Na Medník!

Vyjíždíme v pátek dopoledne rychlíkem směr Praha. Hned u vlaku nás výpravčí vyvedl z omylu, že do vlaku bez místenky s kolem nemůžeme. Na Jardův argument, že mu paní na informacích říkala, že v sobotu místenku nepotřebujeme, se průvodčí ušklíbl se slovy, ale dneska je pátek! Nakonec ale vše dobře dopadlo a místenku nám průvodčí prodal i když s pěkně tučnou přirážkou. Při ucucávání ricinového vína cesta rychle utíkala a za chvilku jsme se ocitli v Praze na hlavním nádraží. Centrum Prahy zrovna není to pravé ořechové pro přírody chtivého bikepackera. Mazali jsem tedy co nejrychleji k Vltavě na Náplavku, kde jsme se napojili na cyklostezku a lážoplážo tempem zamířili směr Davle, Pikovice a Medník.

Po několika kilometrech po asfaltové cyklostezce a občasných dešťových přeháněk jsme se napojili na červenou značku a stoupali na kopec nad Davlí. Na kopci se nám otevřel krásný výhled na soutok Vltavy a naší rodné Sázavy a vůbec celé to krásné údolí. Po chvíli kochání jsme zamířili opět dolů k řece a pokračovali v cestě, nyní už podél řeky Sázavy. Z Davle do Pikovic vede červená turistická značka a to těsně podél řeky po kamenité cestě. Opět nádherné místo. Malé chatičky, rybáři a naše milovaná řeka Sázava vás provází až do Pikovic. Zde jsme po mostě řeku přejeli na druhý břeh, stavili se v místní hospodě na občerstvení a začali stoupat na náš první cíl cesty, na kopec Medník.

Proč vlastně kopec Medník? Medník je velice populární kopec pro tramping. Dříve se zde také těžilo zlato a je zde nádherná fauna a flóra. Co stojí za zmínku je určitě výskyt rostliny Kandík Psí Zub, který se prý jinde v ČR nevyskytuje, potom také mlok skvrnitý a další a další přírodní zajímavosti. Na vrchol vede několik lesních cest. U všech se ale nevyhnete výstupu po schodech vytesaných do skály pěkně s kolem v rukách. Vybíráme si tu nejjednodušší, ale nejdelší cestu a to naučnou stezku, která se vine kolem kopce. Při výstupu na vás čekají krásné výhledy na řeku Sázavu a na celé údolí, kde se nachází trampská kolonie chatek. Některé ty chatky jsou stavěné na neuvěřitelných a velice nepřístupných místech. Klobouk dolů před staviteli. Narazili jsme také na několik krásně vybarvených mloků skvrnitých. No kraj je to opravdu úžasný. V Třebši v kopci nás překvapí malá hospůdka, která je už teď k večeru narvaná k prasknutí. Tady se holt lidi umí bavit! Občerstvujeme se tedy i my a pokračujeme dál v cestě k vrcholu. Ještě kousek po asfaltce a lesní cestě a hle, asi 200 m pod vrcholem nacházíme dřevěný altán. Jelikož hrozí v noci déšť, altán se střechou je jasná volba a stane se naším úkrytem a zázemím. Rozděláváme oheň, chystáme jídlo a spaní. Večer přichází rychle, ptáci utichají, měsíc krásně osvětluje celý les a my usínáme. Do ticha lesa se ozývá pouze houkání sovy. Ten moment je nezapomenutelný….

Ráno se probouzíme do uplakaného počasí. Snídáme, balíme věci a vydáváme se na vrchol Medníku, který se nachází ve výšce 417 m n. m. Na vrcholu se chvíli rozhlížíme a hledáme vzácnou rostlinu Kandík. Bohužel marně. Sedáme tedy na kola a sjíždíme z kopce směr náš dnešní cíl a tím je městečko Jankov asi 40 km od Medníku.

Volíme trasu po cestách asfaltových, ale vedlejších. V tomto kraji je to do kopce a z kopce. Trasa vůbec není nudná. Po cestě jsme navštívili zámek Tloskov, který určitě stojí za zastávku. Zámek i zámecký park je moc pěkný. Z Tloskova už je to kousíček do Neveklova, kde se stavujeme na oběd. Na náměstí je výborná hospoda s velkou zahrádkou, kde mají rádi cyklisty a výborně vaří! Dál už pak většinou stoupáme, a to někdy do pořádných krpálů, až do Jankova. O oslavě se rozepisovat nebudu. Bylo to velký! Jídla a pití hojnost. Veselo a dobří lidé. Díky Kuřeti za pozvání, na takovou akci se nezapomíná! Ráno se budíme v tělocvičně, balíme, sedáme na kola a nabíráme směr domov.

Jedeme přes Vlašim, což je také moc pěkné město a stojí za návštěvu. Z Vlašimi míříme k dálnici D1, kterou chceme přejet po mostě do údolí Sázavy a městečka Kácov. Kácov znají především vodáci a já se sem vždy rád vracím. Řeka Sázava, pivovar s lahodným pivem Hubertus a Kácovský zámeček. Nádherný místo! Míříme tedy do Kácova. Cestou vtipkujeme, že by byla sranda, kdyby byl most přes D1 zavřený, ale to přece není možný! Po příjezdu k mostu nás dělník informuje, že most je zbouraný a nedá se tedy přejet. Protáčí se mi panenky, přece jenom předešlá noc je na výkonnosti hodně znát. Zajíždíme si tedy asi o dalších deset kilometrů a dálnici podjíždíme o kousek dál. V Kácově už pouze zevlujeme, kluci ohřívají guláš, natahuje se hamaka, koukáme do vody a odpočíváme. Zpět do Havlíčkova Brodu jedeme už vlakem – Posázavským pacifikem.

Unavený, ale šťastný se celý víkend přehrávám ještě jednou. Ještě teď jsem plný dojmů. Díky Jardovi a Edákovi za skvělý víkend. Díky Surly za 29+, protože tohle kolo je pro mne naprosto ideální. Díky za brašny Apidura, osvědčily se na jedničku i v maximální zátěži. Díky za Bikepacking, cestování a tu nenahraditelnou svobodu pohybu v krásné přírodě. Nemůžu se dočkat dalšího výletu!