Přes brody na Hulvát

Autorem tohoto článku je Rosi a Oskar

V pátek vyrážíme já a můj kámoš parťák Oskar. Z Kuřimi po cyklostezce směr Tišnov. Nikde nikdo, žádný cyklista, tak se kocháme krajinou. Vyhýbáme se Malhostovicím a Drásov vezmeme jen krajem a hurá do lesa. Prvně po modré a pak po zelené do Železného. Pak následuje cesta po asfaltce přes Lomničku a kolem lomu do Předklášteří. Tady se napojujeme na další pěkný úsek a směřujeme kolem Loučky do Dolních Louček. Po cestě je několik příjemných míst k posezení a kdo nemá kam spíchat, tak se může vydrápat na přilehlý kopeček a omrknout zříceninu hradu Lúčka.My jsem si zajeli pod železniční most na který se budeme dívat až pojedeme nahou. Směřujeme to na Kaly přes Horní Loučky. Původní trasa měla být z Dolních Louček po červené kolem Bobrůvky směrem na Podmitrov. Ale plány jsou hold od toho, aby mi je někdo neustále měnil.

Ještě nejsme ani v Kalech a už nás ten kopec nebaví, ale za ten výhled do krajiny to stojí.

Z Kalů to točíme, jak jinak do kopce, směr Olší a potom projedeme Drahonínem a už je to jen z kopce po polní a následně lesní cestě cca 20m pod flek. Trocha nosingu a tadááá, pro dnešek konečná. Flek je to pěkný. Svah 30-60 procent a za pět let, co tam jezdím, jsem zde nepotkal živou duši. Bodejď, taky to byl záměr a hamace svah nevadí.

Po sobotním budíčku v šest hodin ráno cítím, že je mi nějak divně. Otvírám pohotovostní taštičku. Mno, nebylo mi nic, ale je mi líp. Už večer jsem byl vybrán jako dobrovolný dárce krve a zapínám odpuzovač komárů a ráno v tom pokračuji dál. Sfině jedny nenažraný. Snídaně a sbalit.

Oskar mě zase mázl, dacan jeden.

Napojení na červenou pod Hulvátem proběhlo stylově. Mula (občas, tak nazývám svůj stroj) mě vykopla do kopřiv. Nic se neděje, jsem ok. Pokračujeme. Proti proudu Bobrůvky směr na Podmitrov.

Cesta po krásně mokrých loukách, už jsem měl strach, že by se mohlo prášit od kol. Sem tam „nosing“, nabrání vody, menší sfáča a už by to mělo být jen po lesní cestě. Dojíždíme pod Mitrov a zde je narváno, tak tedy odbočujeme vlevo přes Žďárec do Řikonína. Tady je to po asfaltce 50/50. 50 do kopce a pak šturmem dolů.

V Řikoníně jsem se podíval na jednu osadu, kámoš nikde. Tak pokračujeme směr Níhov-Katov-Křoví. Kopce fpohodě, ale ten pařák a dusno před bouřkou je téměř k nevydržení.

Ve Křoví se napojujeme na modrou, po které jedeme až do Veverské Bítýšky. A to množství brodů! Celkem jsme jich napočítali 20.

Pátý a šestý brod jsem nejel. Dal jsem si to terénem. Šestnáctý jsem poctivě přehupkal po kamenech. Někde mezi Maršovovským mlýnem a Šmelcovnou se dá jet mezi potokem a modrou po takové kozí stezce. Odbočku jsem ani moc nehledal, tak jsem to už dojel po modré. Dvacátý brod pod Šmelcovnou by nás přivedl na břeh po kterém jsem jet nechtěli a tak jsme ho raději oželeli. Prý jsou tam další brody, ale nikdá sem to nejel, tak nevím. Každý brod má poblíž lávku. Kupodivu asi proto, že je to turistická stezka. Bikeři to jezdí oběma směry. Dost často se nechají vyvést do Vlkova vlakem a sjedou to do Veverské Bítýšky a parníkem do Brna. Už se našli i tací co to jezdí v zimě. Až na mokro v botách to zvládají všichni v pohodě. Zastavení na Šmelcovně na občerstvení je jaksi pravidlem, já se tomuto vyhnul. Opět narváno. Nad Šmelcovnou jsem potkal max. 10 bikerů, ale mezi Šmelcovnou a Veverskou Bítýškou jich byly procesí. Na Bobrůvce cyklista žádný. Po čtrnácti hodinách v mokrých botách (hned pod Hulvátem jsem projel loukou) byly nohy OK. Shrnuto a podtrženo: cíl byl splněn a po tomto krátkém vejletu jsem stále použitelný coby tatínek, živitel rodiny, ale hlavně jako manžel. Kolo po celkové generálce drží, jen doladit řazení a doraz.

Čau a jezděte s rozumem.