Po přečtení nových vládních nařízení mě trošku polil studený pot. Nepřekročit hranice katastru? Nebo okresu, kraje, Republiky? Tak čeho pánové? Znechucená chaosem a unavená z home office se prosebně otáčím na přítele s otázkou: “Kam teda pojedeme?” A on s úsměvem na rtech odpoví: “Dneska bych jel na tržiště.” Chvíli se baví mým přemýšlivým výrazem, jak obracím tuto informaci v hlavě a přemýšlím, co tím básník chtěl říci. Na tržiště, když v našem městečku o žádném nevím a jinam nemůžeme. Nemůžeme. No jasně!! Lotrando a Zubejda. Na tržiště. Vždyť máme celou sadu procházek!
Co k tomu potřebujeme? Plán trasy, domácí cukrárnu, pivo, přestěhovat spaní do obýváku, dobré připojení a ochotu užít si bikepacking v obýváku.
Po odpolední vycházce na skialpech a sněžnicích, jsme lehce unavení přijeli domů. Poslední den jsme teoreticky zavřeni v katastru a musíme sportovat s náhubkem. Kdy jindy jet na tržiště, když ne teď? O čem jednou budeme vyprávět dětem. O dnešním skvělém výletu, hromadách sněhu a absolutně liduprázdné krajině? Ale prd! Budeme jim vyprávět, jak jsme byli hodní a šikovní. Jak jsme poslechli a jeli bikepacking doma. Takže připojit trenažéry, dostahovat trasy a jedeme.
Opět na cestě. Lehce nemile mě takhle k večeru překvapilo, že neustále stoupáme do kopce a když jsme potkali lidi v rouškách, tak jsem málem spadla z kola. Podacast došel, tak jsme pustili Pokojného bojovníka (audio). Musím se přiznat, že cestu na Svatý Jan pod Skalou jsem téměř nevnímala. Audio mě vtáhlo hluboko do mé mysli a až když mi přítel začal komentovat okolí, probrala jsem se. Jsme ve Svatém Jánu. No neke. Takže umýt, udělat vajíčka a připravit si spaní. Není to sranda tohle. To musíte přitáhnout matrace, přeskládat obývák a najít si nějaký dokument, který Vám ukáže aspoň kousek krajiny.
Musím se přiznat, že se sklenkou v ruce, pod peřinou se stromy se mi při pohledu na Klenoty naší krajiny, kde se právě Vladyka toulal Jeseníky, udělalo trochu smutno. Ale když nás ráno probudilo sluníčko smutek byl ten tam. Vždyť nás čeká ještě kus cesty!
Takže rychle slupnout koláč a hurá z Radotína na Mánes. Jak jsme se dostali do Radotína? Skvělá otázka. Virtuálně.
Cesta byla zajímavá. Petr mi ukazoval, kudy jezdil do školy, kde je velký bazén a Národní divadlo bych poznala i sama. Práce začala volat a my jsme to stihli akorát, před prvním meetingem.
Dorazili jsme na tržiště. Teda spíš před výstavní síň Mánes, ale to je přeci jedno. Hlavně, že jsme mohli vyrazit na kole s brašnami někam ven.
Nejvíce mi chyběl ten pocit, když nevíte, kde složíte hlavu a vybíráte si ideální místo, koukáte jak pomalu zapadá slunce a stále nevíte, kde budete spát. A najednou to najdete, chystáte spaní, vaříte, rekapitulujete celý den a plánujete další. To doma prostě nezažijete. Ale co možná zažijete je to ranní rozjetí, kdy cítíte jak se nohy ještě neroztočily a vy máte teprve 2 kilometry. Tenhle pocit zmizí, jakmile jich ujedete alespoň 10. V tu chvíli vás to prostě pohltí a vy se pak divíte, že je konec. Hurá do práce. Na dálku samozřejmě.
Dobrý den, můžete prozradit, co to máte sa soft na trenažér ? To vypadá líp než ZWIFT
Je to český software Rouvy. Líba dokáže a určitě nepíše více informací.
Dobrý den, jak píše Dag, je to Rouvy. Aplikace pro cyklo trenažéry, která se vyvíjí ve Vimperku na Šumavě. Pro její využití potřebujete nejlépe chytrý trenažér, mobil/notebook, aplikaci a samozřejmě kolo. Po připojení si můžete vybrat nějakou z mnoha tras natočených po celém světě a „užít“ si jízdu na trenažéru s pohledem na ubíhající krajinu na monitoru. Výhodou chytrého trenažéru je i to, že vám simuluje profil na trase, takže si můžete v obýváku vyjet Passo Stelvio. Je to šikovná věcička, když je venku hromada sněhu a nechcete při jízdě na trenažéru jen koukat do zdi. A pokud je uživatel soutěživý, tak se neustále pořádají online závody. 🙂