Koruna severu

Text a foto: Martin Bořil

Jak to všechno začalo? 

Za chvíli tomu bude skoro rok, co jsem přišel poprvé do styku se slovem bikepacking. Hned jsem věděl, že něco takového chci dělat, ale takové věci logicky nejdou hned. Plány byly velké. Jet na kole na Erasmus do Slovinska, potom objet celé Alpy. Chtěl jsem prostě hned podnikat velké akce. Stačí se podívat na pár videí na Youtube nebo pročíst bikepacking.com/.cz, a hned by člověk jel až na konec světa. Nicméně jak to tak bývá, Erasmus padl, měsíční plány na cestu taky, tak jsem se vydal aspoň na původně dvanáctidenní, ve výsledku jen šestidenní cestu. Zkušenosti, lekce pokory a nezapomenutelný týden.

Co a jak, kudy a kam?

Koruna Severu byl takový záložní plán. Chtěl jsem přece víc. Alpy, moře. Během prázdnin jsem ale dospěl k tomu, že s nulovou zkušeností s bikepackingem by bylo pro tentokrát asi lepší zůstat v ČR. A aby člověk mohl poznávat svět, musí přece znát svoji rodnou zem, ne? Když jsem si uvědomil, že jsem vlastně nebyl na většině nejvyšších vrcholů našich pohoří, bylo jasno. Koruna ČR (ano, ČR). Deset až dvanáct dní, 1700km. Beskydy, Jeseníky, Orličky, Krkonoše, Jizerky, Lužické hory, České Švýcarsko, Krušné Hory, Šumava, Novohradské hory a nakonec mateřská Vysočina. Prostě okolo ČR proti směru hodinových ručiček. Plán skvělý, že? Teď ho ještě splnit…

Pro tuhle cestu jsem udělal ještě další zásadní rozhodnutí. A to nákup nového kola. Když jsem před pár lety poprvé viděl koncept gravel, hned mě to zaujalo. Pro laiky je to něco jako silnička do terénu. Vždycky jsem na to ale koukal jako na vysněnou budoucnost. Letos se mi ale po brigádě na horském hotelu dostalo pár zlaťáků, a tak jsem vyrazil. Do Decathlonu. Vážně? Ptáte se. Ano, dlouho jsem to zvažoval, hledal, četl a studoval, ale nic lepšího jsem nenašel. Za 15999 korun českých jsem pořídil krásnou silničku s širokou průchodností rámu pro 37mm pláště. A máme doma gravel. Není to pecka? V době kdy píšu tenhle článek mám na Tribanu najeto asi 2 tisíce km a jsem naprosto spokojen. Ale o kole až někdy příště.

Plánování

Vícedenní akce si vyžadují v každém směru aspoň trošku plánování. Po jarních, silně negativních, zkušenostech s navigací Etrex od Garminu, jsem se rozhodl pro trošku odvážnou variantu. Celou trasu budu mít přesně naplánovanou a staženou do hodinek. Operativní problémy budu řešit na telefonu na mapy.cz. Půjde to? Snad ano. Podle některých to určitě nebude ten pravý bikepacking, ale to mi zatím nevadí. Noclehy mám taky dopředu naplánované, server boudy.info je opravdu k nezaplacení. Aspoň co se obsahu týče, grafiku a přehlednost opomineme. Takže vezu jenom spacák, nafukovačku, pár kusů oblečení, vařič a běžecké boty. Ano, běžecké boty. Na Sněžku je totiž zakázané jezdit na kole, takže tam budu muset vyběhnout. Boty se budou hodit ještě víckrát, ale o tom až později. No, a zbytek se pořeší po cestě. Jedem!

Odjezd!

Den první. Fakt jsem vyjel. Nevěřím. Ze Žďáru vyjíždím po sedmé, musím dojet až pod Beskydy, takže práce bude dost. Když ráno projíždím Žďárské vrchy, dojde mi jak to tady máme krásné. Při pomyšlení na rovinu okolo Olomouce, která mě čeká zbytek dne, se mi odsud fakt nechce. Nicméně vylezu na Devět Skal, nejvyšší vrchol Žďárských vrchů, a musím pryč. Polička, hrad Bouzov, Haná a Olomouc. Jede to. Vzpomínám na naši jarní bikepackingovou přespávačku s bráchou, několik km jedu po stejné trase. V Olomouci kupuju u nepřijemné paní duši, doplním vodu, vzpomenu na lyžařskou akci před třemi týdny a valím dál. Až do Bystřice pod Hostýnem. Lidl! Kofola, závin, bouřka a šup vytlačit kolo na hřeben. Pro dnešek hotovo.

