Cesta za východem slunce

Text a foto: Zbyněk Tomšů

V plánu jsme měli přejet republiku na kole ve dvou z nejzápadnějšího bodu do bodu nejvýchodnějšího. A to jakoukoliv cestou, do týdne, bez podpory a pomoci. Vše potřebné povezeme s sebou, po trase budeme kupovat jen jídlo. 

Cesta začala 13.9.2018 jízdou vlakem ze Žirovnice směr Aš. V Aši jsme nasedli na kola a navečer jedeme na start celé cesty. Je to nejzápadnější bod České republiky. Na startu jsme hodně pozdě večer v 19.28 hodin a už se stmívá. Udělali jsme narychlo pár fotek a vracíme se zpět do Aše, do kempu pod stan na přespání. Zítra nás čeká první etapa dlouhá 103 km.

14.9.2018      Od jedné hodiny prší. Přestává až nad ránem. Ještě skoro za tmy balíme stan a za jemného mrholení vyrážíme směrem na rekreační středisko Melchiorova huť, kde máme naplánovaný druhý nocleh. Jedeme za stálého mrholení a téměř v nízkých mracích. Nakonec se naplno rozpršelo, oblékáme pláštěnky a nezbývá nic jiného než pokračovat dál. Konečně přece jen přijíždíme do kempu Melchiorova huť, jsme totálně promočení, ale aspoň už  přestalo pršet. Postavili jsme stan a následovala neocenitelná horká sprcha, rychlá večeře a usínáme…. Skoro mi ani nedošlo, že mám dnes narozeniny. Tak to byl nakonec přece jen krásný den!

15.9.2018    Dnes je nádherné ráno, jasno a teplo. Čeká nás dalších 100 km. Jdeme na snídani, balíme stan a vyjíždíme směrem na Plzeň a dále na Beroun do kempu Srbsko. Cesta je o poznání lehčí než včera a rychle ubíhá. Krásně hřeje sluníčko, rychle míjíme Plzeň a chválíme si i slabý vítr, který nám fouká většinou do zad. Do kempu Srbsko přijíždíme docela v pohodě. Stavíme stan, sušíme mokré oblečení ještě ze včerejška a odcházíme na večeři. Takhle by to mohlo pokračovat i další dny…

16.9.2018     Budím se brzy ráno. Zatím je to dobré, únavu vůbec necítím. A už přemýšlím nad cestou. Musíme podjet Prahu a pokračovat na Kutnou Horu. Tam je cíl naší další etapy. Je to dalších 94 km. Balíme a vyjíždíme za nádherného počasí. Projíždíme krásnou přírodou okolo Karlštejnu a cestu si vyloženě užíváme. V Říčanech nás přepadl hlad. Zastavili jsme si na oběd a na krátký odpočinek. Po asi půl hodince pokračujeme dál a chvilku trvá, než po dobrém jídle rozhýbeme nohy. Do kempu Santa Barbara (Kutná Hora) přijíždíme mírně unaveni s pocitem, že už jsme téměř v polovině naší cesty.

17.9.2018      Probouzí nás mlhavé ráno, v klidu pomalu snídáme a za chvilku jedeme dalších 94 km. Je to stále dokola. Cíl je Litomyšl. Počasí se vybralo a je zase nádherně. Jedeme rovinatější část naší cesty. Míjíme Čáslav i přilehlé letiště. Šlape se nádherně, vítr nefouká, je jasno, teplo. Počasí nám vyloženě přeje. Z mého pohledu je to zatím asi nejlepší část cesty. Litomyšl se rychle přibližuje. Odpoledne přijíždíme do krásného kempu u fotbalového stadionu. Je tu úplně prázdno, ani jeden stan, správce přijíždí na zavolání telefonem asi po čtvrt hodince. Jsme tu opravdu sami, i chatky jsou prázdné. Je to divný pocit. Je tu absolutní klid. Večer lezu do spacáku a přemýšlím, co zbude zítra. Čeká nás rovinatá odpočinková etapa s cílem v Olomouci.

