Okolo mě se pomalu probouzí k životu příroda. Nad sebou slyším nejspíš sojku, ale jemné houpání hamaky mě stále udržuje v lehkém polospánku, tak nad ptačím druhem nehloubám. Někde okolo něco proběhlo? Vnímám, že se rozednívá, a pomalu se probouzím i já. Sem tam zašustí tarp, když se do něj opře ranní větřík. Otevírám oči a postupně přivykám světlu nového dne. Rozepínám moskytiéru a vykláním se ven, abych se podíval mimo tarp do korun stromů, a zároveň už šátrám na zemi pod sebou, nahmatám liháč a stavím na ranní čaj. Ještě tu chvilku zůstanu a čaj si pěkně vychutnám ze své hamaky.
Že to bylo všechno jinak? Nuže dobrá, mohlo to být třeba následovně… Bože, to byla zase noc! Poprvé mě to chytlo v jedenáct. Jen co jsem se konečně uvelebil a našel vyhovující polohu a začal usínat, začalo se mi chtít čůrat. Takže rozepnout spacák, skrčit nohy až k bradě a pak je vystrčit na levobok a přehodit přes okraj hamaky a pokud možno se zároveň trefit do bot. No, netrefil jsem se, ale už to vážně nevydržím, vybíhám tedy bez bot mimo tarp. Bože, to je úleva! A teď rychle zpátky do hamaky. Deset minut zápasím se spacákem jak s nějakou anakondou, upravuju umístění zateplení, zachumlávám se a usínám. Ve tři ráno mě probouzí chlad v nohách. Nedaří se mi znovu zabrat, tak se převalím na bok do skrčené polohy a třením se snažím zahřát si chodidla. Upadám do spánku, abych se co chvíli opět probouzel zimou, a tak to jde až do rána. Ráno předstírám, jak jsem se skvěle vyspal. Skutečnost bych nepřiznal ani za zlatý prase.
Taková byla má první zkušenost a ještě několik dalších se spaním v hamace – a nejspíš něco podobného čeká i většinu z vás, pokud se rozhodnete vyměnit stan za hamaku. Samozřejmě se najdou výjimky, ale v mém případě to láska na první pohled nebyla. Ale i tady platí, že kdo to nevzdá, tak se postupně ke klidným nocím dopracuje. A o tom všem by měl být tento seriál o hamakování. Nejdřív se ale podíváme trochu do historie, na počátek cesty, která k dnešnímu fenoménu hamakování vedla.
Lekce z historie
Zrození předchůdce dnešních hamak se s největší pravděpodobností datuje nějakých tisíc let zpět do oblasti Střední a Jižní Ameriky. Antropologické výzkumy pak potvrzují, že hamaky byly dost dlouho tkány z pruhů kůry stromu hamako. Těmto lůžkům domorodí indiáni neříkali nijak jinak než „hamacas“. Odtud tedy pochází název pro závěsné lůžko.
V této části světa hamaka byla a stále ještě je dokonalou ochranou před hady, hlodavci a dalšími otravnými a mnohdy jedovatými obyvateli džungle i okolí lidských obydlí. Dodnes ji obyvatelé Jižní Ameriky používají, ukládají do ní své děti, používají ji ke spaní a odpočinku po práci.
Nová Guinea. Pilotní důstojník „Scotty“ Duguid relaxuje s knihou v houpací síti a čeká na rozkaz ke vzletu v dosahu svého Kittyhawku.
Když u Bahamských ostrovů dne 12. října 1492 zakotvil první Evropan čili Kryštof Kolumbus, tak si kromě mnoha dalších věcí všiml, že domorodé obyvatelstvo využívá ke spánku speciální tkané sítě, které věší nad zemí mezi stromy Tento způsob spaní ho natolik zaujal, že se několik kusů hamak rozhodla posádka dovézt zpět do Španělska. Odtud se hamaka pak rozšířila dál: byli to opět Španělé, kteří v období španělské conquisty, kdy jako dobyvatelé (conquestoři) krvavě kolonizovali pobřežní oblasti dnešní Floridy, Mexika a Střední Ameriky, a s sebou si vedli – nyní už plátěné – hamaky, které zavedli jako standardní výbavu kolonizačních jednotek. Do konce 16. století hamaky zavedla všechna námořnictva tehdejších světových mocností.