Poraď si, jestli to umíš!

No, musím. Dneska je v plánu Lysá Hora a přejezd pod Jeseníky. Další dvoustovka. Vstanu brzo, abych nemusel spěchat. A najednou, po necelém kilometru jízdy píchnu. Yes, začíná sranda! Zalepím, jedu dál. Po dalších čtyřech kilometrech mám znovu prázdno. Protržený plášť. Výborně, hned druhý den. Rychlá konzultace s Pášou po telefonu nabízí jediné. Běh do servisu pro nový plášť. Nazouvám botky a valím 20km po asfaltu s kolem v ruce do Valmezu. Já věděl, že se ty boty budou hodit. Koupím pro jistotu oba dva pláště nové, přecejen tomu druhému z Decathlonu taky moc nevěřím. Překvapivě ale potom vydržel zbytek výletu!

Je skoro poledne, teprve druhý den, a já už mám skluz. Co se dá, musím jet. Rožnov, krásné údolí Bečvy, a pak Lysá. Bejkárna jak má být. To ale netuším co mě čeká zítra. Teda tuším, ale nechci si to připustit. Zbylých 120km je krásných, leč trošku nervózních. Ke spaní přijíždím v 10 večer, při telefonátu si úspěšně vyleju vodu na těstoviny, a tak jdu radši spát, zítra je taky den.

Vertikální pátek

Hned ráno musím měnit trasu kvůli uvolněnému šroubku v kufru tretry. Včera jsem kvůli tomu málem nesundal tretru z kola. V servise naštěstí mají jeden navíc, takže opět v plně funkčním stavu vyrážím na Praděd. Tam už jsem několikrát byl, ale vždycky běžmo ze strany od Švýcárny. Stoupání přes Karlovu Studánku je pro mě tedy novinkou. Praděd je jedna velká asfaltová dálnice, takže nahoře jsem za chvilku. Trošku ve mě hrkne při sjezdu ze Švýcárny, kde je asi kilometr kamenný chodník. Nechtěl bych takhle sjíždět celých 1000 výškových metrů do Koutů. Naštěstí se po chvíli mění v krásnou šotolinu, a to máme rádi!

40km mezi Kouty a Starým Městem pod Králičákem uteče krásně. Pak ale přichází první krize výletu. Svačím na náměstí a koukám na masiv Králičáku. Vyhlídka, že ho budu půlku tlačit, možná mě dožene bouřka a ještě mě potom budou čekat celé Orličky, není moc přijemná. Jiná možnost ale není, takže Abfahrt! Ani nevím jak jsem se nahoru dostal. V půlce kopce jsem přezul boty a nakonec to šlo docela pěkně. Sjezd na polskou stranu beru jako přípravu na Dolomiťáka, zatnu zuby a modlím se aby vydrželo kolo. A ono jo. Do teď to nechápu.

Přečkávám úmornou Polskou zkratku a najíždím do Orliček. Oproti Jeseníkům to jsou takové kopečky, ale neméně krásné. Zabolí ale zavřená restaurace a plný hotel na Šerlichu, jediná možnost přespání a vyprání si věcí na dlouhou dobu. Achjo. Tak si na protest lehám pod ceduli ‚Zákaz stanování‘ asi 15 metrů od chaty. Já přece nestanuju, ne? A těstoviny s těstovinama k večeři. Za dnešek bych si zasloužil snad víc, bohužel nic jiného nemám. Třeba zítra.

Krizová sobota

Muselo to přijít. Krize. Poprvé se budím unavený. Dneska mám dojet do Pece a vyběhnout na Sněžku? Aha. Zajímavé. Silou vůle se rozjíždím, ale dneska to prostě nejede. V Trutnově mě navíc na dvě hodiny zavře na autobusové zastávce bouřka, takže Sněžka dneska padá. Cíl je se aspoň dostat k dnešnímu ubytku, k seníku dva kilometry od Výrovky. Z Pece nahoru musím místy potupně tlačit, ale na víc ty silniční převody a dnešní nohy fakt nemají. Je ale krásně a užívám si to, Krkonoše jsou pecka.

