Na Máchovo jezero aneb jak si kdo ustele, tak si lehne

Stejné to bylo i u mě minulý týden. V pátek odpoledne začínám plánovat kam vyrazím, můj pohled bloudí mapou a náhle to vidím. Máchovo jezero. V létě tuto turistickou destinaci opravdu rád nemám, plno rekreantů, hlava na hlavě, diskotéky, špinavá voda, no jednoduše nic pro mě. Ale říkám si, že v dubnu zde bude klid, čistá voda, prostě pohoda. Poslední kontrola zabalení, pro jistotu i tarp, nepromok, nezbytné špekáčky a brzy na kutě.

Za Osečnou dle plánu sjíždím z hlavní cyklostezky a vydávám se po lesní cestě, ale ne podél Ploučnice nýbrž Hamerské strouhy (to zjišťuji až dodatečně u mapy doma). Před Devínským rybníkem nalézám nejspíše myslivecký přístřešek s ohništěm, který je i částečně zastřešený. Asi by se to zde dalo využít i k prefektnímu přespání, tedy pokud by tu nehrozila nějaká ta konfrontace s myslivci. Já si tady alespoň uvařím kávu, rozhlížím se, zda na mě z nějakého houští nevyletí rozzuřený myslivec či rovnou broky. Nic se nestane. Naštěstí. Opět šlápnu do pedálů a za Děvínským rybníkem se napojuji na hlavní cyklostezku do Hamru na Jezeře. Na chvíli spoza mraků vykoukne slunce a hned je o pár stupňů tepleji. Na krátkém úseku této cyklistické a bruslařské tepny mezi Osečnou a Hamrem jsem nucen se proplétat mezi bruslaři, abych se po chvíli od tohoto davu odpojil a odbočil na Černý rybník a dále na Stohánek, kde se nachází pomník hrdiny SSSR, generál majora Antonína Sochora. Pár fotek a vzhůru k Novodvorskému rybníku, kde plánuji oběd a odpočinek. U rybníku dávám plánovaný oběd a sleduji rybáře u jejich sportovních výkonů.

Novodvorský rybník je součástí soustavy rybníků,, určených pro sportovní rybolov. Je zde spousta míst, kde naleznete krásná místa k přespání, tedy pokud je to povoleno a to nevím. V každém případě v letních měsících doporučuji repelent, protože se tu určitě znamenitě daří komárům. Po obědě opět usedám do svého sedla Brooks a vydávám se do Ploužnice, kde je nutné přejet frekventovanou silnici

mezi Mimoní a Ralskem. Míjím pár obydlených, neopravených paneláků z dob hluboké totality, pár opravených a hle přijíždím do Černobylu. Totálně vybydlené paneláky opravdu navozují dojem návštěvy Černobylu. Rychle, ze strachu z ozáření, opouštím toto ponuré místo a odbočuji na stezku podél bývalého letiště. V Hradčanech odbočuji na lesní cestu a po modré se vydávám CHKO Kokořínsko – Máchův kraj ke svému dnešnímu cíli. Cesta je to nádherná, klikatí se roklemi podél pískovcových skal v hlubokých lesích. Nepotkávám na své cestě ani živáčka a užívám si klidu. Občas je nutné sesednout a tlačit, protože ani této oblasti se těžba nevyhnula a podle toho také některé cesty vypadají. Z Popelového hřebenu mě pak již čeká pouze krásný sjezd k Máchovu jezeru.

Tady mi začíná hledání noclehu, projíždím po naučné stezce Swamp a hledám, kde bych hlavu a kolo složil. Původně jsem chtěl spát na vršku Borný, ale když vidím, jak vysoko se tyčí, tak již v sobě nenalézám síly a raději volím nocleh na břehu jezera, už vzhledem k tomu, že je mimosezónní období a také nikde není ani noha. Naprostý klid. Po chvilce nalézám ideální místo dokonce i s ohništěm, napínám tarp, připravuji spaní, jdu sbírat dřevo, konečně usedám k hřejícímu ohni a opékám první ze dvou špekáčků. Akorát ta hořčice a pivo mi chybí. Okolo šesté začíná mrholit, ale protože oheň krásně hoří tak u něj stále sedím. V osm večer je déšť poněkud intenzivnější a tak se přesouvám do spacáku a v devět spím jako nemluvně.

