Na Luční bar s dámami

Podle prvních dostupných indicií vypadal Luční bar velmi lákavě. Drahé polovičky se dalo uklidnit lehkým náznakem civilizace v podobě občerstvení, vychlazeného pití a kadibudky (tu 2x podtrhuji). Také panovaly obavy, že to děvčata neušlapou z důvodu absence natočených km a otisku sedla. Tak Zůza měla za sebou burger trip do Mělníka a na Orlík. A Danča? Epézních 8km na Pálavě. Takže klid, to daj.

Sestava je tedy jasná, ale jako zlatý hřeb večera se připojuje Jirka Tušer. Ano, ten Jirka Tušer, který prohlásil, že už pro letošní sezónu má splněno. Lesní zvěř tedy mění na poslední chvíli své plány a my jsme připraveni na cestu.

Vyjíždíme z Liberce směr lom Kristýna u Hrádku nad Nisou. Zde si opět dáváme tatarku se smaženým květákem jako posledně a ladíme cestu a převýšení. Jsou zde náznaky obav z dojezdu, ale holky jsou statečné a tak pokračujeme do Německa přes (Oybin) směr Lužické hory. 

Navigátorem dne je Jiří a vede nás příjemným lesem a minimem asfaltu. Stoupání nás převede přes železniční přejezd, kde právě projíždí parní mašina, takže pět upocenejch joudů vytahuje foťák, protože tohle doma neuvidíš, jak jinak.

No nic, jede se dál. Ale těch 8km v Pálavskejch horách si vybírá svou daň a tak si Dag aretuje manželku ke svému Salsa speciálu pomocí větrovky, kterou jí sebral. Na konci výletu si sice bude šlapat po rukávech, ale pomoc je to citelná.

Cestou se nic zásadního neděje. Projíždíme Kurort Jonsdorf, Waltersdorf a Herrenwalde až zastavujeme na občerstvení v Dolním Podluží, kde u místního koloniálu budíme rozruch mezi místním osazenstvem zvoláním: “jednoho Kozla, prosím Vás”. Ten pohled s rukama svírající Braník vidím ještě teď. Zůza vdechla tabulku čokolády, Danča s Jiřím dali zmrzlinu a my s Dagem pivečko. Sedíme na rantlu hnusného potoka v hnusné vesnici. Vážení spoluobčané, naše země nevzkvétá. Naopak.

Po vydání se na cestu hecujeme známou větou: “už tam budem” a pro jistotu předkládáme důkazy v podobě mapy. Po závěrečném stoupání z Krásné Lípy na Kamennou Horku otvíráme dveře Lučního baru. Obětí a dojetí vyplavují emoce a holkám nevadí že jsou vyčerpaný, zpocený a mají blbě oholený nohy.

I když je Luční bar postaven na podobném duchu jako ten Lesní (v Jeseníkách), přeci jen je jiný. Najdete zde až skoro luxusní vybavení a mnoho regionálních potravin. Letíme k lednici a bereme vychlazené cidery. Pohledem skládáme menu na večeři a děvčata provádí reservé lehátek pro pohodlný nocleh pod širým nebem. “Pěkný to je, fakt pěkný”. Vizuálně je bar řešen ve skandinávském stylu a co nejvíce splývá s okolní krajinou. Když k němu přijíždíte ani nevíte, že tam je. Pan majitel pečlivě doplňuje zásoby, my si připravujeme ručně namletou kávu z místní pražírny a opět je nám dobře. Do lehké únavy vstupuje Jiří co by kulturní referent a začíná bavit společnost. Pro přesnější představu přikládáme video záznam.

Chystáme se ke spánku, Jirkovi dodává na klidu veřejné osvětlení a princezna v podobě ropuchy ho nijak nevykolejí. Pro jistotu ulehá k Danče a Zůze aby byl klid.

Druhý den je nádherný. Ranní rozbřesk nás šetrně probouzí a my se pomalu aktivujeme. Po snídani dělíme skupinu na 2 části a jedna jede zpět tu samou cestu a druhá se nechá dopravit vozem. Není čas na hrdinství, musí se jít taky do práce. Loučíme se s panem domácím a vyrážíme.

Dag, Zůza a já jedeme kolmo zpět. Cesta ubíhá celkem svižně až velmi svižně. Sváča u pana Nyguena před bio Luž má své kouzlo. Letíme dál až se zastavujeme na brunch u Kristýny, ale v jiné restauraci. Čeká nás finální stoupání na…a pak už jen dojezd k cíli.