Cesta do Grada

Text a foto: Ivona Procházková

První etapa vede přes Šumavu. Ulíváme se jen v autobuse ze Sušice na Kvildu a dál pokračujeme zase na kolech do prvního kempu u Finsterau v Německu. Těžkosti překonáváme. Sourozeneckou rvačku na první zastávce, Matyášovu zapomenutou láhev a beznadějně zamotaný řetěz, Alešovy rozpadající se popruhy. Velké dusno střídá svěží vzduch na Šumavě a ve strašidelných prostorách v budově kempu se vůbec, ale vůbec nebojíme. Pomoc. Nová karimatka se u ventilku vyfukuje. Snad vydrží druhá, půjčená.

Druhý den pokračujeme po borůvkovém čaji směr Passau. Krajina je stále kopcovitá. Kdy bude rovina? Kdy sjedeme k Dunaji? „Já jedu domů.“ „Maty, rovina už brzy přijde a pak to bude s kopce nebo po rovině až k moři.“ Dočkáváme se a dokonce po čtvrté hodině ještě zvládáme 30 km podél Innu. Ženeme do kempu, ale bouřka nás zastihuje. Končíme v penzionu pár metrů od kempu. To je úleva nerozbalovat náš maličký stan v dešti.

Další dny už Matyáš neobrací kolo směrem do Čech, ale slibuje mi tresty za každé stoupání. Kluci stále diskutují a já se kochám alpskými kopečky. Dorážíme do Salzburgu. Krásné město. Děti nezajímá a na fotkách se mračí. Pro mě je to určitá meta a úžasný zážitek, že jsme v tak dalekém a známém městě na kolech. Za městem se koupeme v nádherné řece. Panují opět úsměvy.

Každou noc nám lije a když není nasáklá vodou jen podlážka, je promočený Alešův spacák. Naštěstí přes den nám slunce vše vynahrazuje. Rozkládáme věci a sušíme. Zastavujeme a svačíme snad každou hodinu. Aleš šílí, že nikam nedojedeme. „Alešku, kdybychom nikam nedojeli, tak nemáme za sebou už 400 km.“

„Kluci, tady je na mapě zakreslený penzion a jezero. Tam se ubytujeme a vykoupeme.“ Z jezera se ale vyklubává obrovská betonová díra s trochou vody a penzion je plný. Obloha už není jasná. Rychle musíme najít další Zimmer frei. Kemp na mapě není zakreslený. Co ty kopce? Zase se vrátily? Jsme v Alpách, co naplat. V dáli bouří … Krásnější pokojík jsme si nemohli přát a ty přikrývky. Jsou tak heboučké a postel tak pohodlná. Po celodenním sezení na kole a po probdělých tvrdých nocích si vážíme hotelu tisíckrát víc. A navíc večeříme ty nejchutnější špagety pod sluncem.

Projíždíme další a další města. Mezi nimi Bischofshofen. Vyhlížíme skokánky. Bad Gastein se svým vodopádem v centru a teplými prameny, které kluci statečně ochutnávají. Villach, Spittal. Užíváme si další a další krásné výhledy, průzračné říčky a řeky, hřiště, svačiny. „Maminko, mně kup dvanáct housek.“

Fotíme se na hranicích s Itálií. Těšíme se moc k moři. Už se blíží. Svištíme jako vlak po bývalé železnici. Tunely, mosty, vodopády. „Kuča kuča húúú.“ 

Vítá nás klidná neděle. Cestujeme devátý den. Provoz žádný, žádní temperamentní Italové. Dnes dorazíme k moři? Děti si to přejí a o ničem jiném nemluví už třetí den. Před námi je 120 km. Po 60 km mám smělý dotaz: „Kluci, najdeme kemp v Udine?“ Aleš se naštvaně otáčí a jede zpátky domů. „Dobře, dobře, tak dojedeme k moři ještě dnes.“ Šlapou jako diví

A jsme tam, jsme v cíli, v Gradu. Hurá. Je skoro osm večer. Máme rekord 117 km. Vynášíme kola do schodů na pěší zónu podél moře. Potkáváme Čechy a ti nám gratulují. Máme obrovskou radost, kterou zvyšuje ještě nadšení české rodiny z našeho výkonu. Kluci lezou přes kameny k moři. 

Spíme v kempu ve stanu. Ráno fotíme na tachometru 725 km. Nakupujeme pantofle, síťku, prut a křupavé bagety a vyrážíme na pláž. Dovolená na kolech se mění v dovolenou u moře. Aleš rybaří a Matyáš tančí ve vlnách. Jsem šťastná. Vracíme se do Čech až za týden v sobotu nočním vlakem z Benátek.

Praktické informace

Ubytování:

Kemp – stan, 1 dospělí a 2 děti cca 20 Eur/noc

Zimmer frei se snídaní – 20 Eur/noc/os. (u nás cena domluvou)

Penzión v Gradu Itálie – 1 dospělí a 2 děti se snídaní v centru u pláže 80 Eur/noc

Předem jsme nic nezamlouvali.

Cyklostezky: 

Většinou asfalt, někdy šotolina. Děti měly horská kola, já trekingové.

Cesta vlakem zpět:

Raději doporučuji, aby pro vás někdo do Grada přijel. Na kole jsme se vrátili po cyklostezce 20 km do Cervignano del Friuli na vlak. stanici Cervignano-Aquileia-Grado odjezd 12:51 – Venezia Santa Lucia 14:24. Úschovna zavazadel 6 Eur/balík/5 hodin. Svázali jsme všechno do jednoho balíku. Kola jsme zamkli před nádražím, ale byla tam jediná. Venezia Santa Lucia 21:04 – Linz 6:01. Vlak přistavili 20 min. před odjezdem. Zakoupili jsme si rodinné lehátkové kupé cca 2 měsíce předem – platí pro 2 dospělé a 4 děti, 200 Eur se snídaní. V tomto vlaku není možné vézt kola. Sundali jsme přední kolo, přivázali k rámu a celé kolo dali do vaku. Dvě dětská kola zabrala uličku v kupé a dospělé kolo zabralo celou sedačku. Linz 6:35 – České Budějovice 8:48. Ve vlaku z Linze přeprava kola možná. Jízdenku kupte předem.