Je neděle půl sedmé ráno a já zjišťuji, že jak si kdo ustele, tak si lehne. Jako správný bikepacker jsem přehlédl, že jsem si tarp sice krásně napnul, že se mi pod něj vešlo i kolo, karimatka, spacák a vše potřebné, ale jaksi jsem přehlédl, že v nohách je mírná proláklina do které mi z tarpu natekla voda a tak teď mám mokrou přilbu a navlhlou karimatku. Ještě, že dnes jedu směr domov. Za stáleho deště si vařím kávu, posnídám Májku s chlebem a začínám balit. Konečně je vše zabaleno a zbývá smotat už jenom, z vnější strany, totálně mokrý tarp. Po pár marných pokusech o řádné složení tarpu do obalu to vzdávám a na prasáka ho do obalu narvu. Bohužel zjišťuji, že nejenom prší, ale že i teplota značně poklesla. Rvu na sebe primaloftku a přes ní nepromok a nasedám, abych se co nejrychleji zahřál šlapáním.

Původně bylo mým plánem objet Máchovo jezero a lesy na severní straně, ale vzhledem k počasí volím raději variantu rychlého návratu domů. Přeci jenom musím v pondělí do práce a čekat na konec deště, při pohledu na tmavou oblohu s honícími se mraky, nemá význam. Tak volím cestu okolo Národní přírodní rezervace Břehyně-Pecopala a odtud kus po asfaltové silnici na Hradčany. Před nimi odbočuji doprava na lesní cestu, po které jedu směr Obora Židlov. Hned u vjezdu do obory zjišťuji, že jsem zde ještě před datem možného vjezdu do obory a že do ní v podstatě nesmím vjet. Chvíli pátrám v mapě, ale když vidím délku objízdné trasy, tak raději riskuji vstup do obory a nakonec ji úspěšně a bez problémů projíždím.

Bohužel je to ponurá cesta, mokrá a studená. Určitě, ale stojí za návštěvu v letním období, za pěkného počasí. Těšil jsem se, že uvidím místní stádo zubrů Evropských, ale asi jim také počasí nevyhovovalo a tak jsem potkal pouze jednoho vyplašeného zajíce a jednu osamocenou srnu. Po výjezdu z obory nastává další problém a tím je voda. Nemám vodu a mám žízeň. Mám jídlo, ale nemám vodu na vaření. Mám hlad. Začínám si vážně myslet, že už toho pro dnešek bylo dost. Mokrý, promrzlý, hladový, žíznivý najíždím na asfalt a frčím do Českého Dubu. Z tohoto úseku cesty nestojí nic za popisování. Monotónně šlapu po asfaltu a těším se jak se v Dubu najím a napiju. Konečně jsem v Českém Dubu a v místní jediné čerpací stanici přichází záchrana v podobě frankfurtské polévky a dvou Kofol. S opětovně načerpanými silami opět usedám na kolo a statečně dojíždím domů do Jeřmanic. Garáž předělávám na sušárnu a sám se jdu osušit ke krbu.

Dvoudenní výlet do Máchova kraje byl báječný a určitě by byl perfektní, kdyby bylo počasí poněkud příznivější, ale to se nedá nic dělat. Určitě je to oblast, která stojí za návštěvu. Je zde spousta cest, cestiček a stezek, kterými můžete projíždět celý den a stále budete objevovat něco nového.

Já se sem určitě zase vrátím a projedu to pečlivěji, ale až nebude pršet.

Tak zase někdy naviděnou Hynku, Viléme, Jarmilo.