočinku. Okolo je spousta včelích úlů, které ale byly prázdné. Nevím, jestli záměrně, nebo jen zatím. Na doporučení známého prý nesmíme vynechat vynikající Svitavský minipivovar „Na kopečku“, kde skvěle vaří, nejen pivo. Objednali jsme si Líčka na černém pivu a pivo Stout. Velká porce jídla a „plnotučné pivo“ byla důvodem lehkého zdržení na tomto místě. Času bylo dost, nebylo kam spěchat. Příjemně občerstveni jsme dál pokračovali po cyklotrase č. 24 údolím řeky Svitavy. Cestou jsme se zastavili na pivo v Moravské Chrastové, kde bylo příjemné posezení na letní zahrádce, kde celkový dojem kazily jen každou chvíli projíždějící vlaky do Brna nebo České Třebové. Po krátké pauze a doplnění vody do bidonů jsme pokračovali stále po trase č. 24 až na začátek města Letovice.

Na začátku Letovic jsme odbočili doprava a po krátkém kamenitém úseku jsme se napojili na trasu č. 5166 s cílem objet vodní nádrž Letovice přes  Lazinov, Křetín až do Vranové kde jsme se napojili na trasu č. 5161. V obci Vřesice jsme chtěli odbočit na lesní cestu, která by nás dovedla až do obce Rudka. Ale nebylo nám přáno, na konci obce byla před lesem závora a nápis „Soukromý majetek“ a velice nepříjemný majitel, který nehodlal ustoupit a pustit nás na cestu. Zastával názor, že „les je můj a vy nikam nejedete“. No, ustoupili jsme, i když já bych nemusel, ale jsem slušně vychován. Kola jsme otočili, že to objedeme jinudy lesem. Nezdál se to být dobrý nápad, tak jsme kola lesem dotlačili na cyklotrasu 5085 a poté již bez problémů dojeli do obce Rudka. Tam jsme měli v plánu omrknout první z přístřešků. Přístřešek byl pěkný, jako ostatně všechny, ale nebyl na ideálním místě. Do Kunštátu zbýval už jen asi 1 km, cestou jsme potkali Hotel Rudka, kde jsme se zastavili nabrat vodu a něco malého sníst. Objednali jsme si vývar a Plzeňský special. No, oboje nebylo nic moc. Polévka vypadala, že na plotně stojí už od rána a je v posledním tažení. Ale hlad a žízeň jsme tím lehce zahnali. V plánu byla obhlídka dalšího přístřešku, ale dopadla stejně jako předchozí.  Bylo rozhodnuto, jedeme rovnou k přístřešku, který je v obci Sychotín, což je vlastně již téměř součást Kunštátu. Po dojezdu k přístřešku jsme zjistili, že je zde klid a žádná akce se zde nekoná. Měli jsme trochu strach, aby zde nebylo nějaké to pálení čarodějnic. Přístřešek je na hřišti, které používají místní dobrovolní hasiči na trénink a závody. Za hřištěm teče malý potok, ke kterému vede pár schůdků, což bylo na večerní hygienu ideální. Není nic lepšího než večerní koupel v tekoucí vodě. Po kontrole místa, že je vše „cajk“ jsme naznali, že polévka a pivo mdlé chuti nás úplně neuspokojilo. Bylo potřeba vyhledat nějakou místní hospůdku, kde bychom se dobře najedli a napili. Vše se podařilo na výbornou, v místním Kulturním domě měli vše, co jsme potřebovali. Nabrali jsme trochu piva na večer a vyrazili zpět k přístřešku. Noc byla celkem teplá jen nad ránem začalo pofukovat, což jsem podcenil. Neměl jsem nic na části těla, které čouhaly ze spacáku. 

