Čistokrevný závoďák Arc8 Eero

Vždy jednou za čas přišel nějaký cyklistický boom. Jeden rok to byly fatbiky, další rok plusková kola, ale nikdy to dlouho nevydrželo. Rok se s rokem sešel a byl konec. Našlo si to svůj okruh nadšenců, ale nikdy se to masově nerozšířilo.

Když přišly na trh první gravely, zbystřil jsem a hned jsem si říkal: Tak tohle bude jiný. To s námi vydrží i několik let. A zdá se, že jsem se nemýlil. Kdo dnes nemá ve své stáji gravel, není cyklista (nadsázka).

Těžko byste dnes hledali výrobce kol, který by gravelové kolo nenabízel a k jednomu z těchto výrobců patří i švýcarská firma ARC8.

ARC8 je značně mladá značka jízdních kol, kterou v roce 2018 založili dva Švýcaři, Jonas Müller a Serafin Pazdera. Jonas po studiích strojního inženýrství, vyvíjel rámy pro renomované značky jako SANTA CRUZ, BMC a DT SWISS. Později se rozhodl založit vlastní firmu a spolu se Serafinem vytvořili webovou stránku na podporu svých inženýrských služeb pod názvem BICYCLE ENGINEERING, což vedlo k vzniku značky ARC8. Dnes mají ve svém portfoliu ucelenou nabídku kol, ať už jsou to MTB kola, silničky a v neposlední řadě právě gravel.

A právě gravel ARC8 jsem měl možnost minulý rok testovat a teď se s vámi podělím o své zážitky s tímto kolem.

Nejdříve se podíváme na rám a především na komponenty. Celokarbonový rám je doplněný karbonovou vidlicí, karbonovou sedlovkou a hliníkovým představcem s řidítky a vnitřním vedením bovdenů. Geometrie je…závodní. Na úhly jsem nikdy nebyl a nebudu. Řídím se svými pocity z jízdy a ty hned při první jízdě byly rychlost, tuhost a perfektní přenos síly. Ale tím jsem trošičku odbočil. Vracím se k osazení a začnu u zadnice. Na karbonové sedlovce ARC8 třímá sedlo Selle Italia (zapomněl jsem si vyfotit přesný typ). Kokpit jsem vám již popisoval. Jedná se o hlinikový, tak trochu dost netradiční představec s názve ICH a hliníková řidítka s mírným vyhnutím, u kterého jsem nebyl schopen dohledat úhel tohoto vyhnutí. Obé je značky ARC8. Představec má jiný typ uchycení řidítek, než jsme standardně zvyklí, ale je to elegantní a jednoduché (více na fotografiích). Jak už jsem výše psal, tak vedení bovdenů je vnitřkem představce. To pro někoho může být výhoda, ale pro někoho i nevýhoda. Celkově řidítka působí velmi čistým dojmem. O pohon a brždění se stará kompletní sada Shimano GRX s převody 1×12 a to včetně špičkových brzd GRX. Převodník má 42 zubů a pastorek je v rozsahu 10-51 z. Jaká byste čekali kola u švýcarské firmy? No jasně, DT Swiss a v tomto případě jsou to hliníkové ráfky G1800, doplněné nábami DT Swiss 370 a plášti Pirelli Cinturato Gravel H 40-622, které jsem hned vyměnil za Panaracer GravelKing SK+. Jinak do rámu se vejde plášť až do rozměru 700Cx50.

Na rámu najdete několik montážních bodů na láhve. Dva v rámu a jeden ve spodní části a dále možnost uchycení vrchní rámové brašny, taktéž na šrouby. Co zde chybí, jsou montážní body na vidlici. Škoda. A toť asi vše. Jde se jezdit.

A jako při každém mém testování, první jízdy probíhají s nenaloženým kolem. Kolo je neskutečně rychlé a co mile překvapí, je přesnost a lehkost ovládání. Je to perfektní zážitek. Po silnici a šotolině si jízdu neskutečně užívám a dupu do pedálů jako blázen. Přijíždím do lesa a vletím na první horší cesty. Tady už to takový komfort není. Kolo je neskutečně tuhé a má zadnice dost trpí otřesy. Zastavuji a upouštím tlak. Předek je v pohodě, ale zadek je stále značně tuhý a s tlakem v pneumatikách se bojím jít níž, kvůli možnému defektu. Zkouším různé typy terénu a na konci prvního společného dne, je mi jedna věc naprosto jasná. Tohle je čistokrevný závodní gravel. Tuhý, rychlý a na dlouhé cesty asi bude nepohodlný. A to především v náročnějším terénu, jako jsou kořeny a kameny.  Kolu je nejlíp na šotolině, hladkých lesních stezkách a asfaltu. Jak to bude s bikepackingem se uvidí hned následujícího dne, protože už mám naplánovanou několikadenní cestu do Terezína a pak dál podél Labe do vnitrozemí.

Vzhledem k nedostatku montážních bodů využívám všech úchytů na bidony. Tři mi, vzhledem k naplánované trase, budou stačit. Minimalizuji svou výbavu a následujícího dne vyrážím na cestu. Naložené kolo se chová stejně sebejistě jako bez nákladu a tak si jízdu neskutečně užívám. Kolo mě neustále nutí šlapat do plných a kolem poledne mi začíná docházet, že ty závodní sklony kola jsem převedl i do bikepackingu. Nestíhám se kochat a ani fotit. Navíc mám za půl dne v nohách takovou porci kilometrů, že plánovanou trasu měním a ještě si ji trochu natahuji. Opět se potvrzují předchozí zkušenosti s kolem. Pokud jedu po asfaltu, písčité nebo šotolinové cestě, je vše v naprostém pořádku. Trpět začínám až na polních a lesních cestách, plných výmolů, kořenů či kamenů. To se radost z jízdy poměrně rychle vytrácí a neúprosně si začínám uvědomovat bolest prdele, ramen a zad. A ještě v jednom segmentu trpím. Kopce. Fakt prudké kopce. Tam jsou převody nedostatečné a berou neskutečné množství energie. Pokud by to bylo mé kolo, tak je hned měním. Jinak je ale řazení naprosto přesné, jak už tak u Shimana bývá a brzdy jsou neskutečně účinné.

Ve zkratce: díky neskutečné rychlosti a převodům jsem původně čtyřdenní cestu ujel za necelé tři dny, ale domů jsem vrátil vyčerpaný. Ale spokojený.

A jaký je tedy můj závěr? Pokud hledáte rychlé kolo, které vás bude bavit na gravelových cestách a asfaltu, pak se ARC8 EERO jeví jako vynikající volba. Za 112.000,- Kč získáte vysoce kvalitní kolo s perfektním osazením, které vás nenechá ve štychu a vy si budete užívat rychle ubíhající kilometry. Pokud hledáte kolo primárně určené pro bikepacking, pak bych se asi poohlédl po něčem více pohodlném a s větším rozsahem převodů. Já doufám, že kluci v ARC8 vyslyší mé volání a připraví i další gravel v podobné geometrii, jako má jejich silnička. To by bylo jiné kafe.

Ještě upozornění na jeden faktický údaj. Při sbírání informací pro tento článek jsem na webu výrobce našel informaci, že maximální váha nákladu může být 10 kg. Tak prosím, mějte při případném výběru toto na paměti.