Orlická hřebenovka

Arktické mrazy na konci letošního února poskytly skvělou záminku k několikrát odloženému plánu na přejezd Orlických hor. Volného času nebylo nazbyt, ale s jistotou, že větší zima už letos nebude, se nedalo déle otálet. Jako výchozí místo jsme vybrali Deštné v Orlických horách. Plán byl vyrazit z Deštného v sobotu večer a vrátit se tamtéž v pondělí kolem poledne s tím, že pojedeme, řekl bych tradiční okruh ve směru hodinových ručiček. Zbytek se uvidí podle podmínek.

Tak jako u většiny hřebenovek se začíná hned z ostra nástupem na hřeben. Do sedla Šerlich je asi nejsnazší a nejrychlejší cesta přímo po zasněžené silnici. Stoupání není nijak jedovaté, ale rychle vás dostane do provozní teploty. Přímo v sedle je poslední restaurační zařízení a také parkoviště, pokud se sem nechcete sápat na kole až z Deštného. Ale buďte tu brzo, protože jinak nezaparkujete. Vpravo od silnice začíná hlavní hřeben a Orlická magistrála. Sklon cesty se zmírní, ale až ke srubu u Velké Deštné se stále stoupá. Ve srubu má horská služba kiosek (čaj, tatranka), ale otevřený je jen o víkendech a svátcích. Ale mělo by se v něm dát přespat a to i v týdnu. Od nejvyššího vrcholu je to přirozeně všude z kopce. Alespoň na chvíli.

Naše noční vyjížďka končila asi po deseti kilometrech u odbočky k hoře Koruna, kde jsme měli naplánovaný nocleh. Přesto, že mrzlo, až praštělo, celou noc trochu sněžilo a foukal silný vítr. Ráno tak nebylo po upravené trase ani památky. Na cestě leželo 5 až 50 cm sněhu, podle toho jak kde foukalo. Jak jsem se dozvěděl v kiosku na Pěticestí (otevřeno víkendy a svátky), rolba vyjíždí většinou jen v pátek. Pak už záleží jen na přírodě a počtu lidí, kteří zvládnou čerstvý sníh ujezdit. Na Pěticestí se potkávají všichni, kdo vyrazí na hřeben. O zábavu zde není nouze. Nabídka kiosku horské služby není bohatá, ale zahřeje. Čaj, kafe, rum, tatranka v libovolném pořadí. Z Pěticestí se dá pokračovat pěknou, ale neupravovanou Jiráskovou cestou (červená) až na Annenský vrch. Zde vás čeká trochu dilema, kudy dál. Abychom si užili trochu volnějšího terénu, spadli jsme lesem po modré směrem k Říčkám a po silnici se vyšplhali zpět na Mezivrší. Není to ideální volba, ale vzhledem ke skvělým sněhovým podmínkám stál ten sjezd za to. Tím také začíná zpáteční cesta po druhé straně hřebene zpět na Pěticestí a dále ke Kunštácké Kapli, kde jsme se rozhodli utábořit. Sice se tu nenabízí žádná velká panorámata, ale dá se tu pěkně schovat před větrem. Pondělní ráno bylo nejmrazivější. Ve stanu jsme naměřili -17°C. Navlékli jsme na sebe vše, co jsme měli a pokračovali zpět kolem našeho prvního tábořiště k Velké Deštné, na Šerlich a dolů.

Orlické hory, jsou o dost houpavější, než třeba Jizerky. Záleží na podmínkách, ale tlačení a procházkám s kolem se nevyhnete. Na druhou stranu tu není nouze o chvíle, kdy máte hory jen pro sebe. Od lidí jsme se nesetkali s žádnou kritikou ohledně fatbiku, ba naopak. Chovejte se zodpovědně jak ke stopě, tak k lyžařům, hlídejte tlak v pneu a nebojte se vyrazit do Orlických hor, protože stojí za návštěvu.