I na lodích řešila hamaka problém s hlodavci a další havětí, ale její praktičnost se ukázala ještě v několika ohledech. Šetřila místo, protože jako alternativa k lůžkům zabíraly hamaky mnohem méně místa. Dále se hamaky využívaly při vlnobití, protože pokud přišla bouře, hamaka přirozeně vyrovnávala houpání lodi. Proto také bouři trávila ta část posádky, která zrovna neměla službu, v hamace. Kdo by netrávil, že?
V kontinentální Evropě se začala hamaka v 16. století využívat i pro volný čas. Vznikaly nejen hamaky z plátna, ale také lehčí verze z provazové sítě (ty byly ovšem méně pohodlné). V opravdu velkém měřítku byla hamaka využívána na velkých stavbách, jako bylo např. budování železnice nebo Panamského průplavu. Byla levným, praktickým a hlavně rychlým řešením spaní a v tom byla opravdu nedostižná.
Ve své novodobé historii si hamaka prošla snad všemi válečnými konflikty – stále se ovšem hamaky vyráběly z plátna, s čímž původně přišli Španělé. Až za války ve Vietnamu došlo k zásadní inovaci podnícené potřebou dodávat pro průzkumné jednotky hamaky z lehčích materiálů, než bylo plátno. Začalo se experimentovat například s materiálem určeným na výrobu padáků. Došlo i ke změnám v konstrukci.
Opravdu bouřlivým vývojem ovšem začaly hamaky procházet začátkem našeho tisíciletí, a tento trend trvá dodnes. Objevují se stále nové materiály, váha výrobků klesá, přibývají nový výrobci. Srdce hamakáře plesá!
Spaní v hamace: mýty a skutečnosti
Výběr hamak na trhu je takový, že najít tu pravou chvíli trvá. Navíc nějakou dobu zabere, než se člověk naučí hamaku správně zavěsit. O prvních nocích, než si tělo zvykne na nový „pelíšek“, jak jsem zmiňoval v úvodu, ani nemluvě. Zkrátka, na hamaku je potřeba si udělat čas a obrnit se trpělivostí – protože to stojí za to a kdo jednou hamace přišel na chuť, už nechce spát jinak. Pojďme si teď porovnat výhody a nevýhody hamaky a třeba odbouráme i některé zažité názory a klišé, které neustále diskusi okolo hamakování provázejí.
– Hamaku postavíte kdekoliv
Ano, v Evropě, Jižní i Severní Americe, větší části Asie, ale i v Africe opravdu hamaku postavíte téměř kdekoliv. Potřebujete k tomu jen dva pevné body, mezi které ji zavěsíte. Ideální je najít dva stromy, a ty jsou skoro všude a pokud nejsou, stačí obvykle sjet trochu z cesty a určitě je najdete.
Někdy stačí najít například i kombinaci staré zdi, sloupu či opuštěného auta se stromem apod., a máte vystaráno. V tomto ohledu je hamaka neskutečně praktické lože. Nemusíte moc přemýšlet, kde ulehnete, protože víte, že nějaký flek najdete skoro hned, a proto se můžete soustředit na své putování krajinou… a o to jde především, ne? Nezastaví vás ani terén plný kamení nebo strmý svah. Hamaku zkrátka postavíte nehledě na překážky – je to jako mávnutí kouzelným proutkem, při kterém vyslovíte jen abrakadabra, teď chci spát.
.To se o stanu říci nedá. Pro stan, ale i pro klasický bivak, potřebujete najít ideálně místo v rovině a pokud možno bez čehokoli, co by vás v noci tlačilo do páteře.
Pokud se ale rozhodnete navštívit skotskou vysočinu, mongolské pláně nebo saharské pouště, budete mít s hamakou problém. Existují řešení, kdy ji lze postavit i na zem, někteří cestovatelé si s sebou dokonce berou speciální skládací kotvicí stojany určené pro zavěšení hamaky, ale to už jsou kompromisy, které zvyšují váhu vybavení. Při podobných cestách vám pomůže dobré plánování, kdy místa na přespání vyberete tak, aby se v okolí vyskytovaly skalní útvary, opuštěné ruiny apod., kde se budete moci „zavěsit“. Anebo protentokrát zvolíte stan.
