Mé poprvé

Spaní v hamace byl jedním z důvodů vyrazit na noc ven. Druhým důvodem byla redakční porada s Tomášem a třetím důvodem…už mi to prostě chybělo. Tato zima je, v místě mého bydliště, poněkud nešťastná. Jeden den vánice, druhý den liják, další den opět vánice a tak stále dokola. Ale co bych asi tak mohl očekávat v zimě jiného než zimu, že? Pořádné počasí bylo asi tak jeden týden a to jsem bohužel stonal. 

Slovo dalo slovo a s Tomem jsme si napevno dohodli termín. 11.3. to je ten vytoužený den, kdy vyrazíme. Celý týden jsem natěšený. Veškeré vybavení dorazilo včas. Hamaka, tarp, zateplení a k tomu ještě dvě Dubánčí termosky. A k tomu všemu ještě novinky od firmy Ortlieb. Paráda! 

Problém nastává při balení, kdy zjišťuji, že vůbec není snadné vše zabalit do brašen, se kterými chci jet. Nevzdávám se a nakonec mám úspěšně zabaleno. V přední brašně mám quilt, hamaku, tarp a powerbanku. V zadní brašně zateplení pod hamaku a nějaké to oblečení. Ve vrchní rámové brašně lepení a nářadí. A v neposlední řadě, v rámové brašně vaření a dostatek místa na jídlo. Pro jistotu beru ledvinku, do které ukládám, čepici, nějaké sušenky, náhradní rukavice a foťák. Vzhledem k rozměrům zateplení pod hamaku se mi do podsedlovky podařila napěchovat bunda. Ale termo triko, spodky a kalhoty na večer jsem tam už nedokázal dostat. Montuji na zadní stavbu nové držáky od Apidury, do dvou pytlíků balím zbytek hadrů a připínám je do těchto držáků.

Zabaleno! Hotovo! Jen vyrazit. V pátek u nás celý den jemně mrholí, a tak vyzkouším nepromokavé oblečení, ve kterém chci jet. Dost dobrý. Už, aby byla sobota. V sobotu ráno vstanu, jdu do dílny, vařím si kafe a vykouknu ven. Co se to tam děje?! Vánice a vichřice, před barákem leží téměř dvacet centimetrů sněhu. Nevěřícně kroutím hlavou, beru do rukou hrablo a pouštím se do odklízení sněhu. Modlím se, aby se počasí umoudřilo. Neumoudří. Bouří stále víc. Manželka a syn prosí na kolenou, ať nikam nejezdím a já jsem neoblomný. Pojedu a basta!

Před desátou přijíždí Tom, nakládáme kolo a vyrážíme směr Osečná. Po cestě nakoupíme potraviny, pár piv a jedeme dál. Naivně doufám, že to za kopcem bude lepší. Není. Parkujeme v zimní Osečné, vykládáme kola a chystáme se vyrazit. Tomášovi to trochu déle trvá, a tak já zkouším, jak v tom marastu jede kolo a zjišťuji, že nepřehazuji. Slezu z kola a hledám, kde je chybka. Aha, chyba je v tom, že jsem na zadní stavbu umístil držák na vak, kde mám oblečení a ten skřípnul bovden. Hbitě demontuji držák a přehazuji ho na přední vidlici. Vyrovnávám kleštěmi bovden a vše funguje, jak má. Teď jsem tedy pro změnu zdržoval já.

Konečně vyjíždíme. Uděláme krátký okruh po lese a zajíždíme se podívat na oblíbené místo noclehu. Chrastenský vodopád. Bohužel je přístupová cesta značně poničená od lesáků, a tak se brodíme blátem a hlubokými rigoly. U vodopádu je vše naprosto ideální k noclehu. Díky tomu, že je místo v kotlině, zde nefouká, což je pro stavění hamak poměrně důležité. Říká Tomáš. Dobře, budeme spát zde. Přeci nebudeme, ale připravovat spaní v poledne, že? A proč nevyužít místních cest a cestiček na krásnou projížďku. Navíc když v tomhle psím počasí zde nepotkáte ani živáčka.

