Uplynulý víkend se v Držkově uskutečnil první ročník Fat Bike Challenge. Tak trochu jiné závody fatbiků, či spíše víkendové setkání příznivců této u nás nové disciplíny.
V průběhu druhého únorového týdne neustále sledujeme počasí, které si letos s námi pěkně pohrává, jako kdyby nabylo dojmu, že je spíše apríl. Jeden den se probudíme do zimní zasněžené pohody, abysme v odpoledních hodinách zase koukali na zelené louky a teploty atakující sedm stupňů nad nulou. Tak to jde den za dnem a přitom víme, že od pátku začne křest ohněm a nám odstartuje první ročník Fat Bike Challenge. Nám co jezdíme na fatbiku celoročně a víme, k čemu toto kolo slouží je to jedno, ale bohužel lidé v naší malebné kotlince mají tento nástroj spojen se zasněženými pláněmi, bílými lesy a urolbovanými cestami.
Ve čtvrtek padá rozhodnutí, že víkend se uskuteční stůj co stůj a my jenom doufáme, že jarní počasí neodradí účastníky od jejich příjezdu. Pátek opět probouzí naděje na závod na sněhu a já si konečně říkám, že se snad štěstí obrací. Nakládám kolo, oblečení a další nezbytnosti ne večerní společnou vyjížďku. Po příjezdu do Držkova mé naděje opět berou za své. Jsou čtyři stupně nad nulou a po sněhu téměř ani památky. Po chvíli potkávám Ondru, který se akorát vrací ze značení tratě na čtyřkolce a ani se ho nemusím ptát, jak to tam vypadá, když vidím jak je zablácený. Pozdraví a lakonicky ke mě prohodí: “Super cyklokros to bude.” Tato odpověď ve mě probudí smích a vše se jeví hned růžovější.
Po přípravě ubytování, postavení stanů poskytnutých sponzory, přípravě kávovaru a smontování fatbiků, připravíme prezentační listinu a teď již netrpělivě očekáváme, zda vůbec někdo dorazí. Jaké je naše překvapení, že opravdu začínají přijíždět první účastníci. Hurá, ono to snad opravdu vyjde! Už není čas se stresovat, teď nastává ten správný frmol. Montování platforem nebo nášlapů, úpravy výšky sedlovek, foukání požadovaných tlaků do pneumatik. Prostě přípravy jsou v plném proudu. Před sedmou hodinou vrcholí přípravy na noční vyjížďku. Všichni jsou natěšeni, krásně osvětleni čelovkami a světly. S úderem sedmé hodiny vyráží pětadvacetičlený svítící had na trasu.
Ůčastníci víkendu v zábavě pokračují, pivo teče proudem a okolo druhé hodiny ranní jdou spát, přeci jen je čeká náročná sobota. Honza si jde pro věci na spaní do auta, jaké je jeho překvapení když najde vstupní dveře zamčené a jemu nezbývá než-li smutně koukat na své auto, kde má uložen spacák a všechny ostatní věci. Ale je to hrdina a velký cestovatel, vytahává matraci z postele, balí se do bund, které nalezne na topení a snaží se usnout. Po snídani dorážejí další závodníci a tak okolo desáté hodiny máme k závodu přihlášených osmnáct odvážlivců. Není to tak hojná účast, ale o to lepší nálada a atmosféra zde vládne. Okolo půl jedenácté nastává venku u kol ten správný mumraj, poslední kontrola posedu, tlaku v pneumatikách, doplnění bidonů a hurá řadit se na start.
Prvních pár kilometrů je poněkud blátivých, ale s nastoupanými metry se začínají objevovat první známky sněhu a při výšlapu na Černostudniční hřeben již šlapeme po tenké vrstvě sněhové pokrývky. Na vrcholu dochází k prvnímu odpouštění tlaku a pak přichází už jenom čirá radost z jízdy. Krátké výšlapy střídají krásné sjezdy a tak to jde dál a dál. Po 17km dorážíme nazpět ke kulturnímu domu v Držkově, sesedáme, uklízíme stroje, první odvážlivci si načepují pivo a dají se do rozebírání zážitků. Já odjíždím domů za rodinou, Ondra zůstává a valí okolo dvanácté domů. Zamyká kulturák, aby si to náhodou někdo v noci nerozmyslel a neodjel. Zůstává jen Honza.
Přesně o jedenácté hodině je závod odstartován. Osmnáct jezdců, z toho tři ženy, se vydávají na svou pouť blátem a marastem. Klobouk dolu před všemi. Pohled na zablácené obličeje v cíli stál opravdu za to. Oblečení, kola, no prostě vše od bláta. Slova o cyklokrosu potvrzena. Po dvou hodinách jsou všichni v pořádku v cíli a nastává čas očisty. Umýt kola, převléci se zabere nějaký ten čas a tak máme čas na zpracování výsledků. Nastává čas vyhlášení vítězů. V kategorii žen se na prvním místě umístila Alena Čepelková (kolo do cíle dotlačila z důvodu přetrženého řetězu), na druhém Zuzka Pilíková (k velké nelibosti svého manžela) a třetí byla Čapková Radka (ta si dala sjezd dvakrát, asi proto, že se jí líbil). Mezi muži zvítězil Jirka Reeh před druhým Tomášem Svobodou a třetím Tomášem Novákem. Vítězi byli všichni, co dorazili a dojeli.
Odpoledne je již v plánu rautík, pivečko, probírání zážitků, prostě pohoda zpestřená diashow našeho drahého kolegy a cestovatele Honzy Žďánského o jeho pokusu o přejezd Bajkalského jezera na fatbike-lehokole tříkolce. Zábava vrcholí opět okolo druhé hodiny ranní. Honza pro tento večer již má své věci na spaní. Po nedělní snídani následuje závěrečná vyjížďka, pak již nastává čas balení, loučení a odjezdu domů. První ročník Fat Bike Challenge, přesto že nám počasí nepřálo tak jak bychom chtěli, se vydařil nad očekávání dobře a my již teď plánujeme co v příštím ročníku zlepšit.
Závěrem chceme poděkovat Vám všem, co jste přijeli a nedali se odradit nepříznivým počasím. Doufáme, že jste poznali že fatbike není jen kolo na zimu a že nám zachováte svou přízeň i v dalších letech. Velké poděkování patří také firmám Specialized, Salsa, CoffeeRacer, BikeBrothers, Elteq a Láďovi ze Specialized Concept Store Kolokrám za neustálé mytí kol bez ohledu na značku a venkovní teploty a Jendovi za perfektní jídlo, raut, pivo, alko, nealko všeho druhu. Tak zase za rok, přátelé.
Diskuze