Dag Raška 8. 2. 2016

Naše nová trasa v našem seznamu bude poněkud jiná. Nejedná se o klasický bikepacking s přenocováním, ale přesto je trať krásná, při troše snahy se i zde dá přenocovat a druhý den si pokračovat.

Naše nová trasa v našem seznamu bude poněkud jiná. Nejedná se o klasický bikepacking s přenocováním, ale přesto je trať krásná, při troše snahy se i zde dá přenocovat a druhý den si pokračovat.

Vzhledem k tomu, že mnozí z nás mají dítka, která ještě nedokážou ocenit naše výjezdy do kopců a následné divoké sjezdy a také manželky, které ale mnohdy nesdílejí naše nadšení ze spaní pod širým nebem, v lepším případě pod stanem, ranní hygienu, naši podivnou stravu a různý lezoucí či létající hmyz tak si vám zde dovolujeme představit takovou rodinnou trasu, která nadchne a potěší.

Již nějakou dobu Honza a já zjišťujeme, že máme telepatické schopnosti a nezávisle na sobě jsme vymysleli výlet podél Labe. Start v Nymburku, podél Labe do Čelákovic, přejet na druhý břeh, navštívit zahrádkáře v Kersku a zpět do Nymburku. Slovo dalo slovo, předpověď na únorovou sobotu je více než příznivá, balíme kola a brzy ráno vyrážíme do Nymburku. Parkujeme na placeném parkovišti, vykládáme naše miláčky (manželky a přítelkyně jsme tentokrát nechali doma), balíme a za svitu slunce přes ranní opar vyrážíme s dobrou náladou na cestu. Prvních pár kilometrů jedeme po asfaltu a já se začínám trochu obávat, aby to nebyla asfaltová agónie. Není. Po těch pár kilometrech sjíždíme na krásnou stezku, která se před námi vine podél pravého břehu Labe. Je trochu blátivá, ale v letních měsících kdy se zde vše musí zelenat, musí být nádherná. Asi bychom doporučili v letním období repelent, ale v únoru nás zde naštěstí bzučící hmyz neobtěžuje.

Občas je nutno přeci jenom najet na asfalt, ale je to pouze v místech zdymadel a naštěstí jsou to pouze krátké úseky, po kterých se vždy opět vrátíte na stezku. Někdy se stezka rozšíří v polní cestu což je zapříčiněno množstvím zahrádkářských kolonií či nový domků v této malebné zátopové oblasti. Asi rádi často renovují a malují nebo mají dobré pojistky. Zhruba po deseti kilometrech cesty polabskou nížinou se dostanete k Mydlovarskému luhu. Naleznete zde i zříceninu hradu Mydlovar. Navštívili jsme ho a doporučujeme v klidu tuto zříceninu minout a pokračovat dále neb zde opravdu nic zajímavého k vidění není. Škoda.

Šlapeme dále směr Čelákovice bez zádrhelů. Tedy krom toho, že já mám den blbec. Levou rukavici si nandávám na pravou ruku, divím se, že to nejde. Pořád někde něco zapomínám. Abych vše završil tím, že ztrácím telefon. Otáčíme, Honza všechny moje výstřelky bere s klidem jemu vlastním, letíme zpět v našich stopách a telefon nalézáme. Ne na zemi, ale v mé vnitřní kapse bundy. Honza je stále ledově klidný a vyrovnaný.

 

Těsně před Čelákovicemi zastavujeme u jedné ze zahrádkářských kolonií, usedáme u stolku na břehu Labe a chystáme si oběd. Naše dnešní menu je rýže s tuňákem (z konzervy), kukuřice a žampióny, vše ochucené kari, pepřem a solí. V klidu poobědváme, Jenda uvaří svou světově proslulou kávu, umyjeme nádobí, zabalíme a vzhůru na cestu. Vždyť již nás čeká slavní zahrádkáři v Kersku.

V Čelákovicích přejíždíme most a obracíme nazpět proti proudu, tentokrát logicky po levém břehu Labe. Cesta opět žádný asfalt, ubíhá rychle a náhle jsme v Kersku. Hned na kraji vsi dáváme preso v místní pivnici, Honza doplní vodu z Josefského pramene, z plna hrdla se napije a jeho ledový klid a vyrovnanost jsou ty tam. Voda je slaná, prostě minerálka. Napiji se také a musím konstatovat, že opravdu nic moc. Opět sedláme Surly biky a dojíždíme ke slavné Hájence. Zavřeno. Přes plot uděláme alespoň pár fotek a jedeme zase dál. Ještě jsme si všimli, že stále mají na jídelním lístku kančí se zelím nebo šípkovou. Projíždíme Kerskem, které je protkáno spoustou stezek, kocháme se zbrusu novou výstavbou a nestačíme se divit. Asi i pan Hrabal by se moc divil, kdyby to zde viděl. Vila na vile, všechny možné styly až člověk žasne, kdo to zde mohl povolit. Jsme znechuceni, hledáme kudy vypadnout a naštěstí nacházíme klidnější část, kde to opravdu vypadá jako ve filmu Slavnosti sněženek. Bohužel vzhledem k tomu, že jsme viděli ceduli developerů na prodej stavebních parcel a na vlastní oči jsme poznali jak citlivě developeři přistupují ke zdejší přírodě, tak za pár let bude po tom starém, krásném a malebném Kersku. Zatlačíme slzu a se smutným povzdechnutím šlápneme do pedálů.

Tlačí nás čas, promotáváme se zbytkem Kerska a jedeme po červené směr Nymburk. Určitě doporučujeme na tomto úseku navštívit Sadské jezero, a pokud pojedete v létě a bude vám přát počasí, tak si vezmete plavky. Je to krásné místo na koupání s pískovou pláží a čistou vodou. My bohužel v únoru v sobě toliko odvahy nenacházíme a nekoupeme se. Od jezera je to již jen pár kilometrů do cíle, spěcháme, ale najednou prudce zastavujeme a zíráme jak dvě trdla na ohromnou písečnou dunu, která se nám náhle z ničeho nic zjevila po levici. Je to přírodní památka Písečný přesyp. Určitě se zde zastavte, stojí to za to. Po chvilce blbnutí na písku, samozřejmě jsme nestavěli hrady a podobně, ale zkoušeli jsme jezdit, zvedáme kotvy a v pohodě dorážíme do cíle k autu. Šťastní a utahaní si slibujeme, že se sem určitě znovu vydáme, vezmeme sebou partnerky a já i synka.

Pokud tedy budete hledat tip na rodinný výlet, určitě zvažte tuto oblast. Dle našeho skromného mínění značka ideál. Pokud hledáte lokalitu na vícedenní bikepackingový výlet, tak věřte, že i ten se zde dá bez problémů naplánovat.

Vzdálenost
60 km

Převýšení
58 m

Obtížnost
1 z 5

Dny
1 den

SHARE
  • 60 km
  • 58 m
  • 1 z 5
  • 1 den

support: