Počasí konečně slibovalo trochu sluníčka a já už hrozně potřeboval někam vypadnout. Kolo jsem zabalil jako obvykle, když jedu na pár dnů - tzn. řídítka harness + vak + připínací brašna, podsedlovka harness + vak a horní rámová brašna. Komplet vše Acepac. Bidony do košíků v rámu, protože na GT Grade ještě nemám velkou trojúhelníkovou brašnu. Večer před odjezdem jsem si udělal test na Covid, abych mezi okresy nevozil nějakou havěť.
Text a foto: Robert Hejkal
Do poslední chvíle jsem váhal, jestli se vydat někam po své ose nebo na sraz. Dokola jsem řešil, kolik asi může přijet na sraz lidí, jestli je to dobrý nápad. Jenže sraz byl letos v dostřelu, trasa relativně rychlá a na horách ještě místy leží sníh…tak jsem zaklapl nohy do pedálů, ono to nějak dopadne, a pustil na hodinkách trasu Litvínov – Plešivec a vyrazil.
Vyjel jsem v sobotu po osmé hodině ranní (již v pátek vyráželi jen ti opravdoví dobrodruzi). Vzdálenost do cíle mi to hlásilo 125 km, venkovní teplotu čtyři stupně Celsia.
Již po pár kilometrech jsem začal litovat, že jsem na GT nezvýšil nastavitelný offset přední vidlice. Jak jsem zatížil řídítka, již dost živé řízení se stalo ještě “živějším” a kolo bylo jednou rukou téměř neovladatelné. Poučení pro příště. Cesta mi zkraje moc neutíkala, přeci jenom jsem jel místy, kde to znám a až někde za Louny mě to začalo bavit. Trochu jsem šetřil síly, abych na sraz nepřijel brzy a druhý den nebyl “vystřelený”. Navíc foukalo studeně proti. Zlepšilo se to až v Řevničově, kde měli otevřené okénko restaurace a povedlo se mi tam ulovit teplý oběd a jedno pivko.
Přes Rakovnicko a Křivoklátsko už to byla paráda, navíc poměr kilometrů ujetých vs. do cíle se překlopil v můj prospěch.
Lidi na srazu, které jsem znal pouze online, byli hrozně fajn a trochu jsem litoval, že jsem musel jít první spát. Byla mi ale hrozná zima (a přeci jenom trochu dodržoval odstup) a ráno jsem potřeboval vyrazit relativně brzy. Po snídani jsem zabalil a vyrazil na cestu zpět chvilku po osmé hodině společně s Dagem.Ten mě na gumě odtáhnul málem až do Prahy a když jsem se musel v Hostomicích odpojit, abych nabral správný směr, tak jsem už bohužel viděl jen zvířený prach od směru, kam uháněl.
Jak mi byla při cestě na sraz zima, tak zpátky to pražilo. Krom spálenin jsem si domu přivezl i bolavé koleno. Teleskopická sedlovka bohužel nedržela úplně správně výšku posedu a špatný posed u mě vždy skončí bolavým kolenem. Před dalším bikepackem ji musím dát pryč…úplně nevím, co je to v GT napadlo. Zpátky jsem díky mírně odlišné trase najel 131 km.
Sraz byl hrozně fajn. Pokud bude možné uspořádat na podzim další, rád zase pojedu.
Dík organizátorům a bikepackingu zdar!
Diskuze