“Levný drahý” gravel Triban grvl 120

Text a foto: David Šponar

Jenže ouha, kola vyprodána, zeptejte se snad za měsíc. Nakonec se na mne usmálo štěstí a do 5. týdnů dorazil mail, že kolo bude, hurá. Celý natěšený (vždyť to znáte), jsem v den “D” dorazil do “Dekáče” a kolo vyzvednul. Kolo bylo nachystané a seřízené (tady musím pracovníky Decathlonu pochválit) a tak stačilo nastavit sedlo, naskočit a vzhůru na zkušební jízdu. Vše vypadalo OK a tak jsem se stal majitelem tohoto úžasného biku.

Hned první týden jsme spolu prošli zatěžkávací zkouškou v podobě bikepackingového víkendu, kdy tenhle stroj prokázal své kvality i drobné nedostatky. Naštěstí pozitiva převažovala nad negativy a já už tak nějak tušil, že je to láska na celý život. Před další velkou výpravou, tentokrát do Itálie, bylo potřeba udělat na kole pár změn. V první řadě to byly pláště. Dodávané Hutchinsony měly v podstatě silniční vzorek a tak s nimi byl velký problém v jakémkoli sypkém terénu. Bohužel se kolo dodává se stejnými plášti jako před 2 lety, i když si na ně zákazníci stěžují a to ze stejného důvodu jako já. Nicméně, po výměně za Tufo swampero to začalo být to pravé ořechové. V terénu nebyla už žádná potíž s adhezí a tak nějak to i lépe “letělo”.

Druhá změna byla se sedlem, ale to je u každého mého kola klasika. Potřebuji svoje osezené sedlo, abych na dlouhých cestách trpěl o něco méně.

Tyto dvě věci jsem měnil hned ze začátku, jelikož bylo jasné, že to o dost vylepší pohodlí. A pohodlí bylo nutné vzhledem k tomu, že nás čekala daleká cesta do Benátek.

Itálie dopadla na výbornou. S kolem nebyla sebemenší potíž a to mělo naloženo mých 77 kilo a dalších 25 kilo v bagáži. Tady se musím trošku pozastavit nad brzdami. Kolo je osazeno mechanickými brzdami Promax DSK 330R. Měl jsem z počátku veliké obavy, aby všechnu tu váhu ubrzdily, jelikož než si brzdy sedly, tak to (cca 150 km) vypadalo, že půjdou z kola. Po”zajetí” však brzdy držely a byly naprosto dostačující. Je potřeba mít samozřejmě rozum a nevalit to 70 v hodině. Trošku jsem také v Alpských kopcích postrádal větší rozsah přehazovačky, jelikož má kolo jen 10 rychlostí a kazetu do 42 zubů. Nebylo však třeba ani jednou sesednout z kola. Vše se dalo ušlapat.

Od té doby však uplynulo dost vody a kolo má dnes najeto přes 10 tisíc km. Bylo ve slunné Itálii, zajelo si k moři do Polska na Hel, do Rakouska i přes spousty místních kopců. A nebylo třeba cokoliv upravovat nebo měnit. Tedy až na spotřební materiál, jako jsou destičky a řetěz. Kolo je totiž osazeno sadou od Microshiftu, konkrétně H100. Tato sada je jedním slovem skvělá. Má přehazovačku XLE s brzdou, která se přepíná na těle šaltru malým posuvníkem, aby se řetěz v terénu moc nehýbal. Řadí přesně, nezadrhává se a není třeba ji nijak udržovat. Lanka a bovdeny jsou nesmrtelné. Páky jsou sice trožku úzké, ale mám drobné ruce a tak to nevadí. Někoho by mohlo odradit, že nejdou páky nastavovat v poloze k řídítkům, jako to má např. Sram. Vzdálenost je však OK. Trošku neesteticky vypadá bokem vyvedené lanko s bovdenem pro přehazovačku, ale to je detail, na který si člověk zvykne.

Co mne však na kole dodnes udivuje a baví je hliníkový rám. Konkrétně se jedná o AL6061 T6. Nejen, že se výrobci povedlo trefit moji oblíbenou matnou barvu army navy, kterou oceníte především při spaní v lese. Je tak nenápadná, že jsem jednou v šeru kolo skoro nenašel. Nejlepší na rámu je však geometrie. Je až neuvěřitelně pohodlná. Má vyšší hlavovou trubku a umožňuje tak vzpřímenější posed než klasická silniční geometrie. Toto kolo má navíc prodlouženou horní rámovou trubku a zkrácený představec, což výrobci umožnilo posunout vidlici směrem dopředu, aby nedocházelo ke kontaktu nohy s předním kolem. Vidlice je karbonová, což nebývá u této cenové relace úplně běžné. Nejvíce jsem pohodlí geometrie oceňoval při dlouhých jízdách napříč Evropou. Ani po celodenní jízdě přes 150 km mne nezabolely záda ani ruce. Ty díky beranům mohly odpočívat ve spoustě poloh. Je to prostě dravec vhodný nejen na řádění za humny v lese, ale i pro cestu kolem celého světa. Dnes už vlastním i dražší celokarbonový model od Canyonu, ale musím přiznat, že na expedice sáhnu vždy po Tribanu. Nejen pro jeho jednoduchost a spolehlivost, ale také pro to, že se o něj člověk nemusí tolik bát a může mu naložit, co se na něj jen vejde. To s karbonem opravdu nemohu.

Co napsat závěrem? Napadá mne toho spousty a tak se, pro jednoduchost, vrátím k nadpisu. I když kolo nestojí ani 20 tisíc, je to jeden mých nejdražších kousků. Pokud s gravelem chcete začít, není na světě lepší entrance model. Za pár korun budete mít spolehlivé kolo, které budete milovat, a vydrží vám spousty kilometrů s minimálními náklady.