Ideálním výchozím bodem pro návštěvu Kokořínska je město Mšeno. Ať se rozhodnete dopravit vlakem, nebo autem, od chvíle kdy usednete na kolo, budete během pár minut v lese.
Charakter krajiny, plné skalních roklí, údolí a vrchů je na fyzické nároky poměrně náročný. Za dřinu v potu tváře vás však odmění, krásnými sjezdy i úzkými singletraily na které budete doma ještě dlouho vzpomínat. V letní sezóně a o víkendech, však není na lesních pěšinách k hnutí, proto maximálně doporučuji vyhnout se víkendům, svátkům apod. V našem případě, byl skvělý čas na konci roku. A jelikož letošní prosinec bikepackingu přeje, tak nám i nebývale přálo počasí.
Ze Mšena můžete vyrazit přímo po modré na Pokličky. Několikrát je nutné sesednout z kola, ale tento symbol Kokořínska stojí za návštěvu. Po té údolím přímo na hrad Kokořín. Hned za hradem začíná do svahu zaříznutá pěšina (neznačená) která se po cca 2 kilometrech napojuje na zelenou.
Tento naprosto skvělý, celkem čtyř kilometrový singl, končí v obci Jestřebice.
Následuje rychlý asfaltový transfer směr Dobřeň a Střezivojice, kde se objevuje modré značení. Modře značená, široká lesní cesta ústí u rozcestí Dražejov, kde se kříží s červenou. Červená značka pak vede až do cíle námi zvolené etapy. A to na Vysoký vrch (nad Plešivcem). První červený úsek z Dražejova do Rozprechtic má velice strmý začátek. Pěšina doslova padá na dno údolí, které se v době naší návštěvy topilo v bahně a jílu. Těžaři nám zde připravili doslova jílovou past plnou brodů. S bahnem a vodou v údolích je třeba počítat v celé oblasti. Díky tomu, že veškerá voda ze strmých pískovcových srázů okamžitě zteče dolů, bývají cesty často mokré.
Finální část v podobě stoupání z Nedamova na Vysoký vrch je jako ten pomyslný hřebíček do rakve. Na začátku je vpravo pod skalou studánka, kde je možné doplnit zásoby vody. Ty se hodí, protože až vynesete, nebo vystrkáte
kolo na vrchol, budete si chtít zchladit hrdlo řádným douškem. Skalní vyhlídka na kopci je ideální ke sledování zapadajícího slunce a poskytuje spoustu místa na vaření i spaní.
Zpět do Mšena se dá cesta opět namotat přes nekonečná bludiště roklí a hřebenů. Nabízí se varianta po modré a navštívit hrad Houska s bránou do pekla, nebo po zelené kolem Velkého Beškovského vrchu. Na námi projetou zelenou variantu navazuje další asfaltový transfer směr Tubož. Pár set metrů za vesnicí uhýbá do prava opět zeleně značená cesta, která graduje náročným výjezdem. Trápení však nezůstane bez odměny, protože výjezd okamžitě přechází v dlouhý i když dost technický sjezd. Fat biky si s velkými kameny a kořeny s lehkostí pohráli, ale na klasické 26´ to chce hodně pevnou ruku a hlavně nervy. Tato cesta končí na hlavní silnici mezi Rájem a Kokořínem. Zpět pod Pokličky je to jen pár zhoupnutí v pedálech. Snažit se vysoukat kolo po schodech na horu, ale není vůbec potřeba. Vrátit se zpět do Mšena je mnohem příjemnější spodem, kolem Náckovy rokle a Faraona.
Naše tříčlenná parta si tuto dvou denní exkursi do světa pískovcových skal náramně užila. Přestože drápat se do nekonečna z údolí do údolí se občas neobešlo bez úlevu vyvolávajících citoslovcí. Ohřát si večer u ohně naše zablácená, unavená těla a pobavit se nad rekonstrukcemi našich pádů na kluzkých cestách, však dalo na všechna trápení rychle zapomenout.
Vzdálenost
50 km
Převýšení
900 m
Obtížnost
4 z 5
Dny
2 dny
50 km
900 m
4 z 5
2 dny
Diskuze