Má prdel dosedla na Posedla

Původně jsem vás chtěl v úvodu seznámit se samotnou firmou Posedla, ale ne, nechám to na vás. Vyhledejte si ji a seznamte se s ní sami. Stojí to za to. Zjistíte spoustu zajímavých věcí. Jako třeba, že mají skvělý podcast, blog, mazání na zadek a tak dále a tak dále. 

Za vznikem firmy stojí dva cyklo nadšenci Jirka a Martin, kteří se rozhodli, že budou tisknout sedla na míru. Jo, slyšíte dobře, tisknout. Někteří z vás si řeknou: no a co? Žádná novinka. A ano budete mít tak trochu pravdu. Vždyť během chvilky hledání na internetu jsem našel tištěná sedla od jiných “známějších” firem. Ale ne na míru vaší prdele. V tom je Joyseat unikátní. 

Pojďme to vzít popořádku a podívejme se na použité materiály. Jsou pouze dva. Karbon a TPU. Co je karbon víte a co je TPU? Termoplastický polyuretan. Vzorec tohoto plastu si najděte na Wikipedii. Co je důležité, že je to měkčí plast s tvarovou pamětí. Jo a dá se použít v 3D tiskárnách. Víc k tomu nemám co dodat. Hledejte, já se budu věnovat samotnému Joyseat, protože to je to, o co v tomto článku jde.

Jak probíhá výroba? Co výroba, ale jak poznají moji zadnici? Pojedu někam a tam budu otiskovat zadek? Mám si prdel vyfotit a fotku někam poslat? Nebude to potupné? Všechny tyto otázky se mi honily hlavou, když jsem českou firmu Posedla na internetu našel a rozhodl se, že to zkusím. 

Ne, nikam nepojedete, prdel si fotit nebudete (no, vlastně budete, ale ne tak jak vás asi napadlo), není to potupné, naopak zábavné (členy rodiny jsem neskutečně pobavil). Samé otázky a mlhavé odpovědi. Dobře jdeme na to. 

Prvním krokem je návštěva konfigurátoru přímo na stránkách výrobce. Vyplníte spoustu údajů jako je typ kola, způsob posedu, roční nájezd, průměrnou dobu strávenou v sedle, flexibilitu a další údaje. V podstatě takový malý statistický dotazník. Kliknete na košík, zaplatíte a čekáte co se stane. Ještě než kliknete na košík, věnujte prosím pozornost i možnosti personalizace , můžete si vybrat barvu vsadky a i text, který se objeví na vnitřní straně výřezu.  

Stane se, že zazvoní pošťák. No dobře, pošťák to nebyl. Prostě nějaká přepravní společnost dovezla krabici a začala ta pravá taškařice. V krabici najdete další krabici a v ní… Jednodušší je pustit si instruktážní video. Vřele to doporučuji, bez toho si do krabice nesedejte. Melu nesmysly, do pěny, co je v krabici, co byla v krabici, si bez shlédnutí videa nesedejte. Tak a teď jsem se v tom zamotal i já.

Teď vážně. Opravdu doporučuji se podívat na instruktážní video, které vás provede postupem krok za krokem. V krabici se totiž nachází speciální pěna, do které se posadíte pouze ve spodním prádle, uděláte otisk své prd… a dost! Sedacího ústrojí. Poté vezmete svůj mobilní telefon a pořídíte celkem devět fotografií, které pošlete na uvedený e-mail. A opět čekáte. V době psaní článku se pohybuje čekací doba od šesti do osmi týdnů. Během čekání si můžete otisk své zadnice pověsit třeba v dílně na zeď. Ano, skutečně můžete. Krabice má v zadní části očko na háček.

Po uplynutí těch několika týdnů vám u domovních dveří opět zazvoní…přeprava a předá vám balíček. A v něm…nádherné balení, které vám vyrazí dech. Ani se mi nechtělo sedlo z balení vyndávat. Dále najdete přiložený papír, kde naleznete všechny informace o sedle, jako je třeba váha sedla a mnoho dalších údajů. 

Já jsem si Joyseat pořídil na svůj gravel Salsa Warbird, ale první montáž proběhla na Surly Grappler. Dle doporučení jsem sedlo lehce sklopil dopředu. Přibližně dva stupně. A vyrazil na první jízdu. Kecám, nevyrazil, začala totiž zima a tak jsem si musel nechat zajít chuť a počkat na oteplení.  Dočkal jsem se a nastal den D. Rád bych upozornil, že nejezdím s cyklovložkou a tato informace je důležitá.