Vzrůstající obliba hamakování, jíž jsme svědky v posledních deseti letech, hodně souvisí s aktuálním trendem, který civilizaci nutí zamýšlet se nad ochranou životního prostředí. Ubývá divočiny, zatímco lidí je na planetě stále více. Logicky také více lidí chce trávit čas ve volné krajině, aby zrelaxovali a na chvilku unikli z kolotoče, kterému říkáme běžný život. Sílí nápor návštěvníků v chráněných oblastech a nejen tam. Zvyšující se zájem turistů o pohyb v přírodě s sebou v rámci snahy o její zachování nese různá omezení. A zde je volba jasná: nejen že z pohledu současných zákonů je spaní v přírodě v hamace zatím stále svobodnější, ve srovnání se stanem je hamaka také rozhodně šetrnější. Většinou platí, že místo, kde byl postavený stan, poznáte podle seschlého, udusaného a nerovností zbaveného fleku na zemi. To u hamaky nehrozí. Zavěšení hamaky na strom vyřešíte speciálními stromovým smyčkami, tzv. tree huggers. Smyčky drží „na tření“, přičemž tlak se rozloží do široké pásky, která se nezařezává do kůry a nepůsobí tudíž nijak výrazně na lýko, které vede stromem živiny. Také nemusíte upravovat terén pod hamakou, jste přeci zavěšení, a když ráno odejdete z místa přespání, nikdo nic nepozná.
– V hamace je vedro
Někdy se setkávám s názorem, že v hamace je člověku horko, protože ho materiál hamaky vlastně obalí skoro kolem dokola. Nevěřte všemu, co se říká. Dnešní hamaky jsou vyráběny z velmi prodyšných tkanin a navíc když v hamace ležíte, může okolo vás volně cirkulovat vzduch, který vás naopak dobře ochlazuje. Někdy až moc dobře… ochlazování vidím jako největší slabinu (nejen) zimního hamakování, kterou je nutné řešit dodatečným zateplením. Za chvilku se k tomu ještě dostaneme… Při spaní v hamace si také nevydýcháte vzduch jako ve stanu. Máte nad sebou jen tarp nebo rovnou nebe.
– V hamace vás studí zadek
Jedna z největších slabin hamakování je přílišné ochlazování. To zná dobře každý hamakář. Celý problém spočívá v poloze lidského těla při ležení v hamace. Pokud je hamaka nezatížená, připomíná zavěšený banán. Podle toho, jak ji nastavíte, v ní pak ležíte méně nebo více diagonálně, čímž minimalizujete prohnutí svého těla. Nicméně nikdy nespíte zcela rovně a právě nejnižší bod vašeho těla trpí zimou nejvíce. Tím nejnižším bodem se z logiky věci stává váš zadek. Právě pod ním si totiž svou vahou nejvíce stlačujete izolační vrstvy svého oblečení a spacáku, přicházíte o loft a rychle prochládáte. Je to velmi nepříjemné a rozhodně se pak nevyspíte. Proto například já sám vozím celoročně zateplení hamaky a nikomu nedoporučuju bez něj vyrazit, pokud teplota v noci klesne pod 20 °C. Někomu jako izolace postačí karimatka, podle mě se jako nejlepší řešení jeví speciální zateplení určené přímo pro hamaku. O tom ale podrobněji někdy příště…
– Hamaku postavíte rychle
Pravda je, že tohle říkají hamakáři, kteří se snaží na svou stranu získat dalšího potencionálního hamakáře nebo hamakářku. Jestli vás už takhle někdo lámal, tak mu nevěřte. Myslí to s vámi dobře, ale strašně kecá. Vězte, že hamaku postavíte mnohem pomaleji než dobrý ultralight stan, který máte tzv. v ruce. A v tom to je. Stavba hamaky má dlouhou učící křivku a pokud chcete stavět rychle, musíte mít celý proces perfektně zmáknutý. Nikdy se neučte stavět hamaku na své první výpravě, to bude dřív ráno a můžete jít zase domů. Hamaku se učte stavět nejprve doma nebo na zahradě a zkoušejte všechna možná nastavení tak dlouho, dokud to nezvládnete i po slepu… Mám pro vás challenge: zkuste to se šátkem přes oči a měřte si čas stopkami. Já to zkoušel. Když to zvládnete, bude se vám taková zkušenost velmi hodit. Mně se hodila naposledy při cestě na bikepackingový sraz na Kumburku, kdy jsem z Prahy vyrážel o den dříve pozdě večer a za tmy dojel do lesů za Brandýsem nad Labem. Tam jsem zjistil, že mám v čelovce komplet vybité baterie. Nezbylo než stavět poslepu… Takže to trochu upravíme: hamaku postavíte stejně rychle jako dobrý, jednoduchý ultralight stan – pokud už víte, jak na to.
