Rozhovor Bikepacking Nomads

Cesta, kterou jste si naplánovali, odpovídá spíše tradiční cykloturistice na těžko. Co vás přimělo vyrazit v bikepackingovém stylu? Pokud vím, je to vaše premiéra.

BN: Líbí se nám myšlenka bikepackingu jako takového – jedeš na lehko s kolem do cca 30kg a máš možnost volby, kudy chceš jet. Jediné limity jsou tvoje bajkové dovednosti a síla.

Jak jste se s myšlenkou bikepackingu sžili?

BN: Velice dobře! Děkujeme za optání! Kapacita brašen není moc velká a proto s sebou netaháme žádné zbytečnosti a tím pádem si můžeme dovolit jet i horšíma cestama.

S tím nemohu jinak než souhlasit. Chápu to tedy správně, že vaší prioritou je pohybovat se mimo asfalt a vyhledávat spíš cesty přes zapadákovy?

BN: Jak říkáš, chtěli bychom se co nejvíce vyhýbat asfaltu a rušným silnicím.

Jaký je váš cestovní setup?

BN: Začneme od kol. Jezdíme na Surly Karate Monkey, na 27.5+ bezdušových kolech. Pneu Maxxis Chronicle 3.0. Sedla Brooks B17, řídítka Surly Moloko, káblové brzdy Avid BB7 MTN, v předním kole máme dynamo hub SP PD-8X-110 a svítíme dynamo světly Supernova E3 PRO II a powerbanky nabíjíme přes Sinewave Revolution. Převody máme původní, které byly na kolech, tedy Sram 1×11.

Všechny věci máme zabaleny v kompletním setu brašen Acepac, jenom jsme místo Tube Bagu vzali trošinku větší Roll Fuel Bag. Na přední vidlici mého (Jakubova) kola je ještě Salsa Anything Cage HD na hrnec na vaření a jeden držák na lahev s benzínem k našemu benzínovému vařiči. Oba pak máme na spodní části rámu jeden držák na lahev, kde já mám stativ na foťák a Daška má toolbox.

To je skutečně pěkná sestava. Takže zadek nebolí, ruce ani záda také ne, ocelové trubky a pluska se postarají o zbytek. Jak šlo balení? Měli jste problém oprostit se od strachu “coby kdyby” a vzít opravdu jen to minimum?

BN: S balením problém nebyl. Z výletů do hor jsme zvyklí balit jen to nejdůležitější a taky v našem horolezeckém oddíle máme takové „moudro.“ „Co nemáš to nepotřebuješ!“. Spíše si myslíme, že bychom mohli ještě nějaké věci zredukovat, třeba počet boxerek!

Máte za sebou první část po Novém Zélandu včetně známého Timber trailu. Splnila tahle zkušenost vaše očekávání?

BN: Žádné očekávání jsme neměli a upřímně jsme nevěděli, co vůbec čekat. Z čeho jsme měli obrovskou radost, bylo cestování samo o sobě a to, jak se naložená kola chovala a jak snadně jsme mohli některé hodně těžké pasáže projet a užít si to.

Kdybych chtěl zaletět na Nový Zéland pojezdit, kam byste mě poslali?

BN: Kdyby to měl být jenom bikepacking, tak bychom odkázali na takzvané Great Rides (existuje i appka do telefonu) a z nich zejména zmiňovaný Timber Trail, Mountain to Sea, Queen Charlotte Track a pak Heapy Track s Old Ghost Road, které jsme sice neprojeli, ale určitě stojí za to. A pokud si chceš projet celý Nový Zéland, tak existuje spojnice mezi Cape Reinga na severu Severního ostrova a městem Bluff na jihu Jižního ostrova, zvaná Tour Aotearoa. Ta právě propojuje některé z uvedených trailů. Tam se ale nevyhneš i ježdění po docela rušných cestách a asfaltu.

Co bylo na Zélandu “nej”? Ať v dobrém, nebo špatném.

BN: Hm. Asi pohostinnost Novozélanďanů a unikátní divoká příroda.

Plánujete hodně dopředu, nebo se necháváte unášet situací?

BN: Máme plány, ale nebojíme se je měnit. Pravda je, že trasa po Novém Zélandu byla dopředu daná s tím, že jsme udělali pár nouzových úniků z trasy. V Thajsku, odkud teď píšeme, máme dané místo, kam se chceme dostat a pevný časový rámec – hraniční přechod s Laosem za třicet dní od příletu do Thajska. Tady docela hodně improvizujeme a plánujeme jeden nebo dva dny dopředu.

Co navigace? Spoléháte na telefon, GPS, nebo na papír a rady od místních?

BN: Ono to bude asi všechno dohromady. Já mám v telefonu appku Gaia GPS, kde mám k dispozici různé mapové podklady, můžu si v ní značit trasy a počítat vzdálenosti a pokud nám někdo z místních poradí, kam se vydat, svoláme radu starších a probereme to. Daška preferuje papírové mapy a různé brožůrky, ale v Thajsku nejsou moc k mání.

Nyní je na řadě jihovýchodní Asie, kde bude celkem teplo a vlhko. Pak se chcete přesunout do Činy a Tibetu. Tam bývá zima i v létě. Zimní věci už vezete s sebou, nebo počítáte s nějakým upgradem výbavy po cestě?

BN: V podstatě jsme připraveni na všechna klimata kromě polárního kruhu! Tam by nám chybělo asi nějaké to pořádné peří. Máme všechny vrstvy z merino vlny a na zateplení lehké péřové bundy. Co se spaní týče, tak máme spacáky s komfortem 1°C-6°C a do nich ještě vložky, které by měly komfort trošku zlepšit. Pokud něco bude potřeba, tak to dokoupíme v Nepálu.

Panují nějaké obavy z té “opravdové” Asie?

BN: Na opravdovou Asii je ještě daleko, zatím se držíme hesla, že Nevědomost je sladká. Jsme pořád na začátku naší cesty a zkušenosti nabíráme každým dnem. Thajsko je dobrá škola.

Jedna věc je v Asii nevyhnutelná. Takže jak jste na tom s používáním hůlek při jídle?

BN: Pokud nám někdo dá do rukou hůlky, tak hlady určitě neumřeme, ale zatím jsme se s nimi v Thajsku moc nesetkali. K jídlu dostáváme většinou vidličku a lžíci.

Pevně doufám, že i další zkušenosti budou jen pozitivní a cestovatelské štěstí bude stát při vás. Děkuji za rozhovor a přeji šťastnou cestu.

BN: My taky děkujeme za příjemný rozhovor.

Více o cestě Dašky a Jakuba si můžete přečíst na jejich webu www.bikepackingnomads.com.

Stejně tak je můžete sledovat na Facebooku a Instagramu.