Brooks B17

„Co to máš za starodávné sedlo? Co je tohle? Ty jo, kolo super, ale co to hrozný sedlo? “ a tak bych mohl pokračovat do nekonečna. Přesně takové reakce slýchávám od lidí, kteří mě potkají na kole. A to z 95%. A pak, jednou za dlouhý čas, potkám člověka, který řekne „No nekecej, ty máš Brookse, to je pecka! Například loni a to jsem doslova zíral, u mě zastavil kluk na Rychlebkách a říká „hele ty sis dal na bika koženýho Brookse? Tak to seš démon, ale pr..l tě nebolí co!“ Měl pravdu, už dlouho ne.

Tradice kožených sedel Brooks sahá až do roku 1866 a to už je v cyklistice nějaká tradice. Od té doby se stala ručně vyráběná kožená sedla nesmrtelnou legendou. Že jste o té velké legendě neslyšeli? Ani se nedivím. Dnešní trh postavený na závodních replikách a pestrobarevných elasťácích nechává klasické produkty stranou. Vždyť je tu přece něco převratně nového, kosmický plast, který je o 15g lehčí, to je to co potřebujete. Taky úplně nová cyklo vložka, která lépe nahradí tu starou vysezenou. Tomuto marketingovému tlaku čelíme skoro denně všichni, ať chceme, nebo ne. Brooks B 17 je něco zcela jiného. Vyrábí se již 118 let prakticky beze změny. To je z mého pohledu přinejmenším obdivuhodné. Když se něco dělá takou dobu, musí to fungovat, nemyslíte?

Já si svého Brookse pořídil během přejezdu USA ve městě Lincoln stát Nebrasca. Při návštěvě bikeshopu jsem se dal do řeči s prodavačem, ten zavolal šéfa a z toho vylezlo, že má za sebou dvouletou cestu z Aljašky do Ushuaii. Jako kolegové jsme se hned pobratřili a o zábavu bylo postaráno. Jako památku na toto setkání jsem si koupil nové sedlo Brooks B17. Mike byl poctěn, že si ho kupuji právě u něho a jako spokojený majitel téhož sedla mi dal pár rad do začátku.

Když totiž Brookse koupíte, je tvrdý jako dubová lavice koloniálního kostela. Kůže musí nejdříve povolit a vytvarovat se podle zadku. Právě v tom to celé spočívá. Na běžné sedlo si musí tělo zvyknout, otlačit se. Ale kožené sedlo se přizpůsobuje tělu. Jakmile se vytvaruje, padne jako sádrový odlitek. K tomu napomáhá vosk, kterým se před prvním usednutím celé sedlo namaže, aby kůže změkla. Pár dní trvá, než si obě půlky protlačí své stanovisko, ale ve chvíli, kdy se tak stane, můžete zapomenout na otravné cyklovložky. Přichází nespoutaná svoboda a pohodlí. Na koženém sedle jsem najel kolem 7000km a z nich většinu jen ve volných kraťasech. Dnes je mi jedno, v čem na kolo nasednu. Můžu jet v obleku, džínech, plavkách i bez plavek a vždycky to bude pohodlné. Časem mi došlo, že tím se i ztrácí počáteční nákladná investice, protože odpadá každoroční kupování nové „plíny“.

Brooks je styl, kterému jsem propadl, stejně jako ocelová kola, se kterými je často spojován. Tato kombinace se pro mě stala nepřekonatelnou ve všech směrech. Někdo přece musí plavat proti proudu.