18.9.2018      Asi ve tři hodiny ráno se budím. Probudil mě velký vítr, který se nějak moc rozfoukal. Ráno vstáváme ještě za šera a stále hodně fouká. Balíme stan a ten se nafukuje jako padák. Vyrážíme na cestu a už je jasné, že dnes pojedeme stále proti větru. Je to nepříjemné, jedeme sice po rovinách, ale vítr je stále proti nám. Jedeme převody jako do kopců a vyloženě se dřeme. Trvá to celu cestu. Celých 96 km mám pocit, že mám „něco“ s kolem. Nejede a nejede. Konečně přijíždíme do kempu Krásná Morava v Olomouci, mám toho dnes plné zuby. Odmítám jít někam na večeři, a tak si dáváme dvě klobásy přímo v kempu a jdeme spát. Máme za sebou dnes zatím nejhorší úsek z celé cesty.

19.9.2018     Dnes to bude předposlední etapa. Ráno vypadá slibně, vychází sluníčko, vítr zeslábl. Z rovin se budeme postupně dostávat zase do kopců. Cíl máme naplánovaný za 90 km ve Frenštátu pod Radhoštěm. Tak zase snídaně, vše sbalit a vyjíždíme. Každý den stejné, stále dokola. Dopoledne ještě trošku pofukuje vítr, ale už je to jen z boku a slábne. Svítí slunce a na polovinu září je až neskutečné horko. Projíždíme krásnou krajinou okolo Bečvy a v dálce už jsou vidět kopečky Beskyd. Odpoledne už jsme v kopcích, ale jede se nám dobře. Je to mnohem lepší než včera. Na ty kopečky jsme zvyklí z naší domácí Vysočiny. Okouzlila nás tu v Beskydech nádherná příroda, užíváme si to. Teď mi dochází, že máme vlastně dovolenou. Navečer přijíždíme do kempu, který je přímo ve Frenštátu. Je tu jen pár stanů. Myslím, že si zasloužíme dobrou večeři. Hned vedle kempu je Valašská Rychta a jídlo nemělo chybu.

20.9.2018     Ráno se nám nechce vstávat. Nikam moc nechvátáme, cíl už je na dosah, chybí už jen 80 km na nejvýchodnější bod a dalších  15km zpět stejnou cestou do kempu. Začínáme si pomalu uvědomovat, že to vše dneškem končí. Pomalu balíme a vyjíždíme. Dnešek se už snažíme brát jako relax. Chceme si to užít, i když se malinko začíná projevovat únava. Šlapeme do pedálů a kilometry do cíle ubývají. Přemýšlím nad cestou, kolik jsme od Aše ujeli a kolik ještě zbývá. Kousek od Jablunkova máme vyhlídnutý kemp, do kterého přijíždíme po šestnácté hodině a stavíme zde stan. Budeme tu nocovat, ale ještě před tím musíme do cíle naší cesty. Musíme to stihnout do 19.28 hodin, abychom splnili podmínku přejet republiku do týdne (do 168h.) Sedáme tedy zase na kola a jedeme. Je to už jen 15 km. Jede se nám nádherně, je to nejhezčí část z celé cesty i z celého týdne. V cíli celé naší cesty, tedy na nejvýchodnějším bodu ČR jsme v 17.47 hodin. Je to krásný pocit a těžko se to popisuje. Udělali jsme zde pár fotek, sedli jsme na chvilku na lavičky a přemýšlíme……
Dokázali jsme to! Těch myšlenek je v hlavě moc a bude to chtít pár dnů na srovnání.
Po pár minutách odpočinku se vracíme zpět do kempu do stanu. Poslední noc a zítra ráno se vracíme vlakem domů, do Žirovnice.

Co říci závěrem

Přejet Českou republiku na kolech bez jakékoliv podpory do celkového času 168 hodin jsme splnili.

Celou cestu jsme absolvovali bez jediného pádu, bez jediné krizové situace, vracíme se v pořádku.

Všechny kempy, které jsme navštívili, musíme jen chválit. Všude čisto, horká voda, vstřícní správci, no prostě pohoda.

A na konec poděkování všem, kteří nás podporovali a drželi nám palce.v