Lužických 24 hodin venku

Text a foto: Roman Bojda

Sraz máme v pátek v 15:30 u Botanické zahrady a za nádherného azura šlapeme směr Krásná Studánka, v údolí Kateřinek/Stráže nad Nisou se napojujeme na cyklostezku směr Bedřichovka. Zde pokračujeme po zelené TZ zvlněným terénem přes les a louky s výhledy na Ještědský hřbet a začátek Lužických hor. Do Chrastavy dofrčíme po krásné malé asfaltce lemované pastvinami. Chceme se vyhnout provozu a tak na Vítkov stoupáme boční malou silničkou k farmě Vysoká a dál přes louky kolem archeoskanzenu Curia Vítkov. Jo tuhle pasáž mám raději opačně, ale nedá se nic dělat, někde ty výškové metry musíme nabrat 🙂 Hlavně si zde v klidu můžete povídat a kochat se, auta zde téměř nejezdí.

V Horním Vítkově pokračujeme po cyklostezce a zároveň zelené TZ kolem zbytků starého větrného mlýna k rozcestí Pod Výhledy s přístřeškem a servisním stojanem s kompresorem. Drsná šotolina vás kolem větrníků dovede až k Úhelné. Cesta vede přes zdánlivě nekonečné pole. Zde se místy pořád ještě valí voda ze silných dešťů minulého týdne. To nám trochu bere vítr z plachet, protože nechceme být zasraní až za uši. Za Oldřichovem na Hranicích v Hrádku nad Nisou nakupujeme na večer a dáváme rychlé pivko v poslední české hospodě.

Záhy překračujeme hranici do Německa a napojujeme se na cyklotrasu směr Eichgraben a úpatím Lužických hor do Olbersdorfu. Stará úzkokolejka, kde jezdí výletní parní lokomotiva určitě stojí za zhlédnutí. Zde je ještě možnost nakoupit pokud člověk stíhá otvíračku. Krásné gravelové cesty čekejte hlavně zde za hranicí. Z Olbersdorfu začíná stoupání do 545 metrů k našemu dnešnímu cíli. Přístřešek Marienhutte se tyčí na nádherném místě s výhledem na Oybin, skalnatý hřeben nad ním a na vrchol Hvozd. Pár metrů od nás se nachází stará zřícenina Alte Mariehutte. Povečeříme, vypijeme co máme a jdeme spát. Klasický pohodový bikepackingový večer. Lavice v přístřešku by mohli být širší, ale jinak je to klidná noc s měsícem na obloze.

Ráno nás budí slunce, co je vždy optimistický jev. Vaříme kafe a balíme, než se zmátoříme je po desáté hodině. Zde je možnost si trasu natáhnout dál Německem, ale my jsme omezený časem a tak pokračujeme zpátky do Česka směr Krompach. Sjíždíme rychlou asfaltkou až k Naději, kde se odpojíme ze zelené TZ na modrou a dojedeme do Mařenic. Na návsi tady paní provozuje malý obchůdek. Nakupujeme pozdní snídani a na dětském hřišti zaženeme hlad. Večerní piva se projeví a neochotně stoupáme z Mařenic po modré TZ směr Babiččin odpočinek. Tenhle úsek trasy je zároveň nejhorším terénem na trase, ale naštěstí netrvá dlouho. Dále pokračujeme po modré tzv. Korzovke. Je to krásná šotolina s výhledy, přes Šestku až do Petrovic, kam dojedeme pohodlně pro změnu po červené TZ. Z Petrovic ženeme na oblíbenou cyklostezku “hadovka”, která se vlní lesem s výhledy na Ještěd a kopečky v okolí Ralska. Je to další ideální gravelová cesta, kde si to člověk fakt užije.

Z Polesí už volíme sjezd do údolí do Rynoltic, odkud po převážně asfaltové cyklostezce valíme až do Bílého Kostela nad Nisou.

Ideální místo k obědu ve “stánku pod třešní” využíváme moc rádi. Sedáme do stínu a než se skvěle najíme a spláchneme to pivem, dává se do nás zima. Musíme jet, už to není na velké vysedávání, leda na slunci. Ocitáme se zase v Chrastavě. Pod Andělskou horou volíme levou odbočku lesem u vlakové zastávky. Zde je možnost si na modré TZ vyzkoušet k překonání řeky unikátní Transbordér, kdo nezná, tak určitě doporučuji. Cyklostezka Odra-Nisa nás pak dovede v podstatě bez provozu až do centra Liberce.

Bylo to hezkých 24 hodin venku. I to někdy stačí na vyčištění hlavy a načerpání energie.

– pro případné zájemce o přesný gpx soubor trasy napište do komentáře 🙂