Karbon a zase karbon-Borealis Crestone

Borealis je značka kol od mladé společnosti z Coloráda nesoucí název Fat Bike Company. Společnost založil muž s česky znějícím jménem Steve Kaczmarek v roce 2013. Firma je to malá a portfolio produktů nabízí pouze a jenom fatbiky, alespoň v současné době. Těmi jsou hliníkový Flume, karbonový Echo a jako vrcholný model karbonový Crestone.

Právě tento top model se mi, bohužel již na sklonku letošní mizerné zimy, dostal pod zadek. Nejdříve tedy pár slov k celkovému ustrojení tohoto karbonového fešáka. Jednoduše a stručně řečeno karbon, karbon a zase karbon. Karbonový rám, karbonová vidle, karbonové ráfky, karbonová sedlovka, karbonová řidítka a kdyby se dělaly karbonové pláště, tak zde také určitě budou, ale zatím nejsou. Nyní trochu vážně. Právě asi ty pláště jsou to nejtěžší, co na celém kole naleznete a vězte, že Maxxis Colossus 26×4,8 jsou věrné svému jménu a kolosální opravdu jsou. Jejich váha 1600g je také kolosální. Ale k samotným pneumatikám a ráfkům se dostaneme později. Když už jsme u kol, tak ty jsou na nábách Turnagain z dílny Borealisu a ráfcích od americké firmy HED, které jsou jak jinak, než z karbonu. Mimochodem vypadají úžasně a jak pláště tak i ráfky jsou připraveny pro bezdušovou úpravu. Většina hlavních komponentů je dodávána firmou RaceFace a to v řadě NEXT SL. Představec je také z dílny RaceFace a to Turbine 70mm. Řidítka jsou v šířce 740mm a kliky jsou osazena jedno převodníkem o počtu 30-ti zubů. O pohon se stará SRAM XX1 a brždění zabezpečuje taktéž SRAM a to brzdami Guide Ultimate. O pohodlí vašeho sedacího ústrojí dbá sedlo Ergon SME30 EVO s logem Borealis a pohodlí vašich prstů a dlaní obstarávají gripy Ergon GA2. Převod síly z převodníku na jedenácti kolečko vám umožní řetěz KMC X11 a aby jste měli pocit, že za vynaložený peníz dostáváte opravdu to nejlepší, tak je ve zlatém provedení.

Rámu dominuje především černá barva, kterou elegantně doplňují odstíny modré. Bovdeny jsou taženy vnitřkem rámu. Celkově rám působí velice uhlazeně a přitom pevně. Ale jelikož jsme web o bikepackingu, tak se zde určitě nebudu rozepisovat o technických faktech a o tom, jak jaká použitá technika funguje či nefunguje. Od toho jsou tu jiní. Z mého osobního pohledu a zkušeností se mi jeví volba komponentů jako vysoce kvalitní a funkční. Co mě mile překvapilo, je možnost přidělání tří držáků, což se na karbonových fatbicích zrovna moc často nevidí, dva jsou umístěny klasicky a třetí je ze spodu rámu (určitě ho využiji). Bohužel na karbonové vidlici žádná možnost uchycení držáků pomocí šroubů není. Nuže což, to se dá řešit i jiným způsobem.

Nastal čas poprvé se vyšvihnout do sedla a vyrazit cestou necestou a to doslova, protože obuté pneumatiky lákají (vyzkoušet) vydat se mimo značené trasy, valit se přes kořeny, kameny, brodit se bahnem a kdyby byl sníh, tak i sněhem. Jelikož jsem kolo dostal čerstvě smontované, tak je tlak v pneumatikách maximální, aby si pláště a duše měly čas sednout. Tudíž mě nezbývá nic jiného, než ujet pár kilometrů po asfaltu, než se odhodlám odpustit tlak a vjet do lesa. Ale on i ten asfalt je v pohodě a na nahuštěných pneumatikách mi cesta rychle ubíhá a to i překvapivě do kopce, ale nebojte, však ono se to změnilo. Pro testovací jízdu jsem si vybral, mně lokalitu nejbližší, a tou jsou traily na Císařském kameni. Před vjezdem do trailů odpouštím, ale protože nemám zkušenost s karbonovými ráfky, tak se poněkud bojím moc odpustit a hurá do prvního sjezdu. Hned po ujetí prvních pár metrů se dostavují dvě zjištění: za prvé nemusím při prudkém sjezdu přesouvat váhu nad zadní kolo a za druhé jsem jako gumídek. Hopsám a hopsám. Zastavuji a opět odpouštím. Hned je to lepší a kolo je v terénu naprosto jisté a přesné. Jediné, na co si zvykám, jsou pneumatiky, protože nevím, co vše si s nimi mohu dovolit, ale i to se velice rychle mění. Obutí drží, díky své šíři a tlaku, skvěle stopu a i při větších náklonech stále cítíte perfektní kontakt s podkladem. Jediné, kde je to trochu slabší, jsou mokré kořeny a kameny, zde je potřeba si přeci jen dávat trochu pozor a příliš kolo nenaklánět. S předním kolem je vše v pořádku, zadní kolo na tomto typu podkladu trošičku ustřeluje, ale je možné, že je to tlakem. Výjezdy jsou neskutečně snadné a i ve velice prudkém stoupání obtížným terénem vás nic nenutí k přesunu váhy dopředu, aby se kolo nestavělo na zadní.