První dosednutí do Posedla Joyseat a já zaskučel. Ty vole! To je tvrdý! Nebudu lhát, prvních pět kilometrů (cesta do práce) bylo velice rozpačitých. Dalších dvacet bylo již ve fázi vzrůstajícího nadšení. Sedlo tlačí jen tam kde má a nikde jinde. Najdete tu správnou polohu a z ní se nehnete. Ne, že by to nešlo, ale nechcete. Po dvaceti kilometrech jsem měl pocit, že sedlo nemám a jsem přímo propojený se sedlovkou. Zvláštní pocit. Jenže na pořádné zkušenosti jsou mi tyto ujeté vzdálenosti k prdu. Potřebuji pořádnou jízdu, švih jak má být, ale to mi počasí, zimní počasí neumožňuje, jsem zatím odkázán na krátké jízdy. Takže, alespoň udělám malý test. Montuji na kolo původní sedlo a jedu pětadvaceti kilometrovou trasu a zaměřuji se na pocity z posedu. Druhý den montuji Joyseat a jedu úplně stejnou trasu. Závěr: na starém sedle mě po sedmnácti kilometrech lehce brněly prsty na rukách. Na Joyseat ne. Volám tedy kamarádovi, sportovnímu fyzioterapeutovi a popisuji mu své zkušenosti a dozvídám se, že to opravdu může být sedlem. Prý vše se vším souvisí. Mým dalším testem je použití, mnou nenáviděné, cyklovložky. Do zadnice! To je, ale úplně jiné kafe. Pohodlí je neuvěřitelné. Sakra, už aby bylo jaro a já vyjel na pořádnou jízdu. 

Dočkal jsem se! Je tu duben a blíží se jarní sraz. Při pohledu do mapy je mi jasné, že to je ta pravá cesta, na které lze náležitě otestovat sedlo bez vložky. Čtyři dny v sedle, každý den pořádná porce kilometrů, kolo náležitě těžké. Nic lepšího jsem si pro závěr testu přát nemohl. 

Hned první den ujedeme devadesát kilometrů a nastoupáme 1700 metrů. V sedle jsem skoro celý den. Teprve v pozdních odpoledních hodinách cítím, že začínám mít otlačenou zadnici. Otlačení se objevilo, ale přesně v místech, kde má být a nikde jinde. Tedy tam kde kosti tlačí na sedlo. Večer prohmatávám citlivou kůži a hledám v brašnách mazání na zadek. Kam jsem ho jenom dal? Nakonec zjišťuji, že jsem ho, já blbec, zapomněl v dílně. Nedá se nic dělat. Druhý den ráno při prvním dosednutí na sedlo pouze syknu bolestí, ale statečně vyrážím na cestu. A ejhle…bolest po pár kilometrech ustupuje a vše je v naprostém pořádku. Takže čtyři dny bez vložky jsem přežil bez následků. Ale pokud jste zvyklí jezdit normálně bez vložky, počítejte s tím, že si budete chvíli zvykat.

Jako další pokus jsem po návratu zkusil sto kilometrovou jízdu s vložkou. Co vám budu povídat. Jedním slovem nádhera a paráda. O sedle prostě nevíte. Dříve jsem byl zvyklý dost často měnit polohu na sedle, abych si na dlouhých cestách ulevil. Na Joyseat jsem tuto potřebu neměl. Sednu a jedu, polohu neměním. Snad pouze v případě dlouhých sjezdů. 

A vadí mi něco? Jo, jedna drobnost by se našla. Tou je velikost výřezu v sedle. Abychom si rozuměli, bez toho výřezu by to nefungovalo, ale má to jednu negativní vlastnost. V případě, že vás zastihne průtrž mračen, počítejte s tím, že během okamžiku máte prdel mokrou. Až na kost. A to nic příjemného není. Možná by stálo za zvážení vyvinout na spodní část sedla nějakou membránu, která by sedlo ve spodní části kryla. Naštěstí jsem bikepacker a ve chvíli kdy mám podsedlovku, mám prdel v suchu.

Velice často jsem byl tázán na zašpinění sedla a ucpávání dírek nečistotami. Za celou dobu jsem nic takového nezaznamenal. Sedlo jsem vždy opláchnul a voda z něj krásně vytekla odvodňovacími otvory, které jsou jak na boku, tak na špici sedla. Výborný nápad. 

Pojďme si to shrnout. Pokud jezdíte bez vložky bude si muset vaše pozadí na sedlo zvyknout. Chvíli to bude trvat, ale zvyknete si. Pokud jezdíte bez vložky krátké jízdy (do 70 km), tak úplně v pohodě a budete spokojeni.

Pokud jezdíte s vložkou? Bez komentáře. Prvotřídní od prvního usednutí. K tomu nemám co víc dodat. Špička. 

Mohu tedy Joyseat od Posedla doporučit? Za mě mohu a přiznám se, že již mám druhé. Ano, je to nemalá investice, ale když si spočítám množství sedel, která mi prošla dílnou, tak je to investice rozumná. Přeci jen sedlo s kolem neprodám a bude sloužit na dalších, až do roztrhání…prdele.