Na oběd jsme si zajeli do Hamru, kde jsme si všimli, že i v tomto ročním období je otevřen penzion Na zámečku. Majitelé nám připravili výbornou klobásu, jako bonus jsme si dali kávu a vynikající domácí dort. Odjíždíme a hned v prvním kopci konstatujeme, že toho k jídlu bylo zbytečně moc. Celé odpoledne trávíme v lesích hledáním nových cest na léto. A že jich tu je požehnaně. Po půl páté se vracíme k vodopádu a mně začíná premiéra. Připravuji si spaní v hamace.

Připravuji je silné slovo, snažím se připravit. Hamaka mi celkem jde, až do chvíle, kdy se na uchycení podívá Tom a už to začíná.„No, dobrý, ale…kde budeš mít hlavu? Tady? Tak nohy o něco víš.” Co je to za blbost, si říkám a Tomáš, jako by mi četl myšlenky:„Uvidíš, bude to super.“

Kontroluje napnutí, úhly a já jsem za chvíli v háji, absolutně se neorientuji, co a proč dělá. Alespoň tarp jsem si dokázal uchytit a napnout sám. No a o zateplení ani nebudu mluvit. Dokázal jsem akorát přidělat šňůrky. Zbytek je pro mě španělská vesnice. Jak si postavím spaní v hamace až se mnou nebude kolega, nevím. Budu trénovat doma na zahradě. Tomáš má postaveno, skopne mě do hamaky a vše dotahuje, napíná a ladí. Spaní připraveno a jde se na dřevo. Bez ohně by to nebylo ono. Ač se nám podaří najít poměrně dost dřeva, vše je mokré, a tak nám trvá poměrně dlouho rozdělat pořádný oheň. Podaří se a nám nic nechybí. Klobáska opečená na ohni, studené pivo (mohlo by být teplejší) a pokec. Čím více si blíží doba odchodu na kutě, tím ve mně roste nervozita. Bude nebo nebude mi zima? Budou či nebudou mě bolet záda? Takové otázky mě napadají a při pohledu na hvězdnou oblohu nad hlavou, bez jediného mráčku, je mi jasně, že největším nepřítelem bude právě ta zima. 

Nastal čas jít spát. Loučíme se a já se soukám do hamaky. Pro jistotu si nechávám bundu, nacpu nohy do quiltu, zachumlám se a, světe div se, okamžitě usínám. Před půlnocí se náhle budím. Je zle! Potím se jako prase, bunda musí dolů. Dojdou si na malou, což mě alespoň trochu zchladí a opět se zachumlávám a usínám. Budím se až ráno. Co záda? Ty jo úplně v pohodě, nejsem vůbec rozlámaný. V duchu se omlouvám všem hamakářům, že jsem na ně do dnešního rána nahlížel s nedůvěrou a měl jsem je trochu za cvoky. Omlouvám se. Takhle dobře a komfortně jsem se snad ještě nevyspal. Vrcholem všeho je, že když Tomáš vidí, jak si to užívám, okamžitě mi vaří kávu a já ležím v teple a usrkávám lahodné horkou kávu. Jsem na vrcholu blaha. Jen tak mimochodem mi uvařil ještě dvě další kávy. Díky mému válení se dostáváme k balení poměrně pozdě. Navíc balení v mrazu není nic moc. Necháváme ve vařiči hořet líh, zabalíme jednu věc, nahřejeme zmrzlé prsty a zase balíme. Konečně máme hotovo a můžeme se vydat na cestu. Opět brouzdáme prázdným Ralskem a moc se nám domů nechce. Není všem dnům konec, a tak se pomalu vracíme k autu a končíme svoji redakční poradu. Ty jo, a já se těším, jak si na zahradě budu chystat hamaku sám. Tak zase příště v hamace. Díky Tome a ostatní, že jste mi ukázali něco nového. Vyzkoušet se má všechno.

A v čem tedy byl při mém prvním spaní v hamace problém? Především to byla má nezkušenost, neznalost problematiky a zásad spaní v hamace. Poprvé jsem do hamaky strčil dokonce karimatku, protože jsem vůbec neznal systém zateplování hamak. Ale především jsem sebou měl odborníka na slovo vzatého, který mi trpělivě vše vysvětlil a pomohl vše připravit správně. A to bylo asi to nejdůležitější, mít sebou někoho kdo vám pomůže. Takže závěrem. Chcete spát v hamace a bojíte se toho? Nebojte a nestyďte se požádat o pomoc a rady někoho zkušenějšího. Pak vás čeká spánek jako v bavlnce.