Den druhý

Ráno jako malované, budíček v 7:00, nutná drobná hygiena, k snídani konzerva tuňáka, káva bez které to nejde a hurá na cestu domů. Když jsme minule opouštěli toto místo, bylo děsné počasí, a my jsme mysleli jen na to jak se co nejrychleji dostat domů. Letos to ale bylo jiné, počasí nám přálo, jen je pravda, že lehce foukalo, což se v průběhu dne mělo dost razantně změnit v náš neprospěch. Větru se nebojíme a jdeme na to. Po cca 2 km jsme narazili na pekárnu, kde se dojídáme koblížkem. Trochu zklamání, čerstvý se nám teda nezdál. Ale i tak jsme nepohrdli. Další zastávka byla možná jen v Boskovicích a pak až domů nic. Z Kunštátu vyrážíme po zelené turistické značce až k Partyzánskému památníku, žádný jsem tam ale neviděl, ale možná tam byl. Cesta po zelené měla jen jeden drobný zádrhel, kdy na mapách.cz, byla lesní cesta, která obchází vrchol hradiště Strážný, ale ve skutečnosti tam žádná nebyla. Kola jsme museli vytlačit, ale stálo to za to, okolí Kunštátu bylo moc pěkné, krásná lesní pěšina a po výjezdu z lesa pěkné rozhledy po okolí. Co více si po ránu přát. Pokračujeme po cyklotrase č. 5144, z které záhy odbočíme na polní cestu, která nás dovede do obce Svitávka. Odtud přes Chrudichromy do Boskovic. Nikdy mi nějak moc nevadily fotovoltaické panely  ale kolik toho bylo  tady, bylo i na mne příliš. Vůbec se to do místní krajiny nehodilo.

V Boskovicích bylo nutné udělat zastávku, neboť to bylo poslední místo na trase, kde jsme se mohli občerstvit. Káva byla nutností. Kousek od náměstí jsme objevili Kafírnu Dogvill, káva byla výborná, velký výběr všech možných káv z celého světa. Na náměstí jsme obstarali ještě nějaké pečivo, dali jedno pivko a pokračovali směr vodní nádrž Boskovice. Po každé jedu z Boskovic po cyklotrase 5028, která vede kolem Western parku, až do Náměště na Hané. Pro tuto akci jsem navrhl změnu, že vodní nádrž Boskovice objedeme z druhé strany, tedy zprava. Za tuto změnu jsem byl zbytkem skupiny pochválen, což mě nesmírně těší. Kousek za Boskovicemi najíždíme na trasu č 5227 , která se za obcí Hrádkov mění na 5226, po které pokračujeme kolem vodní nádrže Boskovice, která není mimochodem skoro vůbec vidět, přes Melkovské údolí až na rozcestník na Pilce. Březová alej na konci údolí je nádherná. Tato trasa z Boskovic je sice trošku náročnější, ale určitě stojí za to. Po cca 1 km za údolím jsme se již napojili na cyklotrasu 5028, která vede až domů. Kousek za obcí Pohora je příjemné místo „Boudy“. Původ tohoto názvu neznám, ale žádné boudy tam nejsou, jen přístřešek a lavice kolem ohniště. Místo jako stvořené ke krátkému odpočinku při šálku lahodné kávy. Odpočatí pokračujeme stále po cyklotrase 5028 směr Náměšť na Hané. Za obcí Konice odbočujeme na obec Ochoz. Kousek za obcí pramení Ochozská kyselka, kdysi tu byly i lázně, ale z toho dnes již nic nezbylo.

Po posledních povodních, kdy rozvodněná říčka Pilávka  strhla břeh v okolí  prameme to vypadalo, že bude konec i s posledním pramenem, který ještě zůstal. Naštěstí se do opravy vložili samotní obyvatelé Ochozi a společně s obcí a lesníky nejenže upravili tok řeky, ale znovu objevili i pramen, který je dnes sveden do studny opatřené pumpou. Od kyselky pokračujeme malebným Rakovským údolím, za obcí Krakovec odbočíme na bývalou Ruskou vojenskou cestu, to už je ale dávná minulost. Současný luxusní asfalt nás dovede kousek před Náměšť na Hané. Kde vyzvedáváme Petrovu dcerku Julku ze školy a míříme do místního pivovaru Jadrníček  udělat závěrečnou tečku za naším putováním. Zatímco popíjíme, obloha se zatahuje, hromy, blesky, asi se něco blíží. Ale tady přece nikdy neprší, říkáme si a v klidu dál sedíme. Ale situace na obloze se stále zhoršuje, proto končíme a vydáváme se každý ke svému domovu. Sotva schovám kolo garáže, začíná průtrž mračen, jaká tu letos ještě nebyla.