– Hamaka je lehčí než stan
Někdo tvrdí, že ano, někdo zase ne. A proč v tom nepanuje shoda? To proto, že každý hamakář může mít jiný set-up, který vyhovuje právě jen jeho potřebám. Proto se na hamaku nedívejte jako na stan., tahle optika tady neplatí. Pokud chcete využít hamaku naplno, pak se na ni dívejte jako na systém, jehož klíčovou vlastností je modularita. A modularita vám dává téměř nekonečnou svobodu v tom, jak si svůj hamakový set nakonec postavíte a budete variovat pro léto, zimu a přechodná období. Nebojte se kombinovat produkty různých značek. Jako příklad uvedu, že gramařovi bude vyhovovat, aby měl hamakový set co nejlehčí a nejskladnější. Pravděpodobně sáhne po whoopy slings zavěšení. Hamaku použije superlight z ripstop tkaniny a moskytiéru bude mít samostatnou, aby ji bral, jen když pojede do Komárna. Tarp poveze, jen když bude muset, a taky to nejspíš bude superlight verze. Zateplení bude mít péřové a místo spacáku použije raději quilt. Ano, můžete mít hamakový set, který bude nejlehčí na světě – anebo naopak nejodolnější, případně něco mezi oběma možnostmi. To už je čistě na vás.
– V hamace se nevyspíte
Tvrzení, že v hamace se člověk tak dobře nevyspí, je asi nejčastější námitkou vůči hamakářům, kterou zaslechnete nebo naleznete na internetu, Nicméně já si zase naopak nedovolím tvrdit, že se v hamace vyspíte lépe. V hamace se podle mě vyspíte stejně dobře, ale jinak. WTF? V klasické posteli lidské tělo působí svou vahou jen v určitých bodech (lopatky, ramena, klouby, kyčle, hlava atd.). Po určité době tělo tyto tlaky vyhodnotí jako nepříjemné a vy změníte polohu. Ráno se probudíte na boku nebo na břiše… V hamace se ale třeba na břiše spát nedá, tak jak může být spánek v ní komfortní? Výhoda hamaky spočívá v odstranění tlakových bodů! Spaní na zádech je tedy v hamace pohodlnější, navíc možnosti, jak pokrčit nohy či ruce, jsou neomezené. (Kromě toho je poloha s nohama položenýma výše dobrá pro krevní oběh.) Ale aby to nebylo jednoduché, závisí míra pohodlí při spaní v hamace na správném prověšení a volbě vhodné hamaky vůbec, to už jsou ovšem technikálie, o nichž si povíme jindy. Z vlastní zkušenosti mohu dodat, že v hamace se dá spát velmi pohodlně i na boku, pokud dodržíte pár základních pravidel, které eliminují nebezpečí, že vás hamaka vyklopí – další téma, kterým se budeme v seriálu zabývat.
A šup na další díl: Výběr hamaky aneb hledání svatého grálu
Diky moc za fantastickej clanek. Prestoze si zatim nejsem jistej, ze ze me bude dalsi hamakar, uz se tesim na pokracovani.
