Liguria: po stopách Alta Via

Text a foto: Martin Novák

Nakláním se do okénka a spisovnou italštinou požaduji  tři lístky do Ventimiglia plus tři kola. Tři osoby ano, ale kola ne povídá ten za pokladnou. Tvl kucí, nechtějí nám vzít kola?! Trošku nervozita, ale veselý rohlík zaměstnance drah s vysvětlením, že zdejší dráhy vozí kola zdarma všechno smáznul. Platíme (neuvěřitelných) 36 eur, upalujeme před budovu a na chodníku si děláme malý veselý piknik. Ještě na nástupišti se seznamujeme s místníma bikefriend’s (Andrea se svojí holkou), kteří také jedou na hranice a dozvídáme se další zprávu, která už není tak pozitivní, Alta Via je v horních partiích cca nad 1600 m pod sněhem a projet to na kole je nesmysl. Cesta v dobytčáku s novýma známýma celkem utekla a my ve 20:30 stojíme ve Ventimiglia. Počasí skvělé, první kroky nás vedou najít krámek a nakoupit zásoby na první den. Ke všemu je dnes úplněk, takže pivko, grappa, sedánek na břehu moře s ohromným měsícem jako z filmu.

Před půlnocí osedláváme naše oceláky a z hlavní ulice Corso Genova odbočujeme malým nenápadným podjezdem na trasu AV. Je to tady pánové! Asfalt se najednou začíná dost zvedat, ale natěšení z neznámého ve spojení čerstvých sil a alkoholu dělá neskutečně moc, ale jen do chvíle, kdy se hladké pod plášti změní v úzkou kamenitou pěšinu pro srnky. Nekonečná hodina a půl tlačení s občasným přenášením kol po skalkách. Z jedné strany cesty kolmý sráz dolů, z druhé nahoru a to celé  lemované hnusně pichlavými a nepropustnými keři. Ale zaplaťpánbůh za ně. Krátký křik a na cestě stojíme jen dva. Kozel zahučel i se svojí naloženou Salsou ze srázu, ale díky tomuto porostu může pokračovat! Konečně se sklon srovnal a my nacházíme místo pro dnešní bivak. Vybalit, otevřít pivka a Kozel hned rozjel kuchařskou šou pod širákem, flákota z panenky s houbovým přelivem byla excelentní. Dopít pivo, grappa na hezké sny, zahučet do spacáku a z repráčku začal vyprávět J. Werich Františka Nebojsu.

Probuzení je neskutečné, pod námi modré moře, za zády zasněžené vrcholky. Snídaně, zabalit a pokračovat v krasojízdě po AV kolem Colla Sgarba do Rocchetta Nervina, což je horská vesnička s malým náměstíčkem, až kýčovitě krásným starým kamenným mostem a památníkem Memoriale degli Alpini, kde nás vcucla rodinná restaurace Rio Barbaira. Původně byli dané pevné body trasy, ale díky nestabilnímu počasí, neznalosti terénu a sněhu se celý trip nesl ve znamení freeridebikepacking. Rocchetta nám mizí za zády a my lemujeme řeku Torrente Nervina přes Isolabona do městečka Pigna, kde najíždíme na červenou AM1 a dále přes Castel Vittorio, kde opět neskutečná tlačka téměř až do obce Bajardo (910m.n.m.). Zde, asi po hodině strávené v příjemné místní restauraci zjišťuji, že nemám batoh…naštěstí byl stále na svém místě u kostela, kde jsme chvilku stáli, když jsme vjeli do města. Kolem naložených biků stále krouží  místní dědula a nadšeně je prohlíží. Asi fanda cyklistiky…jsme usoudili. Den končíme 16-ti kilometrovým sjezdem za příjemnějšími teplotami do Poggio di Sanremo. Po chvilce hledání jsme našli u domu zeď oddělující pozemek a malý olivový sad, kde vybalujeme spacáky, nějaké pivo, panáček, Werich (včera jsme ho nikdo neslyšel celého) a dobrou.

V pět ráno nás budí drobný déšť. Rychle do žďáráku a ještě chvilku spát. Pod námi se probouzí San Remo, kam po nezbytné ranní hygieně vedou naše první kroky. Hlavně najít rychle první bar, kde je pro tuto chvíli středobod všeho, funkční WC. Nebe je po mrakem, fest fouká, ale stále celkem teplo. Dáme toasty, několik káves, malá prohlídka města a už střídavě jízdou a tlačením nabíráme ztracené výškové metry. Najíždíme na červenou Via della Costa (opět zažíváme nástrahy typických italských stezek, ukrutné klesání nebo stoupání), která nás dovede do hradního městečka Bussana Vecchia. Něco neskutečného! Kout plný roztodivných tvarů a soch a přivítání od George Cloony (tak jsme toho týpka pojmenovali) do krásně prapodivné terasy se slovy: Tady vás nikdo obsluhovat nebude! Co si najdete, to si vemte, takže ovoce, víno, pizza. A cena? Dej co dáš!

