Bikem podél Sázavy

Hned za Havl. Brodem nás čekají dvě malebná údolí. Jedno z nich se jmenuje Údolí Lásky a je moc pěkné. Potom, podél kolejí míjíme vesnici Dobrá a nabíráme směr Světlá nad Sázavou, kde je naplánováno první občerstvení. Pivo bylo dobré a osvěžující a my najíždíme na novou cyklostezku, která vede přímo podél Sázavy ze Světlé nad Sázavou až do obce Smrčná.

Ve Smrčné najíždíme znovu na červenou značku, zde začíná přírodní rezervace Stvořidla. Legenda praví, že tudy kdysi letěl čert a nechtíc vysypal ze svého pytle do údolí kameny. Sázava se zde táhne hlubokým údolím a teče přes obrovské množství kamenů. Cesta vede lesem opět podél řeky a je náročnější a plná kořenů, takže někdy musíme i tlačit. Nicméně Stvořidla za návštěvu stojí. V kempu Stvořidla stavíme na jedno a hned jedeme dál.

V Ledči nad Sázavou nakupujeme ještě nějaký proviant v Bille a Jarda lepí duši. Moc nevěřím samolepícím záplatám, ale Jarda to prý zkusí. Po několika kilometrech stavíme znovu. Jardovi kolo opět ušlo. Nadávám na samolepící záplaty a lepíme znovu. Ovšem po podrobném ohledání defektu zjišťuji, že na vině není až tak samolepící záplata, jako spíš to, že si Jarda doma nechal brýle a milou záplatu nalepil o pár milimetrů vedle, než se nacházela díra. Co z toho plyne? Určitě si s sebou berte brýle a normální lepení. Samolepící záplaty jsou na nic a zrak muže v letech bez brýlí také!

V Podhradí u Chřenovic přejíždíme visutý most a na chvíli se s řekou loučíme. Čeká nás vejšlap a tlačení do prudkého kopce do obce Chřenovice. Krpál je to tedy pořádný a člověk se pěkně zapotí. Na kopci sedáme opět na kola, je zde krásný výhled na údolí, kam se řeka festovně zařízla. Projíždíme vesnicí Chřenovice a míříme sjezdem opět dolů k řece.

Dole v údolí nás opět čeká kemp a nezbytné občerstvení. Poté přejíždíme most na druhý břeh a po nějaké době využíváme přívoz přes řeku a přejíždíme opět na náš břeh. Touhle kličkou se vyhýbáme kopci. Přívoz je skvělé zpestření cesty. Dále pak pokračujeme do obcí Vlastějovice a Horky. Stále je na co koukat. Řeka, skály, louky, kopce, toť krásy lahodící oku.

Ve Zruči nad Sázavou najíždíme na cyklostezku, která opět vede těsně podél řeky. Tímto se vyhýbáme městu a na červenou značku najíždíme opět až kus za Zručí. Tady se cesta kroutí po asfaltce vesničkami a kopci. Obrovské golfové hřiště, které vidíme všude kolem po kopcích, je pro nás dobrou zprávou. Protože už brzo dorazíme do našeho dnešního cíle, do městečka Kácov. Sil celkem ubývá, takže to vítáme. V Kácově stojí za zmínku zámeček a hned vedle něj stojící malý pivovar Kácov, kde v pivovarské hospodě točí skvělé pivo Hubertus. Určitě stojí za návštěvu! Jidlo a pivo je zde opravdu luxusní!

Po občerstvení přejíždíme ještě kousek na druhou stranu městečka, kde mají kluci sjednaný nocleh na ubytovně. Já mířím do luk na břeh Sázavy mezi stromy, kde rozbíjím svůj bivak. Stavím svůj skvělý stan pro jednoho, rozdělávám oheň. Kluci si přišli za mnou ještě sednout. Vyprávíme si dlouho do noci a popíjíme nakoupený Hubertus. Usínám rychle, všude je ticho i Sázava je zde tichá a klidná.

Ráno se probouzím za rozbřesku. Vařím kávu a chystám snídani, kluci už jsou také vzhůru. Pomalu balíme a vyrážíme za dalším dobrodružstvím. Opouštíme červenou značku a stoupáme po žluté na kopce. Olda totiž už nabírá směr Kolín, tedy jedeme kousek s ním. Stoupáme dlouho. V jedné vesnici na nás už z dálky mává místní panímáma a s úsměvem křičí, že tahle cesta vede ještě dlouho do kopce. Slušně tedy děkujeme za skvělou zprávu a šlapeme dál. Na kopci je krásný rozhled, zejména pak na kostelík v Podvekách.

Po nějakém čase přijíždíme na benzínku. Ono by na tom nebylo nic zvláštního, kdyby ta benzínka nebyla monstrózní s velkou jídelnou a bazénem. Trochu nechápu jak může být tak velká benzínka na tak malé, záplatované okrskové silnici?! Obsluha u kasy nám vysvětluje, že tudy měl vézt přivaděč k dálnici, proto zde benzínu majitel postavil ještě dřív, než k tomu došlo. Nakonec z přivaděče na dálnici sešlo…..ups. Nicméně vajíčka, které si zde Jarda objednal, vypadají chutně.

Olda se s námi loučí a my hledáme v mapě, kam se vydáme dále. Nakonec vybíráme Rataje nad Sázavou. Malé městečko na Sázavě se zámkem, s hradem a několika kempy. Sjíždíme tedy zpět do údolí k naší řece. Cesta je úžasná! Z kopce tudy vede polní cesta. Užíváme si břehy cesty a využíváme je jako klopenky. No jízda je to náramná! Po několika kilometrech sjezdu přijíždíme do Ratají. Jsem uvytřžení, je zde nádherně! Krásné baráčky zapuštěné do svahu, zámeček, který opravují a hrad, který je prý soukromý a snad jediný v Čechách je nepřístupný veřejnosti. To ale nevadí, jelikož i z venku je nádherný. Když jsme se dostatečně pokochali, sjíždíme až k řece, kde jsou kempy. Vybíráme si ten z občerstvením, kde věšíme hamaku a děláme si pohodlí. Vlak zpět do Brodu nám jede až za dvě hodiny. Tedy vegetíme, odpočíváme a užíváme nedělní slunečné odpoledne. Zpět do Brodu jedeme Posázavským Pacifikem, tedy skoro stejnou cestou, jako jsme přijeli. Čtyři hodinky ve vlaku, ale to vůbec nevadí. Je se na co koukat a o čem přemýšlet. Ta svoboda cestování je úžasná a tenhle výlet se moc povedl! Moc se tešíme na další biketrampování, který samozřejmě plánujeme na co nejdříve…!