Ahoj, moc díky. Pokračování určitě bude. Přemýšlím, že spojím výběr hamaky včetně variant poloh při spaní. Ono to spolu hodně souvisí. Jen to nafotit a sehnat modelku. Na mě by určitě koukat nikdo nechtěl. A když ji neseženu, tak to budete muset přežít. :-). Budu určitě rád za podněty pro další pokračování. Navíc bych to chtěl více držet v rovině se zaměřením na bikepacking.
Jo, taky objevuju kouzlo hamaky, a zatím jsem nadšený. ?
Akorát že místo nějakého „setu“ mám prostě jenom hamaku, takže příprava je opravdu na chviličku.
Také jsem to tak zpočátku měl, ale po nějaké době jsem zjistil, že si potřebuji dost precizně vše nastavit, aby byl spánek opravdu komfortní. Pak jsem potřeboval systém, s kterým bych mohl jezdit celoročně a ten logicky musel splňovat například váhové, teplotní a další parametry, které jsem požadoval. K tomu se ale postupně dostaneme. Hodně záleží na tom, jak vážně to člověk s hamakou myslí. Ale tak je to se vším.
Hned za tím stromem na Kumburku začíná cestička, která dobře prověří stabilitu brašen.
Škoda, že jsem o srazu nevěděl, takby bych se stavil.
Moje záda bohužel říkají hamace ne.
Tak to je škoda, Kumburk byl vypečený sraz. Já dorazil jako poslední až za tmy. Další sraz bude určitě na jaře. Více k tomu bude vědět Dag. Tuším, že se už rodí nějaký plán, ale nechci to říkat za něj. Ale zpět k tématu. A zkoušel jsi už hamaku nebo si myslíš, že ti to zkrátka záda nedovolí? Říkám to proto, že mě to naopak na záda pomáhá. Konkrétně tomu ulehání a komfortu se budeme dost věnovat.
Ano, zkoušel několikrát. Bohužel to nedám déle jak 2 hodiny..
Bylo by fajn kdyby info o srazu bylo i tady. Ač jsem sice mlád, tak sociální sítě nemám.
Ahoj…tuto chybu napravím hned na jaře, kdy plánujeme první sraz. Pokud to tedy situace bude umožňovat.
Určitě jarní sraz bude, tedy pokud to současná situace bude umožňovat. Informace o plánovaném termínu zveřejníme s předstihem na sociálních sítích Twitter, Instagram a Facebook.
Díky za skvělý článek. Těším se na pokračování. Nedávno jsem si pořídil ultralight setup od Sea To Summit, ale dost otazníků mám kolem zateplení, protože tam váha a objem naskáče kvůli spodní izolaci. Uvažuju o nějaké kombinaci underquilt + quilt a chci vyzkoušet jak moc izoluje samotná nafukovací karimatka. Pak by mě ještě zajímaly zkušenosti se špatným počasím. Jak třeba tarp obstojí během deštivé noci kdy fouká i silný vítr ze stran.
Moc děkuji, jsem rád, že první díl oslovil. Zateplení je kapitola sama pro sebe a vydá to na samostatný článek. Objem a váha roste hlavně u syntetiky, ale zase je výhodnější cena a snese i hodně hrubé zacházení. Na bikepacking mi přesto přijdou lepší péřové varianty. Mají výbornou sbalitelnost a váhu. Mínusem je ale vyšší cena a je potřeba být k takovému výrobku celkově šetrnější. V náročnějších podmínkách hodně pomůže i protektor, který se zavěsí ještě přes zateplení. Bohužel v Evropě je dobrých výrobců péřových zateplení v porovnání se zámořím jako šafránu. Ale najdou se. Hodně slušná nabídka je například u polských výrobců a nově se objevil jeden zajímavý výrobce i v Maďarsku. U tarpů je to podobná alchymie, ale kdybych to měl zjednodušit, tak platí, že do opravdu špatného počasí nebo zimy je dobré vozit větší tarpy. Například 3x4m. Ty různé miniaturní „koso“ plachtičky na vymazlených reklamních snímcích jsou spíš výsměch a dávají smysl hlavně v létě a ideálně v mírných podmínkách. Případně je dobrý komprtomis rozměr 3x3m. Vydržte, ke všemu se dostaneme 🙂