S úžasným pocitem sjíždíme krásným 6-ti kilometrovým sjezdem do Riva Liguri. Stavíme a Kučis nemá batoh (ztráty batohů nás budou provázet celý výlet)! Je nahoře! Pokus zavolat si taxi (nahoru se už nikomu nechce) nevyšel, tak tam jedeme všichni…dík kamarádi…dole si dáme něco na mě. Dnešní plán je dobýt Imperii. Cestou míjíme San Lorenzo al Mare. Počasí se rapidně zhoršilo a dle meteo ani být lepší nemá. Musíme najít dobrý flek na noc! Kousek nad San Lorenzo nacházíme kemp il Persiano, ale cestou žádný krámek a my jsme na suchu s jídlem i alkoholem, takže litry čaje (ještě že jsme si včera natrhali šťavnaté ligurské citrony). Poprvé napínáme plachtu a Kučis má scénář o přívalu vody a předvádí, kudy a kde se bude valit voda. Jediný, co se stalo bylo, že mě ve dvě ráno nafackoval roh plachty, který Kučis přidělal.

Ráno rychle najít krámek, koupit novou Grappu a dopolední časovka do Andory. Za pár hodin sedíme na náměstí Piazza Giulio Cesare v Laigueglia, kde na rohu nalézáme malinký krámek Focaccio a x variací na tuhle dobrotu a samozřejmě i sladkého pečiva. Dnešek má být s počasím úplně na dně. Ještě neprší, ale obloha je jak z amerického velkofilmu “Konec světa“!V tuto chvíli se vše točí kolem otázky nocování…nejlepší by bylo něco pevného se střechou. A je to tady…zima, neskutečný proudy vody z nebe a naší záchranou se stal kemp Delfin a koupená noc v mobilheimu. Kuchyňka, koupelna, topení…co víc si přát. Probuzení s nadějí v lepší počasí se nekonalo. Velký prdlajs, venku minimálně dvojka stěrač! procedí Kozel. Chtěli jsme se přiblížit Finale Ligure, ale je jasné, že dnes se nic konat nebude. Jediný pozitivní je, že nám uschli věci a my se mohli vykoupat. Ale nálada je nadále veselá (ještě aby ne, když celý den požíváme různé nápoje) a jak pronese Kučis: Poznáváme italskou Itálii bez turistů, volové, a v rytmu místních. Na pobřeží už jsme, ale nechtěně dlouho a všichni se už těšíme zpět na kopce. Snídaně…vejce do skla, panini, káves, grappa…musíme ještě zůstat a tak, díky počasí, jsme spuchli o podstatnou část peněz. Začarovaný kruh. Čas se krátí a do Janova ještě 150km.

Ráno padlo rozhodnutí opustit střechu a vyrazit do hor. Před Finale Ligure musíme sjet opět k pobřeží kvůli mostu přes řeku, ale hned za mostem levá na trasu Finalpia-Arma kolem Bric Briga. V poledne se promáčený  schováváme pod venkovní krytou terasou zavřené restaurace Osteria della Briga. Nález funkčních venkovních teplometů, které jsme ihned roztopili a začali sušit sebe a oblečení. Dnešek bude hodně o morálu! Přijíždí auto…rychle vypínáme teplouše a jdu se optat, zda nás tady nechají a jestli by nám neprodali něco na zahřátí. Za 10 minut otvíráme první láhev Vino Roso Alta Via a záhy druhou Ligure di Ponente. Ve tři odpoledne se zdá, že déšť trošku polevil, tak sedáme do sedel. Už od Finale je cesta nekonečné 20-ti kilometrové stoupání. Kolem osmé večer dorážíme do cíle dnešního dne. San Giacomo del Giogo (1115m.n.m.). Poutní kaple, krb, venku pramen s vodou a ve výklenku flaška piva pro potřebný a těma jsme v toto chvilku my! Alta Via nám dneska ukázala co umí. Krb se podařilo zapálit, ale jinak kaple je celá studená a celkem vlhká. Natáhneme šňůry a všechno sušíme.

K snídani vaří Kozel polévku, která nás snad trošku zahřeje. Venku je stále hnus s teplotou 3-5 st. Oblékáme na sebe potem a kouřem vonící oblečení a vyrážíme do nejbližší vesnice najít bar nebo krámek. Hned za kaplí je rozcestí Ligurských trailů, kde na ceduli objevujeme samolepku od kluků z Rumburku-Kola Brabec. Chvilku jedeme po AV, chvilku po Terre Alte směr Mallare. Střihneme si i jeden z místních trailů ať si ulevíme. V Mallare všude zavřeno! Do pr…e, tento týden jsou totiž Velikonoce a hned potom mají italové svátek osvobození. Následuje Altare. Konečně něco otevřeného, ale taky zde padlo (díky počasí) rozhodnutí už nejet dál do hor. Sjíždíme podél Bric della Madonnetta (přes Lavagnola) do Savony a podél pobřeží do Varezze. Na konci Savony potkáváme Berkovi (jedou i s malýma dětmi na kole z Čech). Nad Varezze má být kemp, který po chvilce objevujeme, ale 45 eur za plácek pro plachtu?! To nechceš! Někdo prohodí-co to pánové odpískat? Do Janova to máme cca 30km. 

Počasí si nevybereš, ale i tak jsme tento kousek země poznali docela dobře. Stylem časovka se zbytkem sil proti větru jsme cyklotrasou s tunely zhruba v půl 8 večer v Janově u auta. Cestou domů sjedeme na Gardu, vysrkneme posledního lahváče a na chvilku usneme. Brener-Mnichov-Chemnitz-Nový Bor…díky kucí, bylo to fajn.