Partnerka hlásí, že pojede s malou k ségře, takže mám šanci vyrazit. Kam pojedu? Malou inspirací pro mě byl článek Honzy Žďánského o kaňonu Labe. Žádné velké plány nedělám, chci fotku z Růžové vyhlídky a někde v klidu přespat s aplikací Bezkempu. Rezervuji si flek na stan, zabalím koloběžku a druhý den ráno vyjíždím. První kousek mě čeká od nás z Mlýnice do Liberce na vlak, to je na pohodu, jezdím to denně na koloběžce do práce.
Text a foto: Patrik Wilke
V České Lípě vyskočím z vlaku zapnu navigaci a už nedočkavě jedu. Jako první bod mám zámek Horní Libchava, tam jsem z Lípy za pár minut. Kdo by řekl, že se tu v minulosti lovili tchoři a vydry ve velkém, je to zajímavý renesanční zámek, ale bohužel prohlídky jsou jen příležitostně a to zrovna dnes není. Od zámku frčím dál směr Žandov. Překvapí mě, že kus jedu po cyklostezce, která vede po bývalé trati z České Lípy do Kamenického Šenova. Trať připomíná i starý vagón na bývalém nádraží ve Volfarticích.
Jsem v Žandově, rychle si koupím něco k pití a vydám se podél Ploučnice dál do Benešova. Jen ve Františkově mám v plánu odbočku na zříceninu hradu Ostrý, i když mám tušení, že cesta na koloběžku moc nebude. Spletl jsem se, cesta je sjízdná, z hradu už zbyl jen kus mohutné věže a opevnění. Zbytek cesty do Děčína už vede jen podél Ploučnice, některé úseky jsou hezké.
V Děčíně naberu směr Hřensko, ale protože chci vidět vyhlídky na kaňon Labe začnu stoupat po červené a jako první bych měl dojet na Spálenisko. S počasím to nevypadá nejlépe a tak se po cestě na vrchol Spáleniska spustí vydatný déšť. Naštěstí to byla přibližně jen hodinová přeháňka, kterou jsem přečkal pod kopcem. Když dorazím na vrchol a vyhlídku splní se mé očekávání. Výhled na Labe a Děčín je parádní, je také vidět vlaky, které jezdí na protější straně a že jich zrovna není málo. Dlouho se nezdržím, doufám že Růžová vyhlídka, která je nedaleko bude ještě hezčí. Je to tak Růžová vyhlídka se mi líbí víc, tady už se zdržím déle, abych si udělal pár fotek a odpočinul si. Dál jedu po červené až na vyhlídku Belveder, kde si uvědomím, že tady v těch malých vesničkách nebudou obchody do devíti a že já vlastně nemám nic k jídlu a pití.
Začnu na mapě hledat místo možného nákupu, první možnost byl obchůdek Labská Stráň, ale když jsem k němu dorazil bylo samozřejmě dávno zavřeno. Takže další možnost krám v Růžové, podle zavírací doby na internetu to stihnu s odřenýma ušima. Pohoda, nakonec měl otevřeno ještě o hodinu déle. Nakoupím pivko, špekáčky, tatranky, no taková ta klasika. Ještě se v místní restauraci posilním Bernardem, který je tu vážně dobrý a vyjedu na rozhlednu Růženka. Rozhledna je taková jaká je, trochu divná, ale i tak pěkná. Ať je jaká je, výhled je z ní moc pěkný, za pěkného počasí je vidět Milešovka, skály v okolí Pravčické brány, Děčínský Sněžník a stolové hory v Sasku. Z rozhledny pokračuji ještě na zříceninu Dolského Mlýna, který je na soutoku řek Kamenice a Jetřichovické Bělé. Zřícenina původního trojkolového mlýna a pily pochází z roku 1515. V roce 1952 se objevil v pohádce Pyšná princezna, dnes je kulturní památkou.
Od Dolského mlýna jedu kolem skal do Jetřichovic, kde se podívám po občerstvení, které ale nenaleznu a tak jedu na místo spání. Místo na spaní si opět rezervuji v aplikace Bezkempu, mě to tak vyhovuje. Poslední kilometry jsou do kopce a tak jsem rád když půl kiláku od spaní, narazím na občerstvení před penzionem Zvoneček ve Vysoké Lípě. Konečně dojedu na místo spaní, je to kus louky s ohništěm a posezením. V rohu pozemku mě překvapí pár náhrobních kamenů, ale co, jsem dost unavený, takže si opeču buřta a ulehnu.
Brzo vstávám a čeká mě ještě asi 30 kilometrů do Žandova na vlak, slíbil jsem, že budu brzo doma. Po rychlém sjezdu do Jetřichovic už jen dupu a dupu, jen v Žandově koupím něco k svačině a spokojeně čekám na vlak. Jak si tak jedu vlakem do Liberce už přemýšlím kam bych si mohl odskočit příště.
Diskuze