PS: pozor, v Krkonoších jsou nějaké cesty pro kola zakázané. Je potřeba s tím počítat. Dá se tam jet samozřejmě v pohodě, ale zdá se mi to jako neúcta k správcům a k horám. Když to není nutné, nejezděme tam. Ano, myslím na tebe, neznámý elektrocyklisto bez helmy.

Zpátky v ráži

Dneska mě čeká další vysokohorská etapa. Ráno výběh na Sněžku, nic moc zajímavého. Když jsem se potom o půl 11 balil k odjezdu, ptala se mě nějaká turistka s ironickým nádechem jestli není na vstávání v horách trošku pozdě. S úsměvem jsem jí vysvětlil, že už mám v nohách skoro 20km, pokořenou Sněžku a mířím támhle na obzor na Ještěd. Nevím, proč hned odešla a nechtěla se bavit dál. Poprvé jsem se ale za celou cestu trošku víc zapovídal s kolemjedoucími cyklisty, načež jeden po čtvrthodinovém rozhovoru zhodnotil mé počínání docela trefně: ‚K***a, hoši, tak tomu říkám démon‘. Skvělé setkání s borci, kteří mi ještě poradili krásnou cestu do Špindlu. Díky! 

Dál už to letělo rychle. Stoupání po sjezdovce na Mísečky, potom Harrachov a Jizerky. Nostalgie. Co jsme se toho tady nalyžovali. České poháry na lyžích na Mísečkách i v Harrachově, nespočet soustředění a zimních radovánek, dokonce jsme tu byli i na LVB s bratry a tátou (Letní Víkendové Bajkování)… A teď tady jedu sám na kole a na všechno tohle vzpomínám. Pecka. V tom ten bikepacking miluju.

Výběh na Smrk, po traverzu na Knajpu, sjezd na Bedřichov a dolů do Liberce. Donut, čokorolka, balíček chipsů, litr a půl kofoly a jedem na Ještěd. Fuha, další vzpomínky, kolikrát už jsme tady závodili (ještědský Skyrace). Najedou jsem nahoře, stihnul jsem i západ slunce a vyhlížím Lužické hory a můj dnešní nocleh. Dolů, zavolat do civilizace že žiju a spát.

Lekce

Možná jste si všimli, že se název jmenuje Koruna Severu, ale několikrát jsem zde zmiňoval Korunu ČR. Je to jednoduché, mise nebyla splněna podle plánu. Po pěti dnech jsem toho měl prostě dost. Akci jsem naplánoval stylem: co jsem schopen ujet za jeden den, a to byla chyba. Až na sobotních 115km jsem každý den šel skoro na hranu svých možností a takhle to dál nešlo. Rozhodl jsem se tedy tímhle tempem dokončit aspoň ten sever. Pro příště vím, že v tomhle terénu je 150km a 2000-2500m+ /den maximum, co bych dokázal vydržet opravdu dlouho. Tempo, které jsem měl ale tentokrát nastavené mě samo uhnalo, a tak jsem to šestý den otočil směr Žďár a doklepl těch 200km najednou. Když už bejkárna, tak pořádně.

Celkem: 1038km/16700m+ za 6 dní. 

Zdoláno: Lysá, Praděd, Králičák, V. Deštná, Sněžka, Smrk, Ještěd.

Výbava: Kolo Decathlon Triban RC500, podsedlová a handlebar Apidura + batoh. 

Strava: Během dne tyčky, polomáčenky a chipsy, večer těstoviny. Jednou za dva dny na snídani kaše. Do budoucna lépe pořešit vodu, stávalo se mi, že jsem neměl z čeho vařit snídani nebo co pít k večeři. Rozhodně tedy vzít více než 2.5l.

Co dál?

Bylo to těžký a bylo to krásný. Určitě jsem si potvrdil, že to za to stojí a že mě tyhle věci baví. Stavy nemohoucnosti a samoty jsou dočasné a občas se takhle odpoutat od reality není na škodu. Každopádně je potřeba si ujasnit, jestli jedete na odpočinkovou dovolenou, nebo výkonnostní přejezd nějakého pohoří. Může pak totiž rychle přijít zklamání v podobě naplněných cílů a byla by škoda kvůli tomu s bikepackingem prásknout. Je to totiž krásná forma cestování.

Takže přiště plánovat víc s pokorou a třeba to dopadne ještě lépe! Skol!