Po dojezdu do nejnižšího bodu trailů mě opět čeká návrat na začátek trailů a tady přichází první rozladění. Na start trailů si vybírám cestu, která vede částečně po asfaltu. Při vjezdu na silnici mám najednou pocit, jako by mě někdo držel za zadní sedlo a jízda se stává utrpením. Stejnou cestu mám naježděnou i na fatbiku se čtyřpalcovým obutím a u něj to takové trápení nebylo. Rozměr 4,8 palce je jednoznačně znát a tak po první jízdě nabývám dojmu, že vození pumpičky bude naprostou nezbytností. Po návratu do garáže, umytí a namázání řetězu, začínám přemýšlet, zda dodávané pneumatiky nezaměním za užší. Ano, lze to změnit, protože ráfky Hed vám tuto možnost volby dávají. Nakonec to nedělám, protože si začínám myslet, že to ještě třeba půjde vyladit tlakem.

Pár dní dávám kolu, z důvodu pracovního vytížení, nucený odpočinek a v sobotu brzy ráno vyrážím na další jízdy. Ještě před tím měním tlak na 0,4 baru a to jak na předku, tak i na zadku. Hned prvních pár metrů jízdy po asfaltu ukazuje, že to byla dobrá volba. Ještě aby to tak bylo i v terénu. Odbočují co nejdříve do lesa a opravdu i v lese je to dobré. Jednoznačně se to změnilo k lepšímu. Kolo jede, co jede, ono letí po rozmoklých bahnitých stezkách a ani ve stoupáních nijak neztrácí. Zde malé odbočení. Pro ty, co nikdy neseděli na fatbiku, nebo s ním začínají – při nájezdech do prudkého stoupání, u fatbiků obecně, je potřeba si osvojit poněkud jinou techniku než u klasického horského kola. U XC se většinou do prudkého stoupání najede vyšší rychlostí a tu se pak snažíte udržet, prostě kopec zkusíme vyletět. Fatbike je jiný. Při nájezdu přeřadíte na lehčí převod, snížíte rychlost a pomalu stoupáte. Důvody jsou dva. Prvním je, že v případě nízkého tlaku vám při rychlém nájezdu do technického stoupání hrozí poškození pneumatiky nebo ráfku a druhým důvodem je, že pokud máte zase vyšší tlak v pneu, tak se kola chovají jako hopsa koule. Ale jedná se o můj subjektivní názor, pokud tedy máte jinou zkušenost, napište ji určitě do komentářů. To bylo malé odbočení k technice jízdy na fatbiku a nyní zpět ke Crestonu.

Borealis Crestone je prostě a jednoduše kolo s výbornou geometrií a užijete si s ním mnoho zábavy a to po celý rok. V zimě velké pláště budou určitě výhodou a pokud naleznete na ostatní roční období ten správný tlak, tak i ve zbývajících měsících si toto kolo užijete. Bohužel, já si s ním zimu moc neužil a to více se na ni těším. Kolo se i při uchycení beznosičových brašen, vzhledem ke své váze okolo jedenácti kil ve velikosti L, ovládá velice dobře a na dlouhé cesty náročným terénem, je jako stvořené.

A nyní pozor. Je zde něco, co tomuto kolu dává ještě další rozměr. V Fat Bike Company mysleli i na ty, kteří nechtějí v jarních a letních měsících jezdit na tlustých pneumatikách, ale nechtějí mít více kol ve své sbírce, a tak je kolo připraveno i na montáž kol o rozměru 29+. Tím získáváte dvě karbonová kola v jednom a to nemluvě o tom, že použítím kol 29+ značně snížíte i celkovou váhu. Až našetřím nějaké peníze pořídím tato kola, vyzkouším a podám náležitý report.

Negativa

Asi vysoká pořizovací cena, která v současné době není známa

Nepřítomnost šroubů pro další držáky na vidlici

Vzhledem k použití karbonových ráfků nutnost většího tlaku mimo zimní měsíce