Bunda Endura Singletrack

ExoShell 20 má mírný streč a bunda má celkově příjemně volný střih, takže absolutně neomezuje v žádném pohybu. Právě naopak. Volný civilní střih a vzhled považuji za jedny z hlavních předností téhle bundy. Pokud na ní zrovna není kilo bláta, nemám sebemenší problém jí na sebe nahodit i do města. Zároveň jsou jasně zřetelné detaily, které jsou klíčové pro dobrou bikovou bundu. V první řadě jsou to dostatečně prodloužená záda, která kryjí celá bedra i zadek. Lem bundy mi při jízdě končí těsně nad sedlem. Stejně tak v Enduře nešetřili na délce rukávů. Hodně se mi líbí prodloužená vrchní strana zápěstí, která je protažená o dobré tři centimetry proti vnitřní straně. Je to drobnost, ale funguje to perfektně.

K ochraně proti povětrnostním vlivům neodmyslitelně patří kapuce. Ta bez problémů pojme i mojí XLkovou helmu. Ale přijde mi trochu škoda, že bez helmy, nebo kšiltovky je na hlavě téměř nepoužitelná. Nemá totiž stahování kolem obvodu hlavy ani pevnou výztuhu kšiltu. Stahování kolem obličeje funguje s helmou výborně. Límec se tím přitáhne až k bradě a do kapuce tak nefouká, ani vyloženě neprší. Nicméně bez helmy se kšilt přetáhne přes oči a nedrží žádný tvar. Hold ryze biková kapuce. Pokud zrovna neleje a nechcete jezdit se vzduchovým pytlem za hlavou, dá se kapuce srolovat a udělat z ní límec. K tomu mě však lenost nikdy nepustila…

Strečové vlastnosti materiálu jsem docenil především při denních trailových vyjížďkách s batohem na zádech. S batohem se volný střih výrazně utáhne, ale i přesto mohu říct, že jsem se v pohybu necítil nijak omezený.

Co se týče technických parametrů, tak udávaných 20.000 MVTR podle mě odpovídá realitě. Je to hodnota, která neoslní, ale zároveň neurazí. Doufám, že z vlastních zkušeností je všem jasné, že představa nepromokavé bundy, ve které se na kole nezpotíte, se rovná představě, že naučíte svého psa mluvit. Takže, prodyšnost je dle mého dostačující na výletní tempo v lehkém terénu. S větráním v podpaží se dá i trochu zasportovat. V praxi to vypadá asi tak, že když jezdím na singlespeedu kolem Máchova jezera, kde se jedná vesměs o rovinu s krátkými výšvihy, nemám s prodyšností bundy zásadní problém a vydržím v ní celý den. Ovšem když vyrazím na Kokostezky, kde je to nahoru dolu, dost na sílu a v tempu, nemůže to tahle ani žádná jiná membrána pobrat. 

Vodní sloupec 10.000m je navzdory všeobecnému mínění skutečně dostačující. Mimochodem moje “suchá” pádlovací bunda na packraft má také “jen” 10tis metrů a na vodu to podle všeho stačí. I Singletrack se mnou prodělal pár bikeraftingových výletů a zvládl to bez problémů. Co by mohlo být lepší, je DWR úprava svrchního materiálu. To, že není věčná je jasné, ale na můj vkus se “dwrko” začalo ztrácet celkem brzo. Ale abych byl spravedlivý, není to tím, že by Endura DWR úpravu šidila. Právě naopak.  Používá moderní ekologické DWR bez fuorocarbonu (PFC free). Jenže, jak se mi už několikrát potvrdilo, tato ekologická DWRka, jsou proti těm starým, smrtelně jedovatým poněkud slabá a jdou z textilu rychle dolů. Bohužel nám asi nezbude nic jiného, než si na to postupně zvyknout, protože na ně přechází všichni výrobci napříč outdoorem.

Benefitem vyšší hmotnosti je mechanická odolnost. Materiál je dostatečně robustní na to, aby snesl nějaký průlet křovím, nebo kotoul lesním porostem. Nedobrovolně jsem to párkrát ověřil.  Díky tomu také drží teplo. Bunda je pro mě tak použitelná do 15°C. Pak už je mi v ní opravdu hic. 

Je pravda, že jsem zprvu na Singletrack koukal skrz prsty. Ale ve chvíli, kdy jsem se sžil s myšlenkou, že to není bunda, kterou mám někam vozit, ale ve které mám jezdit, se to změnilo. Sice těžší, ale odolnější materiál přišel na trailech ve finále vhod a na bike střižené detaily oceňuji při každé vyjížďce. Cenovka mi na třívrstvou membránovku přijde více než fér a pokud člověk vyloženě negramaří, tak i v té brašně si najde své místo.